Kliknutím zvětšíte„Bude to specifické. Ale naším cílem musí být vždy medaile,“ říká rázně muž, jenž příští rok oslaví šedesátiny. Odchovanec Litvínova se po dlouhé cestě přes NHL, Švýcarsko, Slavii a přes trenérské štace v Edenu, Chomutově, Hradci Královéa Kadani na podzim vrátil domů. Do Litvínova.
Jak si návrat užíváte, pokud se dá mluvit o užívání?
Moc si to neužívám, nedaří se nám. Ale takový ten hokej je. Musíme se s tím popasovat a zabrat. Nebude to ze dne na den, ale klukům věřím. Na stadion teď může jen pár fanoušků. Těm, co se na něj dostanou a z našich výkonů jsou rozčarovaní, se vůbec nedivím. Víme, že hrajeme špatně.
Čekal jste, že to bude až takhle náročné?
Čekal, protože v covidové době to jednoduché není. Už jsem to zažil v Hradci, kde jsme sezonu také docela dobře nakopli, ale covid nás malinko narušil a pak už to bylo spíš průměrné. Ale je to i o tom, že musíte poznávat nové hráče, nastolit mužstvu hru, která by mu seděla. Opravdu to není otázka týdne. Mrzí mě, že zápasy máme dobře rozehrané, ale neumíme je dohrát do vítězného konce, takticky to nezvládáme, nedáváme góly. Jediné, co se dá dělat, je dát do závěru základní části všechno.
Jak hráče ovlivňuje prodělání samotné nemoci?
Ono se to nezdá, ale i když jsou to sportovci, nějaké následky to v nich zanechává. Někteří mají trošku problém s dýcháním. Někdo méně, někdo více. Je to nepříjemné, navíc na každého ten covid působí jinak. Já na hráčích vidím, že to po nemoci není ono. Nemají tolik energie.
Litvínov byl vždy baštou mládežnického hokeje, měl spoustu odchovanců. Teď je tomu jinak, mládežníci se neprosazují. Jak to vidíte vy?
Tahle věc se hodně změnila, máte pravdu. Když se na naše současné mužstvo podívám, tak z těch starších hráčů tu je minimum odchovanců. Je to i dobou, hodně se to míchá, je hodně přestupů. Ale určitě souhlasím s tím, že Litvínov vždy sázel hlavně na odchovance, na hráče z regionu. Myslím, že bychom klukům z mládeže měli dávat víc šancí, pořád jich tam pár šikovných je. Moje vize je, aby se mladí zapojovali víc, aby v budoucnu tvořili kostru týmu. Důležité bude, jak budou dostávat příležitost a jestli ji chytí za pačesy.
Podívejte se, jak Vladimír Růžička vzpomíná na své litvínovské začátky:
Chtěl byste mít přesah do mládeže, abyste se na výchově talentů v Litvínově podílel?
Uvidíme. Zájem bych určitě měl. Vadí mi, že odchovanců máme v týmu minimum.
Když jste začínal v Litvínově vy, dostal jste jako velký talentv raném věku šanci v áčku. Jaké to tehdy bylo?
Tehdy jsem dostal velkou šanci. Byla to sezona 1979/1980, zrovna se hráloo záchranu. Trenéři mi dali důvěru i v jednom z nejdůležitějších zápasů sezony, který se hrál v Brně. Bylo to na samém konci ročníku, my vyhráli 3:1 a zachránili se. Bylo mi šestnáct, hrál jsem třetího centra. V dnešní době by se těžko stalo, aby nějaký trenér dal šanci v tak důležitém duelu šestnáctiletému klukovi.
Postupem času jste se stal oporou, brzy jste nakoukl i do reprezentace. V roce 1983 jste jel na své první mistrovství světa, o rok později i na svou první olympiádu. Jak na Sarajevo 1984 vzpomínáte?
Jel jsem na ni jako hráč, který už má v lize něco za sebou, ale v reprezentaci jsem byl pořád bažant. V Litvínově jsem s Rosolem už tým táhl, v repre jsem se ale pořád jako zkušený hráč necítil. Olympiáda se nám povedla, skončili jsme druzí, když se Česťovi Šindelovi v rozhodujícím duelu se Sovětským svazem puk nešťastně odrazil od tyčky do zad a pak do branky. Já hrál v lajně s Hrdinou a Richterem, dal jsem čtyři góly a měl šest nahrávek. Stříbro bylo úspěchem.
