Kliknutím zvětšíteBudoucí československý prezident byl o sedm let starší než Filčík. Zatímco herec se narodil 15. srpna 1920, od narození Gustáva Husáka uplynulo právě dnes 110 let, protože přišel na svět dne 10. ledna 1913 v Dúbravce u Bratislavy.
Chudé dětství nastartovalo ctižádost
Samotné Husákovo dětství nebylo příliš šťastné a historici dodnes zvažují, nakolik se podepsalo na jeho velmi rozporuplné osobnosti: narodil se jako nejmladší ze tří dětí chudého dělníka v kamenolomu a příležitostného rolníka a nikdy vlastně nepoznal svou matku, protože zemřela už rok po jeho narození na tuberkulózu. Jeho otec navíc musel po vypuknutí první světové války narukovat a chlapce i se dvěma jeho staršími sestrami vychovávala jeho babička. Z války se otec vrátil podle Husákových vzpomínek zatrpklý a invalidní.
Chudé rodinné prostředí a postavení nejmladšího sourozence zřejmě pomohly nastartovat chlapcovu ctižádost, s níž toužil vyniknout ve společnosti. Od dětství často ministroval v kostele, na gymnáziu působil jako funkcionář školní samosprávy, který po vzniku Československa přednášel slavnostní projevy u příležitosti státních svátků a účinkoval také ve školním divadle. Současně se od mládí angažoval v levicovém politickém hnutí: od 16 let byl členem slovenského komunistického svazu mládeže.
Po gymnáziu se díky svému talentu, ctižádosti a píli dostal na Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a jako dvacetiletý vstoupil do Komunistické strany Československa. Po absolutoriu fakulty začal působit jako advokátní koncipient a přispíval do levicově zaměřené revue DAV, kolem níž se sdružovali slovenští levicoví intelektuálové.
„Svým vzděláním, obratností v získávání politických přátel i schopností reagovat na aktuální politické otázky se výrazně odlišoval od většiny komunistických funkcionářů,“ charakterizoval mladého Husáka na serveru Totalita Vladimír Mach.
Manželé s velkými plány
Se svou první ženou Magdou, rozenou Lokvencovou, se Husák seznámil při studiu práv, podle jejích pozdějších slov ji zaujal hlavně svou inteligencí, kdy jej mezi spolužáky hodnotila jako toho nejchytřejšího. Vzali se v roce 1938.
Po vzniku fašisticky orientovaného Slovenského státu v roce 1939 se Husák dostal do vedení slovenské komunistické strany. Slovenští komunisté operovali až do roku 1941 pod vlivem Moskvy s myšlenkou takzvaného sovětského Slovenska, jinými slovy s poválečným připojením Slovenska k Sovětskému svazu. To jim ale znemožňovalo spolupráci s ostatními odbojovými složkami slovenské společnosti, jež v souladu s politikou Benešovy exilové vlády v Londýně počítaly s obnovením společného žití Čechů a Slováků v rekonstruovaném Československu.
Až do roku 1943 tak fungovaly na Slovensku dva nezávislé opoziční směry, které vzájemně nijak nespolupracovaly. Až pod vlivem Benešova jednání v Moskvě a podepsání Československo-sovětské smlouvy, jakož i jednání vůdců tří stěžejních protifašistických mocností v Teheránu vznikl na Slovensku před Vánoci 1943 společný programový dokument, známý jako Vánoční dohoda. Touto dohodou byl zřízen ilegální společný odbojový orgán – Slovenská národní rada – který se měl stát jediným reprezentantem politické vůle slovenského národa doma.
Ve vedení Slovenské národní rady zasedli tři komunisté (Karol Šmidke, Laco Novomeský a právě Gustáv Husák) a tři zástupci bloku „občanského“ (Jozef Lettrich, Ján Ursíny a Matej Josko). Vánoční dohodu podepsali ještě Peter Zaťko a za sociálnědemokratickou stranu Ivan Horváth. Později se členem SNR stal i sociální demokrat Jozef Šoltész a další zástupci občanských skupin.
Zpráva o vzniku Slovenské národní rady byla zaslána na vědomí československé londýnské vládě Edvarda Beneše, který s jejím vytvořením souhlasil.
