Zároveň odpověděl na otázky pro klubové webové stránky, rozhovor přetiskujeme:

Jak vás napadlo vběhnout na hřiště? Proč jste to udělal?
Bohumil K.: Syn mě vytáhl na fotbal. Fandíme oba Spartě, no a když prohrávala, tak jsem nadával, že hraje s prominutím h…. a že už na fotbal nepůjdu. Syn mě hecoval, že to otočíme. No a já mu řekl, že jestli to otočíme, tak přeběhnu hřiště. Byla to sázka se synem, kterýho jsem vzal na fotbal. Nadával jsem, že Sparta hrála prd, syn hecoval, že otočíme. Když otočíme, tak přeběhnu.

Jaký to byl pocit? Užil jste si to?
Bohumil K.: Tak je to velkej adrenalin. Klepal jsem se strachy, vůbec jsem netušil, co se bude dít. Ta chvíle plná adrenalinu byla parádní, pak už to bylo horší. Zadržení, výslech. To není nic hezkého.

Kdy jste se dozvěděl, že Slovan za váš kousek dostal pokutu a že ji po vás bude chtít zaplatit?
Bohumil K.: Přečetl jsem si to v novinách. To mě fakt vůbec nenapadlo, že za to může být takový flastr. To kdybych věděl, tak to neudělám. Říkal jsem si, že to bude nějakej přestupek, nějaká drobnost, a že prostě musím dodržet slovo. Když jsem pak četl, že bude ČMFS podporovat kluby v soudních procesech, tak mi nebylo příjemně.

Šlechtí vás, že jste se sám ozval a pokutu uhradil. Nevěřil jste v úspěch u soudu?
Bohumil K.: Pochopitelně, že jsem se poptal. A právník mi řekl, že v občanskoprávním sporu nemám šanci, že je lepší to zaplatit bez soudních výloh. Tak jsem kontaktoval Slovan a dohodli jsme se.

Co byste vzkázal těm, co si budou chtít také přeběhnout hřiště?
Bohumil K.: Určitě to za to nestojí. Za 50 000 Kč si člověk může koupit řadu hezkých věcí. Jak říkám, netušil jsem, že to bude taková rána. Já jsem ale slušnej člověk, nechodím ani do kotle. Prostě jsem to udělal a za hloupost se platí. Vím, že příště už nepoběžím.