Byl jste vyhlášen Pracantem měsíce prosince v tygří akademii. Odměnou je i trénink s extraligovým A-týmem. Určitě se těšíte…
Podle mě se na trénink s áčkem ani nejde netěšit! Těším se hodně.

Jde vůbec v šestnácti letech chytat bomby hráčům jako Ladislav Šmíd nebo Libor Hudáček?
Bude zvláštní pocit chytat střely, na které udiveně koukám z tribuny s popcornem v ruce (směje se). Uvidíme, snad to nějak zvládnu.

Teď zabrousíme do historie. Proč jste si vlastně vybral bránu?
K chytání jsem se dostal asi jako většina brankářů. V první třídě byl jeden potřeba a mě na to šíleně bavilo koukat. Jasná volba.

Nebál jste se ze začátku puku?
Ne, ne, z puků jsem strach nikdy neměl. Víc se báli, a pořád ještě bojí, moji rodiče. Ze začátku mi oba bránu hodně rozmlouvali, když viděli, jak sebou házím o led. Taťka si nakonec zvykl rychle a mamka se o mě, asi jako každá jiná, bojí doteď.

Jak byste jako gólmana sám sebe popsal a na čem chcete ještě pracovat?
Snažím se být, vzhledem ke své výšce (177 cm), spíš pohyblivý a reagovat na střely. Nejsem úplně typ blokaře. A zapracovat bych chtěl pořádně na všem, nejvíc mě ale napadá sledování kotoučů a rozehrávka.

Máte brankářský vzor?
Strašně moc se mi celou dobu v Liberci líbil Roman Will. V bráně, ale i jako člověk… Snažím se od něj vzít co nejvíc.

Dostal jste se s Romanem za dobu, co působil u Tygrů, do kontaktu? Vím, že váš parťák, Štěpán Vopravil, s ním byl na gólmanském tréninku…
S Romanem jsme občas v kontaktu byli. Taky jsem s ním jednou byl na tréninku a fascinoval mě svou soustředěností. Opravdu vše chce udělat na sto procent. Ale líbí se mi i stylem hry, klidem a rozhodností, co v daný moment udělat. A lidsky? Stačilo být na jediném zápase extraligy a všem bylo jasné, kdo je miláček davu. I když nemusel, byl hodně vstřícný a hodný… To se mi na něm líbí nejvíc.

Snažíte se zlepšovat, i když nejste přímo na tréninku? Koukáte na highlighty gólmanů z NHL, nebo žonglujete s míčkem? Hodně brankářů chytání nehodí za hlavu ani doma.
Na highlighty koukám často, snažím se něco pochytit, nebo se jimi jen tak odreagovat. A míčky si se Štěpánem Vopravilem házíme často, předháníme se a ukazujeme si nové challenge. Uznávám, že z toho, co občas vymyslí a odkouká, mám vyvalené oči.

Takže se s ním radši nevsázíte?
(směje se) Ne, nevsázíme se, spíš jde jen o to, kdo ukáže něco nového. Maximálně probíhá kamarádská hecovačka.

A co přímo příprava na zápas? Potřebujete spíš klid, nebo do sluchátek nahlas pouštíte muziku?
Vždycky si do autobusu beru věci na spaní: deku a polštář. Hned u zimáku nandávám sluchátka a spím třeba hodinku, u toho poslouchám klidné písničky. Mám vytvořený přímo speciální playlist a hodně vede Mára Ztracený (směje se). Ovšem po probuzení zvýším hlasitost a začíná koncert. Co si hraju, slyší až třeba dvě tři řady za mnou. Hezky si cestu rozkouskuju.

Hádám, že to už pak Marek Ztracený nehraje.
Nehraje, mám hodně rád Kabáty, čím blíž jsme městu, kam jedeme, tak je to spíš rap a dropové písničky. Určitě bych byl rád, aby takové songy hrály i v šatně, ale bohužel kdykoliv to klukům nastíním, tak mě s Kabáty pošlou do pryč (směje se). Dost si jich užiju ve sluchátkách a v šatně to nechávám na většině.

A přímo před zápasem? Říkal jste, že i v kabině máte sluchátka.
Na předzápasovém playlistu je ještě Xindl X, nebo Helenka Vondráčková.

