Radko Gudas (10 zápasů, 0+1)

close info Zdroj: Deník/František Bílek zoom_in Radko Gudas

Vyhlášený tvrďák doručil na turnaji v Praze přesně to, co od něj každý očekával. Třiatřicetiletý odchovanec Kladna bodově nijak nezářil, zapsal jen jednu asistenci na gól Jakuba Krejčíka v zápase proti Velké Británii. Týmu ale pomáhal jinak – jako lídr a jeden z asistentů kapitána Červenky.

Na šampionátu znovu dokázal, že tvrdá hra mu není cizí. Předvedl několik dobrých hitů, ve finále si nejprve jednoho soupeře přehodil přes záda a následně ještě sešrotoval ve vlastním obranném pásmu hvězdného Nica Hischiera, který se hnal do útoku. Nejvíc se bude vzpomínat na Gudasův výkon ve čtvrtfinále proti USA, kdy svojí hrou neutralizoval amerického tahouna Bradyho Tkachuka. Totéž se mu povedlo v zápase s Norskem proti Matsi Zuccarellovi.

„Jsme hokejový národ a Češi to jen dokázali návštěvností a tím, že nad námi nezlomili hůl, když se jim nelíbila nominace. Chodili do haly a tlačili nás a věřili, že to srdcem dokážeme urvat,“ chválil domácí atmosféru vousatý bek po finálovém mači.

Roman Červenka (10 zápasů, 3+8)

close info Zdroj: Deník/František Bílek zoom_in Roman Červenka

Kapitán na správném místě. V roce 2010 bral zlato jako čtyřiadvacetiletý mladík z pražské Slavie, nyní přijel do Prahy o 14 let starší se zkušenostmi z Kanady, Ruska i Švýcarska, kde momentálně nastupuje. Tým táhl na ledě i mimo něj a šampionát zakončil s bilancí více než bodu na zápas. Ve své sbírce má už čtyři medaile z mistrovství světa – ke dvěma zlatům i dva bronzy.

Červenka bodově zářil hlavně v základní skupině. Proti Norům vstřelil dva góly, proti Britům pak připravil svým spoluhráčům hned čtyři branky přesnými nahrávkami. Ve vyřazovacích bojích už jen jednou asistoval na jediný gól ve čtvrtfinále. Bodovou zodpovědnost za něj pak na sebe vzali jiní, takže mohl víc vypomáhat i černou prací a poctivou dřinou.

„Je to neskutečný pocit. Byl to těžký zápas, protože víš, že jsi blízko. Tlak je obrovský, nechceš přijít o tu šancí a třeba já jsem věděl, že pro mě už se opakovat nebude. Tlak byl velký, ale zvládli jsme to,“ ulevilo se kapitánovi po vítězné tečce.

„Mistrovství 2010 bylo úplně jiné, tam se nedařilo. Tým nebyl tak silný, tady jsme věděli, že sílu máme. Přehráli jsme Ameriku, Švédy, už v týmu byla sebedůvěra. Ale pro mě bylo těžké, že jsi hrozně blízko a hraješ finále doma. Tlak je doma, i když si ho nepřipouštíš, nechceš tu šanci pustit,“ doplnil dvojnásobný mistr světa.

Martin Nečas (5 zápasů, 1+6)

close info Zdroj: Deník/František Bílek zoom_in Martin Nečas

Asi nejvýraznější posila ze zámořských hráčů. Jakmile vypadl s Carolinou z play-off NHL, hned sedl na letadlo a ještě večer po příletu nastoupil do prvního zápasu. Neváhal, přestože za mořem nemá smlouvu na další ročník, a národnímu týmu bodově obrovsky pomohl.

Proti Kanadě dvakrát asistoval, ve čtvrtfinále pak bral dokonce čtyři body včetně rozhodujícího gólu a po třiceti letech se stal prvním hráčem, který v této fázi turnaje dosáhl na tolik kanadských bodů. Ve finále přidal ještě jednu přihrávku, když ve vlastním pásmu skočil na led, aby nataženou hokejkou posunul puk směrem vpřed. Když pak stejně bojovně zahrál i Dominik Kubalík, mohl David Kämpf pečetit české vítězství do prázdné klece a odšpuntovat obrovskou vlnu radosti.

Právě formace borců z NHL s Kämpfem a Kubalíkem fungovala na šampionátu fantasticky. Spíše defenzivní specialista Kämpf bral sedm bodů, Kubalík dosáhl dokonce na osm. Nečas všechny fascinoval svojí rychlostí a ladným bruslením – na mistrovství přitom dorazil se zlomeným prstem na noze a potlučenými žebry.

„V adrenalinu jsem bolest nevnímal,“ vyprávěl pětadvacetiletý útočník krátce po finálovém duelu.

„Řekl bych o tom, že je to moc hezké. Odmalička jsem pracoval na tom, abych se na tuto úroveň a na takovou akci mohl dostat. Domácí mistrovství je něco, co se neodmítá. Jsem strašně rád, že jsem přiletěl, protože kdybych se na tohle díval v televizi, moc by mě mrzelo, že jsem u toho nebyl,“ dodal.

David Pastrňák (4 zápasy, 1+0)

close info Zdroj: Deník/František Bílek zoom_in David Pastrňák

Produktivnější hráči z mužstva jako Lukáš Sedlák nebo Ondřej Kaše jistě prominou, přednost dostal autor rozhodující trefy. David Pastrňák spolu se svým klubovým spoluhráčem Pavlem Zachou přijel týmu pomoci po hořkém vyřazení z play-off v NHL. V Česku okamžitě odstartovala Pastamánie – lidé v aréně při zaznění jeho jména hlasitě aplaudovali a hala téměř vybuchla, když hvězda z Bostonu v prvním utkání dohrála soupeře u hrazení.

Přestože se od havířovského rodáka okamžitě čekaly góly, na ten jediný si musel počkat až do finále. O to byl sladší. Po vyhraném buly v útočném pásmu dostal Pastrňák nabito na levý kruh a svojí vyhlášenou ranou z první prolomil střelecké trápení a překonal skvěle chytajícího Leonarda Genoniho. V euforii se pak vrhl na kolena a slavil s celou arénou.

Zmínit se ale určitě musí i další přínos nejlepšího českého hokejisty současnosti. Pastrňák přinesl do kabiny své vůdčí schopnosti, navíc na sebe strhl velkou část pozornosti. I díky tomu mohla v semifinále zářit Červenkova a Kämpfova lajna. Ve finále pak obrovskou bojovnost dokázal obětavým blokem, kterého se nezalekl ani přesto, že na mistrovství jel s bolavou kyčlí.

„Uvidíme, jak to dopadne. Před mistrovstvím mi bylo řečeno, že určitě budu muset jít na operaci. Ale co tady se mnou předvedl pan profesor Kolář… Patří mu velký dík, takhle dobře jsem se necítil osm měsíců. Nevím, co má za magické ruce, ale fakt se mi už dlouho nebruslilo tak dobře jako na mistrovství,“ prozradil Pastrňák po vítězném finále.

A promluvil i o divoké oslavě gólu. „Myslel jsem, že se po gólu na kolena v životě nedostanu, ale ty emoce byly tak velké… Ani nevím, že v sobě tak velké emoce mám, abych takhle slavil gól,“ smál se český kanonýr.