Po odvolání trenéra Ladislava Škorpila však mladý Břeclavan cítí novou šanci. „Bude jiná taktika, jiná sestava. Chci se porvat o šanci. Třeba už teď na Spartě. Ještě jsem tam nebyl,“ usmíval se rychlonohý forvard.

Pod Ještědem ale na první ligový zápis stále čeká. Zato v poháru si proti slabším soupeřům otevřel pojízdnou střelnici. Jenomže v lize to byla jiná písnička a loňský kanonýr Vítkovic se „propracoval“ až do role pátého útočníka týmu. „Nechápu to, makám na tréninku. Jenomže jsem byl páté kolo u vozu a hrál jen za béčko. Třeba se to teď zlepší,“ věří fotbalista.

Možná rozmnoží letošních dvě stě padesát minut, které na prvoligových trávnících strávil ještě na podzim. A když ne, tak bude doufat v šanci v jarní sezoně. V dresu Slovanu, pochopitelně. Myšlenky na odchod dávno zaplašil, teď se hodlá soustředit na liberecké angažmá.

Klubová kabina od léta ševelí nejrůznějšími slovanskými jazyky. Ty se Diviš neučí, ale se sedmi Balkánci v kádru vycházet musí. „To není problém, kluci jsou v pohodě. I když je pravda, že se baví hlavně mezi sebou,“ doplnil třiadvacetiletý útočník. Teď mu zbývá jediné. Dostat se do základní sestavy. Třeba právě přes své nové spoluhráče – cizince.

(mč)