Jak jste spokojen se svým působením v italské hokejové lize?
Pocity jsou spíše pozitivní, i když nakonec se nepodařilo postoupit do play off. Jako nováček jsme určitě nepropadli, podařilo se nám třeba porazit obhájce titulu z Milána 5:0, ale těsně před koncem základní části se bohužel zranila naše brankářská jednička Andrea Carpano. Základní část jsme v Pontebbě dokončili na šestém místě v devítičlenné tabulce a od toho čtvrtého, které dávalo jistotu čtvrtfinále, nám chyběly dva body. V nadstavbové části italské ligy jsme potom prohrávali a do čtvrtfinále nepostoupili. Liga je uzavřená, nikdo nesestupuje, vítěz nižší soutěže ale může po zaplacení licenčního poplatku postoupit. Tamní systém nejvyšší soutěže je takový, že první dva týmy po dlouhodobé části jdou přímo do semifinále, třetí a čtvrtý hrají čtvrtfinále s pátým a šestým po nadstavbě.

Co se týče individuálních statistik, jak se vám dařilo?
Vcelku dobře. Skončil jsem druhý v kanadském bodování mančaftu, měl jsem nejvíc asistencí. Vyhrál kanadský útočník, který dal nejvíc gólů. Odehrál jsem 39 zápasů, což je slušná porce, a především jsem v první a posléze v druhé pětce byl hodně často na ledě. Na konci sezony jsem toho měl nejen já, ale i další hráči z těchto dvou formací, plné zuby. I proto, že se nevěnovalo moc času regeneraci sil. Naším trenérem byl bývalý ruský reprezentační útočník Michail Vasiljev. Po hokejové stránce opravdu odborník, ale dával nám i v průběhu sezony v trénincích pořádný zápřah. Říkali jsme s dalším Čechem v mužstvu Filipem Štefankou, že to možná až přehání, že není žádný prostor na odpočinek, zvlášť pro nás, kteří jsme byli v zápasech pořád ve hře. Strečink, posilovna, výběhy, to byl tamní každodenní program.

S kým jste nastupoval v pětce?
Ze začátku v první formaci s Kanaďanem, Finem, Švédem a Italem. Druhá lajna ale nebyla dost produktivní, tak s tím chtěl trenér něco udělat a vyměnil mě jako křídlo do druhého útoku, aby se ta síla víc rozložila. Takže potom jsem nastupoval v řadě se Slovincem a dalším kanadským hráčem.

Jaký byl v Pontebbě mimohokejový život?
Je to malé město, spíše něco mezi městečkem a vesnicí, takže jsem to tam všechno prošel docela rychle… Prý tam ještě nedávno žilo 6000 obyvatel, ale po otevření hranic v Evropské unii spousta lidí odešla za prací do Rakouska i jinam. Teď má Pontebba údajně asi 1600 stálých obyvatel. Přitom na naše zápasy bylo v hale na atraktivní soupeře okolo tří tisíc diváků, jezdili i z okolí. S manželkou jsme často jezdili do rakouského Villachu, který je vzdálený asi čtyřicet kilometrů a je to opravdu krásné místo. Třeba vánoční výzdoba mě tam nadchla, ale to v Pontebbě taky. To se s tím, co je tady v Česku, nedá vůbec srovnat. Taky se mi podařilo dostat se na závody Světového poháru lyžařek, v SuperG žen v Tarvisiu. Vyhrála Rakušanka Götschlová a byl to velký zážitek. Chystal jsem se i na fotbal do Udine, což je sedmdesát kilometrů od Pontebby, ale bohužel mi to nevyšlo.

Smlouvu v Pontebbě jste měl na jednu sezonu. Co bude s vaší hokejovou kariérou dál?
To zatím nevím. V Pontebbě už asi pokračovat nebudu. Skončí tam asi víc lidí, možná i trenér, ale to se všechno rozhodne někdy v květnu. Je tu možnost hrát v jiném italském týmu, případně v jiné evropské zemi. Je to v rukou mého agenta, nějaké možnosti už jsou rozjednané, ale zatím bych o tom nerad mluvil. Pokud jde o Česko, tady jsem stále v podstatě hráčem Ústí nad Labem, takže případný přechod do jiného českého klubu by byl komplikovanější. Ale to teď neřeším.

Když jsme u Ústí, sledoval jste postup tohoto týmu do extraligy?
Samozřejmě. Přes internet jsem si pravidelně vyhledával informace a klukům to moc přeji. Pochopitelně mě trochu mrzí, že jsem u toho nemohl být, Ústí se pokoušelo o postup už v předcházejících sezonách, ale vyšlo to až teď, když jsem tam nebyl. Tím ale nechci říct, že bych cítil nějakou zášť. Prostě to tak dopadlo.

A liberecké Bílé Tygry jste také monitoroval?
Já jsem denně zkoumal výsledky, takže jsem měl o průběhu extraligy přehled. Prokázali svou kvalitu, znovu vyhráli základní část. Sleduji všechny sporty, takže jsem zajímal i o výsledky fotbalového Slovanu, kde mám kamarády Hauzra a Janů, ještě ze staré party okolo Štajnyho.

Předpokládám, že budete tedy sledovat i mistrovství světa v hokeji, které zítra začíná v Rusku. Jaké tam má podle vás Itálie šance?
Italové jsou trochu nevyzpytatelní. Když dají vedoucí gól, jsou schopní potrápit každého soupeře. Naopak když rychle inkasují, sesypou se. Budu mít v italské reprezentaci dva spoluhráče z Pontebby, brankáře Carpana a obránce Lutze, tak jim budu fandit. Ve skupině se Švédskem, Lotyšskem a Švýcarskem to ale budou mít těžké. Do osmifinálové skupiny postupují sice tři týmy, ale soupeři jsou kvalitní.