Pětatřicetiletý hráč začínal s hokejem v Hradci Králové, posléze vyzkoušel juniorské soutěže v Americe. Po návratu do vlasti Kudrna patřil k lídrům Pardubic. Během této doby byla jeho největším úspěchem stříbrná medaile v sezóně 2002/2003. Následně jeho kroky zamířily do Plzně, kde však strávil pouze rok. Poté přešel do Třince a tam prožil bodové obrození tak výrazné, že mu v půlce sezóny 2006/2007 přilétla nabídka z ruské ligy z ambiciózního Metallurgu Magnitogorsk. Tam výrazně přispěl k mistrovskému titulu. Z Ruska v létě 2010 přestoupil do Liberce.

Liberec vyhrál v ČEZ Areně podruhé během měsíce a půl, ale v závěru se klepal o výsledek. První třetina měla grády. Především v úvodní desetiminutovce byl k vidění festival šancí. Vše odstartoval při pardubické přesilovce únik Podkonického, který zpacifikoval Svoboda. Domácí gólman se pak jen otočil po střele Duška, jež orazítkovala tyč. Zahanbit se nedal ani domácí Eaton. Útočník Kolář trefil také brankovou konstrukci. Jako první pohnuli skóre Bílí Tygři. Vytáhlý Vantuch si našel odražený kotouč a zakončil nad Svobodův beton.

V druhé části přišly velké momenty Kudrny. Minutu před polovinou zápasu se objevil zcela sám před Svobodou a snadno ho překonal střelou na lapačku. Sedmnáct vteřin před druhou sirénou napřáhl těsně za modrou a parádně trefil horní kout pardubické branky. Za stavu 0:4 Koukal dvěma góly rozdmýchal naději na zázračný obrat. Když na 3:4 snížil Mezei, bylo zaděláno, ale v power play podtrhl svůj výkon třetím gólem Kudrna – 3:5.

Jiří Kalous, trenér Liberce: „Byla to přehlídka ofenzivního hokeje. Domácí hráli velmi aktivně, měli dost šancí a nás podržel Marek Pinc. Rozhodla naše produktivita, kdy jsme skórovali i z několika mála šancí, které jsme si vytvořili. V závěru se nám pomohlo štěstí.“