Týdeník přichází s novým seriálem Sportovci a studium, v rámci kterého budeme představovat sportovce z různých odvětví, kteří prozradí, jak zvládali skloubit svůj sport se studiem na základní, střední a případně i vysoké škole.

Prvním sportovcem-studentem, který se ohlédne za svými začátky a školními povinnostmi, je hokejista Petr Bitman, jenž v mládežnických kategoriích hrával za liberecké Bílé Tygry, ale momentálně působí ve Slavoji Liberec v krajské lize.

KRUŠNÉ ZAČÁTKY

Petr Bitman v minulosti zkoušel i házenou a fotbal, zvítězil ale lední hokej. „K hokeji mě přivedl taťka, protože ho sám hrál,“ uvedl Petr Bitman, který se v tomto ohledu nijak nevymyká mnoha hokejistům, kterým první krůčky na bruslích ukázali jejich otcové.

První dny a měsíce bývají pro každého hodně těžké. „Začátky si snad pamatuje každý hokejista, protože se nevyhne pláči, pádům a kolikrát převládala i chuť skončit,“ ohlíží se Bitman.

PRVNÍM TRENÉREM OTEC

Hokejisté většinou nezapomínají na své první trenéry a výjimkou není ani Bitman. „Mezi první trenéry patřil táta (Petr Bitman), dále Jiří Zobín a Honza Daněk,“ vyjmenovává Bitman, jenž prozrazuje, jak se klub Bílých Tygrů v mládeži změnil od doby, kdy sám začínal.

„Klub se změnil nesmyslně. Když to vezmu od negativních věcí, tak se tu kdysi k odchovancům přistupovalo jako k vícecenným, než byli lidé, kteří přišli odjinud. Pozitivní věci se hledají těžko a není to z důvodu mé hořkosti. Myslím si ale, že někteří trenéři zde zavedli věci, na kterých by se dalo stavět,“ říká.

DĚJEPIS A MATEMATIKA

S příchodem na základní školu musel Petr skloubit dvě věci najednou. „Na základní škole to nebyl skoro žádný problém, protože jsme byli jedna celá třída hokejistů, takže absence nebyla skoro žádná, protože jsme tréninky měli v rámci výuky,“ vzpomíná na povinnou školní docházku. „Nejlépe mi šel dějepis a matematika, ale nikdy jsem neměl buňky na přírodopis a zeměpis,“ usmívá se.

Co vše se změnilo s příchodem na střední školu? „Přišel jsem do nového prostředí, kde jsem poznával nové lidi. Ze začátku to byl pro mě obrovský stres, protože jsem nevěděl, zda budu vůbec zvládat školu a jestli mi vyhoví s odchody na tréninky a budou tolerovat vysokou absenci,“ bál se tehdy Bitman.

„Nejraději jsem na střední měl matematiku a češtinu, zato vůbec mě nebavily hodiny ekonomiky,“ prozrazuje a zároveň dodává, zda učitelé vycházeli sportovcům vstříc, co se týče docházky a klasifikace:

„Z 90 procent ano, ale často jsme slýchávali řeči typu: Kdybyste sem chodili… Jinak se našli profesoři, na které nemůžu říct křivé slovo a spíše nám pomáhali. Na druhé straně ale byli tací, kterým naše absence a klasifikace lezla na obtíž.“

Na vysokoškolské studium se ale Petr Bitman nechystá. „Z důvodu nabídky práce,“ uzavírá Bitman vzpomínky ze školních lavic.