O čtyři roky později v Calgary přišel výbuch. Tušíte, proč tomu tak bylo? Olympiáda byla za mořem, a protože osm let před tím v Lake Placid národní tým také vyhořel, napadá mě otázka, jestli v tom nemá prsty aklimatizace.
Tyhle krátké turnaje jsou vždy o jednom dvou zápasech. Nám se nepovedl ten úvod a už to pak nebylo ono. Ale když jste zmínil tu aklimatizaci, něco na tom bude, protožemně ty časové posuny neseděly. Vždy mi trvalo, než jsem se srovnal.
Jamajský čtyřbob a Orel Eddie
Viděl jste na olympiádách i jiné sporty?
Konkrétně v Calgary jsme si užívali boby a skoky na lyžích. Tenkrát byl hitem jamajský čtyřbob, jeho příběh byl zfilmovaný, Kokosy na sněhu zná asi každý. Zážitek to byl obrovský, ten velký čtyřbob dělá strašný hukot. Paráda. A viděl jsem i skoky s legendárním Orlem Eddie Edwardsem. Toho jsem potkával i v jídelně. Díky svým typickým brýlím nešel přehlédnout.
Největší olympijský zážitek ale máte z Nagana.
Tak to stoprocentně, na Nagano nikdo z nás do smrti nezapomene. Byla to olympiáda, na kterou poprvé v historii přijeli hráči z NHL. Jako první se mi při vzpomínce na Nagano vybaví předávání medailí. Všichni jsme byli dojatí. Byla to velká bomba pro celý svět. A zvlášť pro náš národ, ten byl celý na nohou, protože před turnajem nikdo v takový úspěch nevěřil. Překvapili jsme všechny, a i sami sebe.
Semifinále s Kanadou rozhodovaly nájezdy. Na vás ale nedošlo, měl jste jet až jako pátý český hráč. Jak byste svůj nájezd zakončil, kdyby na vás přišla řada?
On ten pátý nájezd chtěl jet Jarda Jágr, ale řekl jsem mu, že je mladší, tak bude muset jet čtvrtý. Nakonec dal tyčku, Hašan ale všechno chytil, tak já už jet nemusel. Zaplať pánbůh. (smích) No, udělal bych blafáka, asi kličku do forhendu.
I na rozježděném ledu? Robert Reichel, který v nájezdech dal jako jediný gól, říkal, že raději volil střelu.
Šel bych zkrátka do klasické kličky. Samozřejmě bych viděl, co Roy, to byl výborný gólman. On tam nikdo moc kličky nedělal, snad jen Lindros. Takže by bylo asi překvapivé, že bych se o ni pokusil. Já jsem rád, že jsem jet nemusel.
Pak jste si užili parádní atmosféru na Staromáku.
To bylo něco úžasného! Nejen tam, ale i po celé Praze. Všude bylo plno lidí. Třeba jezdili v otevřených autech po tramvajových kolejích. Nebo za naším autobusem běželi lidi neskutečné dálky. Tehdy se dal český národ dohromady, držel pospolu. Každý byl hrdý na to, že je Čech.
Hokejový národ
Ve srovnání s dnešní dobou něco neuvěřitelného. V současnosti je národ rozdělený. Jak v politice, tak co se týče covidu.
Politiku já neřeším, ale to rozdělení lidí mi vadí. Myslím si, že hodně udělal covid; vidím, že jsou lidi rozdělení na toho, kdo se očkuje, a kdo ne. Podle mě by měli být rozumní, je přeci každého věc, jestli se naočkuje, nebo ne. Já jsem očkovaný a vůbec nic nemám proti lidem, kteří očkovaní nejsou. Nechtějí, tak se tak rozhodli, jsou přeci dospělí.
Může národ zase stmelit hokej? Má na to v současné době potenciál?
Všichni si to přejeme! Už bychom úspěch potřebovali. V poslední době se ale o hokeji moc dobře nemluví. Připadá mi, že panuje názor, že je všechno špatně. Já si to nemyslím. Podle mě se vyžíváme v různých negativních názorech. Musíme si uvědomit, že nejsme tak velký stát, abychom pořád tahali z různých akcí medaile. Měli jsme dobrou generaci, dařilo se, ale teď zase chvíli potrvá, než vyroste další. Musíme na tom pracovat. Pořád jsme hokejový národ. Věřím, že zase přijdou dobré časy, i když se už asi nestane, že bychom v hokeji dominovali.
