„Člověku to dá spoustu věcí. Zkušenost vám ukáže nedostatky, které na TOP úrovni máte a musíte na nich pracovat,“ přiznal otevřeně. Zatímco před novou výzvou se bývalý útočník akademie Bílých Tygrů pohyboval v draftových predikcích mezi nejlepšími Čechy, po ročníku je všechno jinak. Jak ale sám říká, není kam spěchat. Šance bude mít ještě dvě.

Začněme hned k tématu. Jak jste zvládal přechod na zámořský styl hokeje?
Dost jsem se s ním trápil. Kvůli menšímu hřišti jde mnohem víc o osobní souboje a sílu, navíc lidé tam mají úplně jinou mentalitu, která se projevuje i na ledě. Když to řeknu blbě, tak každý hraje hlavně na sebe…

Čím si to vysvětlujete?
Řekl bych, že lidé v Americe se obecně soustředí víc na sebe. Tak, aby oni byli co nejlepší. Panuje tam obří konkurence, což je podle mě příčina. Aklimatizovat se v zámoří je velmi těžké, na ledě i v životě. Kultura je jinačí a hokej se točí, jak už jsem říkal, kolem osobních soubojů a síly.

Je rozdíl znát přímo i v kabině?
V kabině to bylo celkově jiné. Oni mají takový jiný humor než my Češi, ale většina ze spoluhráčů byli super kluci a jsme dobrými kamarády.

Jak jste zvládal život bez osobního kontaktu s rodinou? Spoustu věcí jste si najednou musel dělat sám, že?
Přesně tak, nikdy jsem od rodiny a kamarádů nebyl tak dlouho a tak daleko… Do života opravdu velká škola, musel jsem si sám prát i vařit. Také jsem se zlepšil v angličtině, což mi přijde jako obrovské plus.

Před sezonou jste každopádně patřil k českým hráčům, kteří by mohli projít draftem do NHL. Co byste řekl ke svým šancím teď, po zkrácené sezoně?
Upřímně si žádné velké šance nedávám. Kdyby mě někdo draftoval, byl bych moc rád, ale pokud se to nepovede, nic se neděje. Draftován můžu být ještě v příštích dvou letech.

Bodově vám první rok ve WHL úplně nevyšel…
Bohužel to bodově bylo špatné. Na druhou stranu mi sezona ukázala, co potřebuji zlepšit, abych byl top hokejista. Věřím, že mě rok posunul jak hokejově, tak lidsky.

V půlce sezony přišel trejd, z Tri-City jste se dostal do Reginy a ze Spojených států do Kanady. Vnímal jste to jako novou šanci?
Ano, trejd jsem cítil jako novou příležitost. Byl jsem za něj rád. Na druhou stranu rodina, u které jsem v Americe bydlel, byli skvělí lidé a těžce se od nich odcházelo… Ale stále jsme v kontaktu.

Co se vůbec v Americe dělo, když na zemi dolehla krize ohledně koronaviru. Hádám, že jste se chtěl dostat co nejdřív zpátky do Čech.
Už začátkem března jsme se o tom s klukama začali bavit, ale nikoho nenapadlo, že by zrušili sezonu. Po zápase s Winnipegem nám kondiční trenér říkal, že NBA pozastavila ročník. Druhý den, ve čtvrtek ráno nám přišla zpráva od trenéra, že máme zůstat doma, nemáme se stýkat s nikým z týmu a že to tak bude cca tři dny a dál se uvidí. V pátek večer už mi volal manažer, jestli si dokážu zabalit věci, že odlétám v sobotu ráno.

To bylo hodně rychlé…
Problém byl v tom, že moje rodina jela na dovolenou a já byl zrovna u náhradní. V devět večer jsem jel zpátky do domu, kde jsem bydlel, zabalil si věci a v sobotu ráno jsem se ještě stavil na stadionu pro hokejovou tašku. Pak už jsem vyrazil přímo na letiště.

Asi se vám tam ale úplně nechtělo, ne? Všude létala rostoucí čísla nakažených a podobným místům se chce člověk vyhnout.
Když jsem viděl, že se začínají rušit lety, chtěl jsem co nejdřív domů. Management to viděl stejně a poslal mě i druhého Evropana na první let do Evropy, co šel. Na letiště jsem potkal ještě Martina Langa (spoluhráče z reprezentace, pozn. red.), takže ani cesta nebyla tak hrozná.

A co dál? Na čem budete chtít pracovat?
Teď pracuji na celkové síle a bruslení.

Berete zámořskou zkušenost jako plusovou i přesto, že se vám nedařilo? Doporučil byste ji mladším klukům, co neví, kam se v hokeji vydat?
Určitě bych ji doporučil všem, co mají tu možnost. Jde o skvělou zkušenost jak do života, tak do hokejové kariéry. I když se nemusí dařit, člověku to dá spoustu věcí. Ukáže, co na TOP úrovni máte a na čem zároveň potřebujete tvrdě pracovat.

Ale z Liberce se asi neodcházelo lehce, co? Koneckonců jste si v Benátkách poprvé osahal seniorský hokej v Chance lize.
Opouštěl jsem ho velmi těžce. Hrál jsem za Bílé Tygry čtyři roky, líbilo se mi tam. Často jsem si s kluky z Liberce volal, jak se jim daří a co dělají, protože se mi stýskalo. Na druhou stranu jsem věděl, že jde o skvělou příležitost, jak se podívat do světa a porovnat se s nejlepšími hráči mého věku. Proto jsem se také rozhodl odejít…

Kryštof Rossmann