Jako odchovanec Brna jste do velkého hokeje nakoukl v relativně dalekém Třinci. Jak k tomu vůbec došlo?
V dnešním i tehdejším hokeji dochází k mnoha problémům a sporům. I tenkrát to byl můj případ. V Brně se navíc nehrála extraliga a Třinec mi takovou příležitost nabídl, takže jsem tehdy neváhal.
Do soutěže dospělých jste nakoukl celkem brzy. Jak na to zpětně vzpomínáte?
Bylo to v době, kdy A tým trénoval pan Stavjaňa a po něm pan Marek. Měl jsem také velké štěstí na spoluhráče, kteří mě v mladém věku podrželi.
Právě některé z nich potkáváte nyní v kabině Bílých Tygrů…
S Borisem Žabkou jsme hrávali jeden čas v obranné dvojici a s Vencou Pletkou dlouhou dobu v jedné formaci. Jsou to oba skvělí hráči a pomáhají mi i nyní v novém prostředí.
V Liberci jste zatím krátce, ale jak se vám tu líbí?
V Liberci jsem už týden. Od svých kamarádů jsem slýchal jen pozitivní ohlasy, což se mi potvrzuje. Ani ve Finsku jsem se nesetkal s krásnější arénou, než jaká je zde v Liberci.
Vraťme se ještě právě k angažmá ve finské SM lize, kde jste vystřídal během jediné sezony dva kluby – Lukko Rauma a Pelicans Lahti…
První půlrok byl skvělý. V Raumě jsem hrál pravidelně. Pak ale přišlo zranění. Zlomil jsem si dvě žebra. Po krátké pauze už jsem se ale nedostal zpět do formy. Také angažmá v Lahti tím potom bylo poznamenáno.
Jak probíhal přestup k Bílým Tygrům?
Jednání s Libercem byla rychlá a vstřícná. Liberec navíc patří mezi českou špičku, má skvělé zázemí a i přes jiné nabídky z Česka jsem byl rychle rozhodnut.
Jak těžké bude prosadit se v týmu, když jste se připojil až v průběhu přípravy?
Do teď jsem se připravoval s týmem Komety Brno, kde jsem absolvoval velmi tvrdou suchou přípravu. Takže z toho strach nemám.
A co reprezentace?
Určitě bych se rád do kádru vrátil. Z české extraligy je rozhodně jednodušší se dostat do národního týmu. Obzvlášť z mužstva jako jsou Bílí Tygři. Pokud se prosadím v Liberci a bude se dařit celému týmu, bude to pro mě samozřejmě snazší.