Vy jste prohlásil, že by náš reprezentační tým měl mít za cíl získat v Pekingu medaili, když bude olympiáda bez hráčů NHL.
I kdyby tam hráči z NHL jeli, měla by být medaile cílem. Když tam nebudou, jsou podle mě šance na medaili vyšší. Český hokej si nemůže dávat jiné cíle!
Někteří odborníci ale mluví o tom, že v současnosti je úspěchem čtvrtfinále.
Nedostat se do čtvrtfinále by bylo neúspěchem. Úspěchem je vždy to, když se hraje o medaile.
Každopádně nás čeká specifický turnaj. Kdybyste byl vy trenérem, měl byste lehké spaní? Na mysli mám hlavně to, že z hodiny na hodinu můžete přijít vinou pozitivního testu o několik svých svěřenců.
Musel bych s tím umět žít. Nic bych s tím neudělal, stejně jako s tím nic neudělá stávající realizační tým. Možná, že ani ten neví, co ho v Pekingu čeká. Od nás tam je Zdeněk Orct jako trenér brankářů, před odletem se pořád testoval. Nevím, bude to pro všechny jiné než normálně. Ale to víte, že bych se bál, že mi nějaký hráč onemocní. Když vidím u nás v Litvínově, že někomu trvá déle, než se po covidu dostane zpátky do fyzické kondice.
Bez Hlinky by do Nagana neletěl
Nevzal byste proto raději šest náhradníků? Generální manažer Petr Nedvěd s trenérem Filipem Pešánem se rozhodli jen pro trojlístek hokejistů na čekačce.
Asi jo. Když je možnost si jich vzít šest, vzal bych si jich šest. Nevím, proč si vzali jen tři. Možná to bude stačit. Tipl bych si, že sází na to, že už to všichni kluci prodělali.
Když se podíváme na nominaci, vidíme v ní hodně zkušených hráčů. Je podle vašeho gusta?
Je to hodně zkušený tým. Podle jmen to vypadá dobře, ale mně tam trošku chybí mladší hráči.
Hodně se probírá případ Milana Gulaše, který se do českého výběru nevešel. Chybí vám v nominaci?
Pro mě je to záhada. Vzali ho na turnaj před olympiádou, dařilo se mu tam, zahrál výborně. Překvapilo mě, že v nominaci nebyl. Opět ale musím říct, že je to na trenérech a manažerovi. Není dobré teď dělat nervozitu přehnaným hodnocením tohoto rozhodnutí. V téhle době je namístě trošku optimismu. Úspěch může přijít.
Na mysli máte humbuk, který se po nominaci strhl. I vás asi překvapila reakce některých hráčů.
To už vůbec nechápu. Nechápu, že by měl trenér někomu volat, že ho bere na olympiádu nebo na mistrovství světa. Sice je jiná doba, ale pro každého hráče by měla být největší pocta hrát za národní mužstvo. Nemusím se přeci hráče ptát, jestli pojede, nemusím mu volat, chodit s ním na večeři a prosit se ho.
Vás ale před olympiádou Ivan Hlinka kontaktoval, nebo ne?
Oslovil mě tak, že bych mohl jet. Se mnou nikdo nepočítal. Kdyby nebyl trenérem Ivan, nikdy bych do Nagana neletěl. On mi řekl, že tu šanci mám, ale určitě mi před nominací nevolal, že v ní jsem.
Není to i tím, že se do nominace snaží mluvit různí agenti a manažeři?
Já si myslím, že do toho mluví a vrtají všichni. Tím dělají okolo hokeje negativní náladu. To je špatně.
Co říkáte „zámořskému“ reprezentačnímu modelu generální manažer – trenér?
U nás je to trošku nezvyk. Můj názor je ten, že by to měl dělat spíš trenér, respektive trenéři, realizační tým, klidně i s manažerem. Nedělal bych ale z toho modelu vědu. Důležité je, aby to klaplo, aby se hrál dobrý hokej a přivezla se medaile. My už zase všechno řešíme předem.
14
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
