Radek Hron, který působil jako hokejový trenér v Děčíně nebo ve Varnsdorfu, ale fandil reprezentaci Tre Kronor. Jak je to vůbec možné?
Radek Hron a jeho dcerka Thea při semifinálovém utkání juniorského mistrovství světa mezi Českem a Švédskem.„Do Švédska utekl můj strejda. Pak možná ta barva dresů. Začal jsem jim fandit v roce 1985. Svět byl ještě jaký byl. Oni byli jediní v těch krásných barvách. Červenou a bílou má spoustu týmů. Tehdy mi bylo devět, táta se kvůli tomu na mě zlobil. Švédsko se mi líbí i jako země,“ má jasno děčínský rodák.
Pokud nehrají švédští hokejisté, tak jsou na řadě Češi. „No fandím. Přeji Čechům je asi lepší výraz,“ hlesl. „Prostě to tehdy vonělo cizinou. V tom roce 85 se mi líbili hráči, jako Riderval, Eklund nebo Samuelsson,“ doplnil.
Českou jízdu na šampionátu ale ocenil. „Hrají výborně, po letech to má hlavu a patu. Je tam systém a nasazení. Když byl sedm minut před koncem záběr na českou střídačku, bylo vidět, že to tam žilo. Cítil jsem, že jsou odhodlaní a chtějí. Já jsem byl po zápase smutný. Ve třetí třetině se ale švédští hráči zatáhli a hráli to jenom na prošťuchování puku do středního pásma. Přestal se hrát hokej a přestalo se tlačit,“ kroutil hlavou.
Na přízeň okolí při sledování sportovních zápasů tak Radek Hron může zapomenout. Ale prý už si zvykl. „To víte, vždy dostávám plno rejpanců. Já s tím počítám, zvykl jsem si na to. Je to jako všude – hrdý, když se vyhrává. Věrní, když se nedaří,“ zdůraznil.
A jak vidí finálový duel Česko – Kanada? „Přeji Čechům. Doufám, že to dají, aby měl hokej u dětí zase nějakou budoucnost,“ dodal na závěr.