Zatím si moc nepomohli, protože v České republice platí nadále nouzový stav a veškerý sport je zastaven. Nemůže se ani trénovat ve vnitřních prostorech. Hokejisté tak musí improvizovat a vymyslet, kterak se udržet v kondici a být připraveni na návrat na led.

„Naštěstí se nám už nějaké zápasy podařilo odehrát, což je rozhodně plus. Samozřejmě je to v současnosti trošku komplikace, protože jsme se tady chtěli rozehrát, jenže ligy jsou pozastavené. Máme však program od Aleše Pařeze a v rámci povolených aktivit se snažíme co nejlépe trénovat. Myslím, že to šlape,“ řekl v rozhovoru pro klubový web Bílých Tygrů útočník Kryštof Hrabík.

VÝBORNÉ PODMÍNKY

„Osobně preferuji stadion, protože přesně vím, jak je okruh dlouhý a jaký mám zaběhnout čas. Navíc je to pro mě jednodušší, protože tu zůstávám na hotelu. Vykouknu z baráku a mám to za rohem,“ přidal svůj postřeh další další forvard z liberecké organizace Matěj Pekař.

Brankář Lukáš Pařík se i navzdory nepříznivé situaci udržuje v kondici spolu s trenérem brankářů. „Že soutěže stojí, je prostě na nic. S trenérem brankářů Martinem Láskou ale chodíme ven a cvičíme s tenisáky, abych zůstal v nějakém tempu chytání. Vždycky je to potřeba přizpůsobit aktuálním vládním nařízením,“ říká.

Všichni tři hráči prošli mládežnickými výběry Bílých Tygrů a zároveň kvitují, jaké podmínky zde mají k dispozici. „Určitě. Zdejší možnosti jsou na Česko, ale i celou střední Evropu, unikátní. Poslední tři týdny připomínají spíše suchou přípravu. Tak to ale je, nehraje se. Nezbývá nám, než se udržovat v rámci možností ve formě,“ přitakává Kryštof Hrabík.

Matěj Pekař odešel za oceán už v patnácti letech. „Neřekl bych, jestli to bylo dobré nebo špatné rozhodnutí. Ve vnitřku jsem tak nějak cítil, že by to pro mě mohla být dobrá příležitost, což pro mě tehdy bylo rozhodující. Cítil jsem šanci posunout se v hokeji a naučit se dobře anglicky,“ odvětil Pekař.

„Několikrát jsem o tom přemýšlel, ale vždycky jsem došel k závěru, že ničeho nelituji. Pro mě osobně to nebylo špatné rozhodnutí, ovšem každý jsme jiný. Nedá se říct, jestli je to dobrá nebo špatná cesta. Záleží na každém zvlášť.,“ dodává na téma brzkého odchodu hokejistů do zámořských soutěží.

DŮLEŽITÁ KOMUNIKACE

Lukáš Pařík coby brankář musí se svými spoluhráči na ledě v Severní Americe neustále komunikovat v angličtině. Nebyl to pro něj ze začátku problém? „Naštěstí jsem s tím potíže neměl. Už když jsem tam odcházel, tak jsem se anglicky docela uměl dorozumět. Už od prvního dne jsem se tam se spoluhráči i vedením klubu normálně bavil, nebylo pro mě tak těžké adaptovat se,“ vzpomíná na své začátky za velkou louží.

Podobnou situaci zažil i Kryštof Hrabík, který ve svém týmu dokonce dělal kapitána, takže v kabině musel kolikrát na spoluhráče promluvit. „V tom hokejovém prostředí je angličtina o hodně jiná než třeba ve škole. Tam prostě přijdete a nemáte na výběr, musíte spustit a domluvit se. Je důležité, aby se člověk zbytečně nebál. Samozřejmě – chyby se stávají, jsme lidi. V zámoří vědí, že Evropané nebudou mluvit jako rození Američané. Když se do toho člověk po nějaké době dostane, problémy mu to moc nedělá a už ani nemyslí na to, že nepoužívá svůj rodný jazyk. U mě to byly asi dva nebo tři měsíce,“ ohlédne se zpět do nedaleké minulosti.

ZÁZEMÍ V RODINÁCH

Hokejisté žijí v zámoří v tamních rodinách. Jaká je s nimi spolupráce? „S pobyty v rodinách je to tam pravidlo. Já jsem si na tu svoji rozhodně nemohl stěžovat. Chytl jsem skvělé lidi, měli dvě děti a ještě jsem tam žil se spoluhráčem. Rodina mi obrovsky usnadnila celkovou adaptaci v nové zemi, je to velké plus.,“ pochvaluje si Pařík.

Matěj Pekař přiznává, že v Kanadě i Americe je důležité mít na ledě respekt. „Asi ano. Je důležité sjednat si respekt a najít cestu, jak zápasy zvládat. Nejde vždycky přijít, nasázet spoustu gólů a vyhrát. Tak se na to koukám. Ne vždycky můžete utkání strhnout hattrickem, speciálně v mém případě. Snažím se dělat to, co pomůže týmu.“

Všichni tři plní důležitou roli na farmě v Benátkách nad Jizerou, kterým se daří i díky přičinění Hrabíka, Pekaře a Paříka. „V Benátkách nám stoprocentně vyšli vstříc, od pana trenéra Jiruše dostáváme obrovský prostor. Snažím se to splatit poctivou prací a jsem za to vděčný,“ reaguje Hrabík.

Kdy budou moct pokračovat se svých výborných výkonech? To je, oč tu aktuálně běží.

Michal Šandor, Ondřej Belák