Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Že by se z toho ale sparťani nějak výrazně radovali, to se říct nedá. Na mužstvu i na fanoušcích leží splín ze ztráty náskoku v ligové soutěži, který posouvá velmi blízko k titulu mistra slávistického rivala.

Nabízíme pár postřehů ze strahovského pohárového finále:

KULISA

Prachbídná. Návštěva 2865 lidí je nedůstojná vyvrcholení druhé nejprestižnější fotbalové soutěže v České republice. Navíc se hrálo na rozlehlém strahovském stadionu, kde se diváci v hledišti ztráceli. Pohárové soutěži chybí prestiž, na rozdíl třeba od Německa nebo Anglie. Tam je ve finále i na druholigový klub vyprodáno 80 tisíc vstupenek! Na českém finále chyběli zejména sparťanští diváci, kteří jako by se od mužstva kvůli ligovému kolapsu odvrátili, prožívají zřejmě frustraci. Nevyznamenala se ani Česká televize, která utnula přímý přenos ještě před slavnostním předáním vítězné pohárové trofeje…

FANOUŠCI LIBERCE

Jedině oni v počtu asi tří set v „kotli“ se starali o fotbalovou atmosféru. Ocenil to i sparťanský trenér Jozef Chovanec: „I když diváků nebylo tolik, vytvořili slušnou atmosféru – naši i liberečtí. V rámci fair play. Viděli jsme konečně zase jednou zápas bez světlic, dýmovnic a dělbuchů.“ Liberečtí fanoušci mají dobrou pověst. Škoda, že si ji občas nesmyslně kazí. Například stereotypním opakováním prostoduchého skandování „Řepka ven!“ bez ohledu na situaci na hřišti, nebo pokřikem „Slávia Praha!“ ve chvíli, kdy sparťané přebírají pohár… Jako by v té chvíli Liberečané zapomínali, že jsou Liberečany, a ne slávisty.

NASAZENÍ

Liberecké mužstvo mělo mít ve finále poháru psychickou výhodu. Nenaložilo s ní zrovna ideálně. Určitou aktivitu předvedlo v úvodu zápasu, škoda neproměněné šance Nezmara po centru Dočkala v 9. minutě. Potom už měl Slovan blízko ke gólu jen v samém závěru po hlavičce Matuly, kterou sparťanský brankář Poštulka zázračně vytáhl na roh. Mezi tím? Spíše odevzdanost a jakýsi ostych vyhrát ve finále nad Spartou. Miroslav Holeňák sice oponuje: „Je to taky o tom, co soupeř dovolí. Sparta hrála velice dobře. Snažili jsme se trpělivě čekat na chybu, a i když jsme se ve druhém poločase ocitli pod tlakem, mohli jsme ještě v závěru dát gól. Věděli jsme, proti komu hrajeme, a od toho se naše hra odvíjela.“ Navzdory tomuto vysvětlení se nelze ubránit dojmu, že při větším nasazení Liberce byla Sparta k překonání. Ale Liberec působil dojmem, že chce zápas dovést k penaltovému rozstřelu, ve kterém si zřejmě věřil. Ale to už je další kapitola…

PENALTY

Nejprve chronologický přehled kopů z penaltové značky, které po výsledku 0:0 rozhodly o zisku poháru. Začínal Liberec: Radzinevičius – vedle. Následoval sebevědomý kop sparťanského hráče: Kladrubský – 0:1. Další průběh: Holeňák – 1:1, Matušovič nedal (Hauzr vystihl směr a míč vyrazil). Kerić – 2:1, Horváth (panenkovským obloučkem) – 2:2. Bílek – 3:2, Kolář – 3:3. A přišlo rozuzlení: Dočkal v páté sérii vedle, Kadlec – 3:4 a konec.

KDO CHYBĚL?

Někteří liberečtí fandové vyčítali trenérům střídání. Na lavičku totiž během druhého poločasu odešli tři fotbalisté, kteří bývají solidními penaltovými exekutory: Dort, Nezmar a Papoušek. Vedly k tomu však sofistikované důvody. Frejlach nahradil Dorta, jenž se nedostával do hry tolik, jak bývá zvykem, navíc se na hřišti pohádal s Papouškem kvůli jedné z nevydařených přihrávek. Nezmara hodně mrzelo, že nemohl být u penaltového rozstřelu. Jenže chytaly ho křeče do poraněného lýtka. A Papoušek, který nastoupil po pauze po zranění, byl „zralý“ na střídání již delší dobu. Nicméně dokázal ještě krátce před svým odchodem zmobilizovat poslední zbytky sil a ohrozil Poštulku nebezpečnou ranou. Je otázka, zda jeho odchod v 89. minutě byl až tak nutný. Někteří fanoušci míní, že i kdyby ho museli do pokutového území spoluhráči donést, Papoušek by penaltu díky své kopací technice proměnil.

RADZINEVIČIUS

Litevský útočník byl tím, kdo vystřídal právě Papouška. V krátké době, kdy zasáhl do samotného zápasu, se ani jednou nedotkl míče. Ale on tam přišel z jediného důvodu. Věřil si na penaltu a šel na ni jako první. Což o to, brankáře Poštulku při své exekuci šikovně poslal do opačného rohu brány, než do kterého namířil. Bohužel namířil vedle… A v páté sérii jako by si z „Radziho“ vzal příklad Dočkal, který se svým pokusem naložil navlas stejně.

ŠKORPILOVO SROVNÁNÍ

Liberecký kouč Ladislav Škorpil na tiskové konferenci po utkání nejprve dlouho mlčel. Ve strahovském presscentru totiž ještě někteří žurnalisté zpovídali již vyzpovídaného sparťanského trenéra Chovance a některé hráče Sparty. „Nepovažuji za normální, aby tady probíhaly dvě tiskové konference najednou,“ procedil Škorpil po chvíli mrazivým tónem. Teprve poté byla sjednána náprava a trenér Slovanu mohl pronést své entrée: „Asi před třiceti nebo více lety byla v Rudém právu otištěna zpráva v černé kronice. Hasič se v místní hospodě na vesnici chlubil, že má schopnost uhasit jakýkoli oheň. Na důkaz chtěl uhasit včelín, který předtím podpálil. A zpráva končila: Své schopnosti neprokázal, škoda činí 150 tisíc korun… A přesně tak jsme my neprokázali své schopnosti v penaltovém rozstřelu.

Radzinevičius šel na hřiště proto, aby dal penaltu. A kopl ji vedle. Ale ono to není jednoduché, vždyť ze značky pokutového kopu překopl branku i Platini… A pokud jde o Radzinevičiuse, včera (v pondělí – pozn. red.) jsem ho viděl kopnout krásnou penaltu. Na tréninku, samozřejmě… Osobně mě mrzí, že jsem teď byl ještě spolu s Tomášem Janů už ve čtvrtém pohárovém finále tady na Strahově, ani jednou jsme neprohráli v normální hrací době, ale ten pohár jsme vyhráli jen jednou…“

Přečtěte si také:

Liberec má smůlu, pohárovou trofej získala Sparta