Svou o tři roky mladší manželku, která se po studiích právnické fakulty začala vážně zabývat divadlem, stačil Husák ještě před vypuknutím Slovenského národního povstání uklidit do Moskvy, kde se jí narodil první z jejich dvou synů.
Muž v čele politiky, žena režisérka
Sám Husák v postavení jednoho z ústředních politiků Slovenské národní rady zůstal na Slovensku, kde rada ve spolupráci s ilegální odbojovou organizací slovenské armády, Vojenským ústředím, naplánovala realizaci Slovenského národního povstání. To mělo proběhnout v souladu s postupem sovětské armády. Podle původního plánu měli vojáci dvou slovenských pěších divizí otevřít této armádě karpatské průsmyky, a umožnit jí tak hladký průchod do týlu německých vojsk ve východních Karpatech.
Plán ale ztroskotal, protože slovenští partyzáni zahájili povstání předčasně, když už 21. srpna 1944 sešli z pohoří Velké Fatry a začali okupovat obec Sklabiňa, odkud se odpor rozšířil do dalších míst. Němci na tuto aktivitu zareagovali odzbrojením obou zmíněných divizí, jejichž místa zaujaly těžce vyzbrojené německé oddíly, což později vedlo k neobyčejně krvavé bitvě o Dukelský průsmyk. Slovenské národní povstání sice splnilo svůj hlavní účel, tedy dostat Slovensko z pozice fašistického státu do postavení člena protihitlerovské koalice, přineslo ale současně značné ztráty slovenskému demokratickému odboji, což později dokázali komunisté zužitkovat.
Po válce se Husák dostal do čela Sboru pověřenců plnícího roli slovenské vlády, díky čemuž měl pod kontrolou i slovenské ozbrojené policejní složky, Sbor národní bezpečnosti a Státní bezpečnost. Této své moci poprvé zneužil na podzim roku 1947, kdy patřil k hlavním organizátorům slovenské politické krize, jež předcházela únorovým událostem osmačtyřicátého roku. Začal vyhánět nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů a pořádal politické provokace proti demokratům.
Jeho žena Magda se zatím propracovávala na jednu z čelných osobností slovenského divadla a filmu. V roce 1946 nastoupila jako asistentka režie na Novou scénu v Bratislavě, brzy začala samostatně režírovat, získala také jednu z hlavních ženských rolí ve významném a oceňovaném filmu o Slovenském národním povstání Vlčie diery, který se natáčel v roce 1948. Úspěšné kariéry obou manželů způsobily, že se Gustáv i Magda začali od sebe vzdalovat.
Sám Husák patřil při únorovém převzetí moci komunisty v roce 1948 k předním aktérům Gottwaldem řízeného převratu, za což byl odměněn opakovaným zvolením do funkce předsedy Sboru pověřenců, držícího na Slovensku výkonnou moc. Krátce zastával i post pověřence pro zemědělství.
Klement Gottwald, Gustáv Husák a Antonín Zápotocký
Účast komunistů v odbojové Slovenské národní radě vedla záhy k tomu, že jejich podíl na přípravě Slovenského národního povstání začal být nepřiměřeně zveličován na úkor činnosti občanského bloku i samotného vojenského velení povstání.
Vězení a odcizení
V roce 1950 se ale dosavadní politické ovzduší v zemi výrazně změnilo. Represivní tlak, který se po únoru 1948 zaměřil nejdříve na možnou opozici ze strany ostatních politických stran, organizací, církví či armády, se nyní obrátil proti komunistickým funkcionářům samotným. Důvodem bylo zejména osobnostní založení sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina, který požadoval, aby se všechny země v sovětské sféře vlivu maximálně řídily jeho požadavky, a snažil se preventivně zlikvidovat všechny schopné a samostatně uvažující politiky.
