Jsou typy kluků, kteří se pro chytání nadchnou, když jsou ale v brance pořád, časem chtějí zpátky do útoku, což je ale problém. „Snadnější je jít z pole do branky než naopak. Když je někdo od přípravky nebo 1. třídy jen v brance a minimálně se učí bruslit, tak pak při přechodu z branky do hřiště kulhá, prostě bruslení už nedohoní,” říká Orct. I on byl dlouhou dobu v útoku, až později si oblékl brankářskou výstroj a výzbroj.

Odchovanec libereckého hokeje, který v dorostenecké věku přestoupil do Litvínova, kde zažil nejlepší léta své kariéry, má na tuto problematiku svůj neměnný názor. „Někdo možná řekne, že jsem blbej, ale podle mě by do třetí, čtvrté třídy neměla být vůbec žádná specializace. Kluk zjistí, že ho to nebaví a ztrácí bruslařské schopnosti. Ani bych nějak netlačil na speciální brankářské kempy. Nadávkovat to není sranda.”

Zdeněk Orct se svým synem
Říct synovi, ať s hokejem skončí? Ohledně něho to bylo mé nejtěžší rozhodnutí

Podle Orcta se totiž může stát, že drilované dítě ztratí zájem. „Ten kluk se samozřejmě rychle posune, ale ostatní ho stejně později technicky doženou. Zkrátka je velmi důležité střídat chytání a bruslení. Málokdo to totiž ví, ale bruslení je pro brankáře zásadní. Ono to tak nevypadá, ale je to tak; brankář musí umět výborně bruslit!”

Muž, který dostal na vrchol Pavla Francouze, rodičům malých gólmánků doporučuje zaměřit se především na všestrannost. „Ta je hodně důležitá. Hokej obnáší i posilovnu, protahování, běhání. Ať dítě dělá i jiné sporty, ať se co nejvíc pohybově rozvíjí. Rodiče by neměli vůbec tlačit na pilu,” radí Orct.

Nedrilovat! zvedá varovný prst Radek Toth
Je to tak, že do nějaké čtvrté třídy je potřeba posty střídat. Ve Finsku je střídání postů až do šesté třídy. Finští brankáři díky tomu výborně bruslí. Hlavně ať rodiče kluky nedrilují. Ani v pozdějším věku není dril na místě. Musíme brankářům nechat jejich živelnost a osobitý styl. Když jim ho vezmeme, tak jim ho už nevrátíme. Ještě se vrátím k tomu drilování - ono se totiž stejně později ukáže, jestli to kluk dělá kvůli rodičům, nebo kvůli tomu, že hokej miluje. Dnes už jsou gólmani výkonnostně srovnaní, rozhoduje hlavně to, jak mají nastavenou hlavu, jakou mají mentalitu. Lukáš Dostál ji měl už v šestnácti. Byl to profesionál už do mladého věku. Když se rodičům a trenérům podaří dítěti nastavit správně hlavu, tak je to někdy víc než talent. A ještě jednu věc chci říct - často se nám stává, že nám talentovaného brankáře zazdí rodiče. Nadaného kluka totiž do brány nepustí, i když by tam byl skvělý. Vidí totiž, že dává v útoku hodně gólů, tak si říkají, že by ho v bráně byla škoda. A často to dopadá tak, že v tom útoku se časem kluk ztratí, kdežto v brance by vynikal.
Šéftrenér brankářů Českého svazu ledního hokeje Radek Toth