Zdeňka jsme registroval v mládeži Litvínova, pak v Mostě. Teď jsem ho ale nějaký čas neviděl chytat. Co se stalo?
Po juniorech skončil s hokejem. Měl možnost chytat třeba v Mostě, možná v Bílině. Ale dopadlo to jinak. Řekl jsem mu, ať skončí. Musím říct, že to pro mě bylo ohledně syna nejtěžší životní rozhodnutí. Viděl jsem potenciál na druhou, možná na první ligu, ale na nižší soutěže mám jiný názor, než mají ostatní.

Jaký?
Když nebudete hrát top soutěže, tak si nevyděláte a ve třiceti začínáte znovu. Teď pracuje a doufám, že toho rozhodnutí nelituje. Já toho určitě nelituji toho, že jsem mu to řekl. Žije v zahraničí, poznává země, naučil se pořádně jazyk. To je podle mě lepší vstup do života, než hrát nižší soutěže. Nechci je snižovat, ale vidím to tak.

O vás se rozhodně nedá říct, že byste si přes syna plnil své sny, kariéru jste měl výbornou. U některých otců to ale problém je, co myslíte?
Máte pravdu. Setkávám se s tím, že se rodiče realizují přes děti, dnes a denně. To, že do hokeje nacpete hodně peněz ještě neznamená, že z dítěte bude vrcholový sportovec. Vlastně tím odhazuje svoji odpovědnost za to, co z toho dítěte bude. Vím, že řada lidí se na to dívá jinak, ale pro mě je prioritou to, že děti získaly nějaké návyky, režim, že nesedí jen u počítače, mobilů. Dcera také sportovala, dělala atletiku, ale už nedělá. Já je vedl hlavně k tomu, aby je sport formoval, aby získaly životní morálku. To je pro mě úspěch. To, že nehraje hokej, mi vůbec nevadí.

Kdo je Zdeněk Orct?
Datum narození: 28. 4. 1970
Výška/váha: 185 cm/90 kg
Kariéra: Liberec, Litvínov, Kladno, Kazaň, Ústí, Slavia
Úspěchy jako hráč: stříbro s Litvínovem (1991 a 1996), bronz z MS 1993 jako třetí brankář
Úspěchy jako trenér: zlato s Litvínovem (2015).

Léto už odchází, užil jste si ho? Vím, že máte rád cestování.
Vzhledem k tomu, že už máme děti velké, tak cestujeme s paní. Máme ale psy, takže i problém s jejich hlídáním. Starají se nám o ně právě děti, když jedeme pryč. Přes léto jsme měli 14 dnů volna a pak také volné víkendy. Navštívili jsme Rhodos, tam se nám moc líbilo. Mně obzvlášť, v Řecku se mi líbí. Lidi sice strašili covidem, ale bylo to vynikající; byl jsem moc rád, že jsem mohl s toho kolotoče vypadnout. A o jednom z těch volných víkendů jsme využili poukaz, který jsem dostal loni k padesátinám; prožili jsme víkend v jižních Čechách, konkrétně na Hluboké. Bylo to parádní, byl s námi i Ondra Ježek, náš bývalý kondiční trenér, který je teď v Mladé Boleslavi.

Jak vaši psi snáší, když jste delší dobu pryč?
My si vybrali takové plemeno, které respektuje kohokoliv. Problémy s nimi nejsou, mají nás oba za pána. Když je doma jeden, nebo druhý, tak se přizpůsobí. Většinou se ale o ně stará paní, já se jim věnuji hlavně ve dnech volna. To se snažím hodně pomoct tím, že s nimi jdu na procházku.

Co to je za plemeno?
Staffbull. Oba mají plus minus dvacet kilo. Budí respekt, lidi se jich bojí. Ale není to tak. I když… On vám totiž každý řekne, že jeho pes nic neudělá, pak může kousnout. Ale za ně bych dal ruku do ohně.

Vynahrazují vám pejsci částečně děti, když ty už jsou z domu?
Jsou to miláčci, ale takhle bych to neřekl. Je to něco jiného. Psi jsou bezproblémoví, děti ne. (úsměv) Hlavně mě udržují v režimu, díky nim se pořád hýbu. Vždyť i za špatného počasí s nimi musíte ven. Procházky jsou jedna z mála pohybových činností, které dávám. Sice si jdu občas zacvičit, ale jinak na kole nejezdím, neběhám. Když jsem hodně na zimáku, tak pak nemám na to chuť.

A co vaše oblíbená jízda na motorce? Na tu asi také teď nemíváte moc času…
Motorku mám, budu ji mít pořád, ale toho času, zvlášť v minulé sezoně, opravdu mnoho nebylo. Když jsem jel na technickou, tak se mě kamarád ptal, jestli vím, že jsem za poslední čtyři roky ujel jen čtyři stovky kilometrů. Využití motorky je tedy malé, ale zbavovat se jí nechci.

