Začněme od začátku. Jaké byly vaše první dojmy, když jste se dozvěděl, že budete součástí týmu na MS?
Samozřejmě propuklo veliké nadšení. Před sezonou by mě ani nenapadlo, že vánoční svátky a silvestr strávím v Ostravě.

Jak těžké bylo prosadit se v konkurenci takových hráčů, jakými jsou Jen Jeník, Jakub Lauko nebo Matěj Pekař?
Tak určitě to bylo těžké. Ti kluci byli draftovaní, mají podepsané nováčkovské kontrakty s kluby NHL, ale já jsem věděl, že když budu v tréninku dělat vše na sto procent a budu hrát svoji hru, tak to dopadne dobře.

Hned v prvním zápase jste porazili Rusko. Bere i vaše generace duely s Ruskem prestižně, nebo ho vnímáte jako každého jiného soupeře?
Ta rivalita už je tam hrozně dlouho a myslím, že každý z nás je chtěl porazit. To samé by se ale dalo říct k zápasu s Německem.

Pak jste hráli s Německem, které bylo plné talentů. Čím vás nejvíc překvapili?
Já jsem ty kluky znal jeho z doslechu, ale viděl jsem je hrát poprvé. Musím ale říct, že takový Moritz Seider byl pro mě osobně nejlepším obráncem turnaje a v budoucnu o něm hodně uslyšíme. To samé Tim Stützle. Na to, že byl o dva roky mladší, tak hrál s neuvěřitelným přehledem a sebevědomím. Též patřil k nejlepším hráčům turnaje.

Vy jste vynechal další dvě utkání s USA a Kanadou kvůli zdravotním důvodům. Můžete už teď prozradit, co vás přesně limitovalo?
Na konci klání s Německem jsem dostal přihrávku přes celé hřiště a v tu chvíli z trestné lavice vylezl jeden z německých hráčů a trefil mě přímo do brady. Přivodil mi lehký otřes mozku. Hodně lidí mi řeklo, že jsem blázen, když jsem s tím nastoupil do čtvrtfinále, ale myslím si, že by to ve čtvrtfinále mistrovství světa udělali snad všichni.

Jak psychicky náročné bylo přijmout, že jste si proti zámořským výběrům nezahrál?
Bylo to psychicky náročné. Na tyto zápasy jsem se velice těšil a mrzelo mě, když jsem ty zápasy musel sledovat z pokoje nebo z tribuny.

V duelech základní skupiny jste byl z českého týmu nejlepším hráčem na vhazování. Trénujete nějak speciálně tuto disciplínu?
Snažíme se to s klukama trénovat po konci tréninku a navíc se můžu učit od Petra Jelínka, který je nejlepší hráč na vhazování v extralize.

Ve čtvrtfinále jste narazili na Švédy, kteří vyhráli v základních skupinách 52 střetnutí v řadě. Byl to nejtěžší soupeř, s kterým jste se utkali?
Nemůžu posoudit, zda byl nejtěžší, jelikož jsem nehrál ani Kanadě ani proti USA. Ale určitě těch jejich 52 vítězství mluví za vše.

Co vám trenér Václav Varaďa říkal v kabině hned po skončení čtvrtfinále?
Bylo na něm vidět, že ho to strašně mrzí a byl smutný. Ostatně jako všichni. Poděkoval nám za to, že jsme nevzdali a odmakali do samotného konce. Popřál nám hodně štěstí v našich kariérách. Následně se s každým individuálně rozloučil a prohodil pár slov.

Co pro vás znamenalo hrát juniorské mistrovství světa před domácím publikem? Měl jste nějaké ohlasy na své výkony?
Byl to pro mě vrchol mojí dosavadní kariéry. Fanoušci byli skvělí, nikdo nepískal a neodešel před koncem. Ocenili naši tvrdou práci a bojovnost, kterou jsme se v celém turnaji prezentovali. Ohlasy jsem dostával prakticky celý turnaj, vesměs byly pozitivní. Po příjezdu do Liberce to pokračovalo. Tohle všechno je jenom odměna za odvedenou práci a dennodenní dřinu.

Jak byste zhodnotil celkově vystoupení českého týmu? Byl zakopaný pes v té nedisciplinovanosti?
Myslím si, že se nemáme za co stydět, ale prostě dovednostmi a rychlostí bruslení jsme zaostávali. Pak z toho pramenily zbytečné fauly. Dali jsme do toho všichni všechno, nicméně nedisciplinovanost byla jedním z hlavních důvodů neúspěchu.