To se stalo osudným také Husákovi. V roce 1951 byl spolu s Lacem Novomeským a členem ÚV KSČ Vladem Clementisem zatčen jako představitel slovenského buržoazního nacionalismu (jímž prokazatelně nebyl) a v dubnu roku 1954 odsouzen na doživotí. Život mu s největší pravděpodobností zachránilo to, že se nezlomil ani při výsleších spojených se surovým mučením a tvrdošíjně odmítal přiznat vinu, čímž se vyšetřování značně prodloužilo až do doby, kdy už největší nátlak ze strany Sovětů povolil.
V době, kdy byl Husák ve vězení (propuštěn byl až po velké amnestii začátkem 60. let), se jeho první žena citově velmi sblížila právě s Ctiborem Filčíkem, který ji i její dva syny podporoval v době, kdy byla kvůli odsouzení svého muže vyhozena z divadla. Navzdory tomu se ale odmítala dát se s Husákem rozvést, protože chápala, že by to jeho vyšetřovatelé a věznitelé využili proti němu. K rozvodu tak nakonec došlo až poté, co byl Husák propuštěn.
„To jak se zachovala v případě manžela, jak Husáka neopustila a nerozvedla se, ačkoli měla přítele, a udělala tento krok teprve, když vyšel z vězení, to bylo příkladné. Byla charakter,“ zhodnotila podle slovenského webu Topky o řadu let později Magdin krok její herecká kolegyně Božidara Turzonovová.
Po rozvodu s Husákem v roce 1963 si Magda skutečně vzala Ctibora Filčíka, s nímž prožila zřejmě šťastný vztah, ale manželství nemělo dlouhé trvání, protože už v roce 1966 zemřela na arteriosklerózu.
Husák a normalizace
Gustáv Husák se po svém propuštění z vězení znovu zapojil do politické činnosti a v 60. letech se stal díky svým předchozím statečným postojům velmi populárním představitelem obrodného hnutí v komunistické straně. V době tzv. Pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Alexandra Dubčeka a v dubnu 1968 se stal místopředsedou federální vlády.
Po okupaci Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odcestoval do Moskvy jako člen delegace vedené tehdejším československým prezidentem Ludvíkem Svobodou, která původně chtěla vyjednat vrácení zadržených a unesených funkcionářů ÚV KSČ v čele s Dubčekem. Jednání v Moskvě nakonec vyústilo v podepsání Moskevského protokolu, který pod diktátem Sovětů ideově popřel celé Pražské jaro a schválil časově neomezené umístění okupačních vojsk na československém území (protokol odmítl za československou stranu podepsat jako jediný František Kriegl).
Právě během jednání o podobě Moskevského protokolu rozehrál Husák svou vlastní hru, v níž přesvědčil sovětského vůdce Leonida Iljiče Brežněva, že bude tím správným politikem, o něhož se bude moci sovětská moc v Československu opřít. V roce 1969 se tak postavil do čela nového vedení KSČ a zahájil takzvanou normalizaci, spojenou s obrovskou vlnou politických čistek a vyhazování všech přívrženců předchozího obrodného hnutí z práce.
V roce 1973 se znovu oženil, ale jeho druhá manželka Viera Husáková už čtyři roky po sňatku zahynula při tragické havárii vrtulníku, který ji převážel k lékařskému ošetření v Bratislavě a při přistání havaroval.
Československým prezidentem se stal Gustáv Husák v roce 1975, kdy byl z funkce prezidenta sesazen účelově vytvořeným ústavním zákonem dosavadní prezident Ludvík Svoboda, jenž krátce předtím utrpěl několik mozkových příhod. Funkci prezidenta poté Husák vykonával až do prosince roku 1989, kdy odstoupil pod tlakem listopadových událostí.
Zemřel 18. listopadu 1991 jako důchodce, přičemž se dlouze spekulovalo o tom, zda se před smrtí coby komunista smířil s katolickou církví, neboť jej v nemocnici krátce před smrtí navštívil slovenský arcibiskup Ján Sokol. Husákovi synové však vždy rozhodně popírali, že by si ho jejich otec pozval, a zdůrazňovali, že je naopak žádal, aby k němu kněze nepouštěli.
Svého velkého soka v lásce Ctibora Filčíka přežil Husák téměř na den přesně o pět let, neboť ten zemřel nečekaně dne 21. listopadu 1986 ve věku pouhých 66 let.
38
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