Jakou očekáváte sezonu? Bude kompletní bez přerušení?
Doufám! Mně v Litvínově říkají předseda klubu skeptiků, ale doufám, že se sezona dohraje. Přiznám se, že ale mám strach. Když vidím, jak se to ve světě vyvíjí…

Bavil vás vůbec v minulé sezoně hokej s těmi různými omezeními?
Je to moje povolání, které mě baví. Ale je to jiné. Zúčastnil jsem se mistrovství světa, které bylo bez diváků, kde to bylo o to horší, že jsme byli zavření dva měsíce mimo ostatní lidi. Striktně se po nás vyžadovalo dodržování různých opatření. Hodně mě to po všech stránkách vydeptalo. Pak už jsem měl v hlavě jen to, že chceme medaili, nic jiného jsem nevnímal. Nepřivezli jsme ji, zklamali jsme. Ta medaile byla možnost, jak napravit špatnou sezonu. Nepovedlo se a já z ní měl špatný pocit.

I teď bude očekávání velké, zvlášť když v sezoně je olympiáda. Už máte v hlavě výběr brankářů na tak významnou akci? Bude to těžká volba?
Pokud mi to ti brankáři, které mám v hlavě, odkývají, a hlavně pokud budou zdraví, tak se mi ten výběr zúží a těžké rozhodování to nebude. Můžou ještě výkonnostně vyskočit i mladí gólmani, ale moc prostoru na zkoušení a spekulace není, ten výběr je jasný.

Čeští brankáři během léta hodně měnili kluby. Může je nové působiště nakopnout, nebo naopak jim nemusí sednout?
Může být obojí, to říkáte dobře. Zažil jsem to na vlastní kůži. Podívejte se třeba na Hráška (Dominik Hrachovina – pozn. autora), který ve Finsku zářil, ale Švýcarsko mu nesedlo.

V uvozovkách váš Pavel Francouz zůstal jako jediný beze změny klubu. Je ale po operacích. Jaká bude jeho pozice? Bude se od něj hned očekávat hodně, nebo mu dají čas, aby se dostal do formy?
Budou po něm hned chtít výkony. Co jsem se s ním bavil, tak se po těch zákrocích cítí velmi dobře. Ta sezona byla specifická, až tolik mu toho neuteklo. A myslím, že mu končí smlouva, takže má opravdu velkou motivaci. Já pevně věřím, že se mu sezona podaří. Je to jeden z těch brankářů, kteří by se měli olympiády zúčastnit.

V Litvínově budete sázet na Slováka Denise Godlu, v minulé sezoně se velmi dobře ukázal Šimon Zajíček. Je to tak, že Denis bude jednička a Šimon mu bude krýt záda?
Já nerad brankáře sortuju na jedničku a dvojku. Ale předpoklady tu jsou, to je pravda. Sezona ukáže, jestli je oba naplní. Zajda loni šel nahoru, v nové sezoně svou kvalitu bude potvrzovat, což je těžké; už se od něho čeká výkon. A ještě máme Davida Čermáka, který šel hodně nahoru. Jako snad jedinému mu prospěl ten covid, protože trénoval s námi. Bude v Litoměřicích, my ho budeme sledovat. Celkově si myslím, že o brankáře v budoucnu strach mít nemusíme, protože v záloze je také Lukáš Klika a i v dalších kategoriích jsou talentovaní gólmani.

Trendem je rozprostřít zátěž, v NHL žádný brankář neodchytá sám celou sezonu. Jste zastáncem této strategie?
Jsem! U hlavních trenérů jsem se vždy setkal s tím, že byli fanoušci gólmanů. To znamená, že když brankář chytá dobře, tak ho pořád nechávají v brance. Vlado (Országh - pozn. autora) se mi bude smát, ale vidím to tak. Já jsem pro, aby byla pravidelnost, aby se vytížení brankářů naplánovalo. Myslím, že poznám, jestli má chuť a šťávu. Nejde, aby chytal 20 zápasů v řadě, to se akorát strhá. I kdyby chytal dobře, tak si potřebuje odpočinout. Můžeš se stát, že ho přetížíte, vypadne z formy, přijde zranění… A co pak ten druhý, když nechytá?

Musíte pak mít typově vhodné lidi, protože někomu by vadilo, že nechytá…
Každý gólman chce chytat. Moje práce, krom technických věcí, je i to, že musím pracovat s jeho hlavou; musím ho vést k tomu, aby spolupracoval s tím druhým, aby mu přál a aby pochopil, že si také musí odpočinout, i když se mu daří a chce chytat. Není to lehký úkol.

Jaké jsou teď v chytání trendy? Před lety bylo cool, když měl brankář dva metry a vykrýval prostor, prostě když zabral co nejvíc místa. Změnilo se to?
Ten styl, o kterém mluvíte, říká se mu švédský, se opouští. Jsou to obří gólmani s menším pohybem. Pro mě je ideál vysoký pohyblivý gólman, těch je ale málo. Například Vasilevskij k nim patří, je odskočený od ostatních. Vrací se gólmani, kteří víc chytají, než blokují. Protože dnes má každý hráč parádní střelu, umí to trefit. Gólmani - krabice tedy už moc neletí. Je to vidět na Pavlovi i Mrazíkovi; nejsou to vysocí brankáři, ale dokáží se prosadit. Ten trend je i v extralize. I náš Zajde je prototyp moderního gólmana.

O Denisovi Godlovi se říká, že je rozlítaný.
To je dané jeho výškou. Proto musí hlavně chytat. On je mimořádně chytrý gólman, výborně čte situace, umí si hráče připravit. Naučily ho to podmínky. Když na něj jedete, tak vypadá jinak, než sedmnáctiletý David Čermák, který má 190 centimetrů. U něho místo nevidíte, u Denise jo. A to klame, protože Denis vás přečte, umí dobře zareagovat.