To vás dokáže taková hudba namotivovat?
Spíš uklidnit. Mám pak lepší náladu. Zrovna od Helenky je ale v playlistu jen pár písniček, každopádně stoprocentně u mě vítězí „To tehdy padal déšť“, ta mi zvedne náladu vždycky. (směje se)

Hraje u vás roli, jak se v den zápasu cítíte? Poznáte dopředu, jestli se bude dařit?
Letos už na pocit moc nedám. Byly dny, kdy jsem se cítil fantasticky a pokazil to, to samé naopak. Když ale vidím, že ze mě na rozcvičce puky padají, zůstávám na ledě trochu déle. Snažím se soustředit a většinou to jde. Hodně jsem začal věřit tréninkům, pocitu před zápasem už nepřikládám takovou váhu jako kdysi. Myslím zkrátka na 60 minut hry a tím to pro mě končí.

Asi je u gólmana klíčový hlavně první, druhý, třetí zákrok v zápase, ne?
Jo, určitě. První střely jsou zrovna pro mě hodně důležité, když jich ze začátku pár přiletí, pomůžou mi při zklidnění.

Co psychika… Zvládnete gól, který se dal chytat, rychle hodit za hlavu?
Dřív jsem si s tím dělal hlavu hodně, teď nás brankáře posílají ale i na zápasy do Lomnice, kde padá hodně gólů na obě strany. Nyní už jsem klidný a jen tak nějaký gól mě nerozhází.

Další speciální otázka na brankáře. Jak vás baví nájezdy? Někteří je milují, jiní zase nenávidí…
Baví mě dost! Ale ve hře na ně v sezoně ještě nepřišla řada a na tréninku je to takové… No podle toho, jak se vyspím. Někdy mohu chytnout všechno, jindy zase nechytnu vůbec nic. (směje se)

A máte v týmu neoblíbeného exekutora? Kdo se vám špatně chytá?
Přímo na tréninku nemám nikoho, na koho bych se vyloženě netěšil. Ale v dřevákovi mám úplně jasno… Určitě pan trenér Václav Kočí. Za celý rok nebyly nájezdy, které by prohrál.

Snaží se vás trenér vymáchat, nebo nechce prohrát a jezdí na jistotu?
Jde na to srabácky (směje se). Občas si něco vyzkouší, ale když mu teče do bot, jede nějakou svojí klasiku… Ještě se v sezoně nestalo, že by prohrál, takže mu to vychází.

V čem vám, gólmanům, v Liberci pomáhá rozcvičovna?
Hodně jsme ji využívali o letní přípravě. Je fajn mít na hale místo, kde můžeme mít jen brankářské vybavení a pracovat na věcech, na kterých potřebujeme. Máme klid.

Nepřijdete ale kvůli ní o předzápasový fotbálek?
On fotbálek není úplně pro mě, býval jsem tam většinou spíš pro smích než užitek (směje se). Moje skills ve fotbale nejsou na úplně optimální úrovni (směje se).

Zatím si držíte ve statistikách pěkná čísla. Jste typ, co na ně společně s tabulkou kouká často?
Na čísla jsem koukal minulý rok a byl to velký propadák… V zápase jsem se dostal pod tlak a v hlavě si počítal průměry, když dostanu tolik a tolik gólů. Teď už se hokejem bavím, na svoje osobní čísla skoro ani nekoukám. Na tabulku se ale zase dívám rád, sleduju nejbližší soupeře a jejich formu, tabulkové rozdíly…

Jak se nejlíp odreagujete? Co vám pomáhá oprostit se třeba od nepovedeného zápasu…
Sprcha. Studená i horká. Pomáhá mi hodně, vyčistím si hlavu. A pak písničky. V první řadě ale celá rodina a kamarádi, vždy mi pomáhají nejvíc, jak to jen jde. Moc si jejich podpory cením.

Naopak po povedeném asi dodržujete rituály, co?
Mám dva. Jsou to takové blbosti, ale jednou to zafungovalo a od té doby neměním. Nechávám vše stejné, navíc mám ještě stejnou rozcvičku a strojení se do výstroje. Prostě rituály, které má asi každý.

Nastíníte o co jde? Jsou to nějaké talismany?
Je to zápasové pití a kachničkové ponožky, které nesmí nikdy chybět. (směje se)

Kryštof Rossmann