V očích fanoušků Tygrů se dobře zapsal už při svém hostování v sezoně 2007/2008. „Přišlo mi to, jako bych tu chyběl jen týden,“ zářily mu oči ve středu dopoledne před kabinou v liberecké Tipsport areně, tedy ještě před návratem do brankoviště. „Samozřejmě, mužstvo je obměněné, ale jinak tu všechno funguje jako dřív.“

No tak úplně jako dřív to asi není. V předminulé sezoně patřili Bílí Tygři ke špičce extraligy, teď se potácejí na předposledním místě…
Trošku je to cítit, to je jasné, že nálada v kabině není taková jako tehdy. Je vidět, že kluci nejsou v pohodě. Ale já si myslím, že se to zvedne, mužstvo na to má.

Jak to chcete ovlivnit vy osobně?
Zatím se snažím zvednout trochu náladu, ale hlavní samozřejmě budou moje výkony.

Vy jste půl roku nechytal. Bude pro vás návrat do extraligové branky nějakým způsobem obtížný?
Je pravda, že jsem od čtvrtého zápasu čtvrtfinále play off se Slavií až do středy nestál ani jednou v brance v zápase, ani v letní přípravě. Ale denně jsem byl na ledě s kluky z Litvínova, kde jsem doma, a jsem Litvínovu vděčný, že mi ty tréninky umožnil. Čili po fyzické stránce se cítím naprosto v pohodě.

Už máte jasno o vaší pozici v týmu Bílých Tygrů? Za jedničku byl před sezonou pasován finský brankář Tero Leinonen…
Jisté je, že budu chytat v pátek ve Zlíně. I proto, že Tero, myslím, ještě není úplně zdravý. Co bude dál, to se teprve uvidí.

Zlín, to není zrovna lehká premiéra v letošním extraligovém ročníku…
Podle mě úplně jedno, jestli je to Zlín nebo třeba Kometa Brno. Extraliga je hrozně vyrovnaná. Stačí vyhrát dva zápasy a každý se může zvednout. To platí i teď o Liberci. My se musíme hlavně dostat do play off a pak se dá vyhrát titul třeba z desátého místa…

Vy jste měl v Liberci nakročeno k titulu na jaře 2008. Jak na své první liberecké angažmá vzpomínáte?
Naskočil jsem tehdy také až v průběhu sezony za Hnildu. Mně to v Liberci hrozně sedlo. Byl tu kvalitní mančaft, dobrá parta, skvělí diváci i zázemí. Měli jsme opravdu mužstvo, schopné získat titul. Podle mě semifinále se Slavií, které jsme prohráli až v sedmém zápase, bylo předčasné finále.

Další anabáze ale nebyla radostná…
No, já jsem pak byl na mistrovství světa v Kanadě a v létě jsem se vrátil do Vítkovic. Byli jsme dva vyrovnaní gólmani s Martinem Pruskem a já jsem ještě před sezonou kývl na nabídku Jekatěrinburgu. Už jsem tam podepsal smlouvu, jenže klub před startem KHL zkrachoval… Tak jsem se vrátil zpátky, Martinovi v průběhu sezony naopak ruská nabídka vyšla, a zůstal jsem ve Vítkovicích s mladým Kubou Štěpánkem. Někdo mi pořád předhazuje, jak jsem měl špatnou sezonu, ale to vůbec není pravda.

Odchytal jsem asi čtyřicet zápasů, bylo to v první fázi v pohodě. Pak se nevydařilo pár zápasů, udělaly se změny a mimo jiné i v brance. Šel tam Kuba, což nemám nikomu za zlé, to je prostě hokejový život. Pak jsem naskočil v play off do čtvrtého zápasu se Slavií po první třetině za stavu 0:2, prohráli jsme asi 2:5, a mrzí mě, že ta porážka byla hozená na mě. To nebylo fér. Po sezoně mi ve Vítkovicích skončila smlouva a já jsem si měl hledat nové angažmá.

To ovšem trvalo trochu dlouho…
Já jsem měl pár nabídek už v létě, ale nezdály se mi, tak jsem čekal. Potom nastal problém v tom, že ta finanční krize se opravdu projevila a kluby nebyly ochotné vyplatit Vítkovicím to tabulkové odstupné. Byl jsem v klidu, ale teď začínal říjen a říkal jsem si, že už bych měl začít někde chytat. A v tom se ozval Liberec, kde ty peníze sehnali. V úterý jsem podepsal smlouvu na dva roky a jsem strašně spokojený, že jsem byl trpělivý a že to takhle dopadlo.