Fotbal začal hrát na základě podnětu od rodičů. Tah vyšel na jedničku. Nyní totiž Tomáš Polyák bojuje v barvách Slovanu Liberec v kategorii U19. A stejně jako jiní jeho vrstevníci, i on sní o šanci v hlavním týmu.

„K fotbalu mě přivedli rodiče, hraje se u nás po generace, takže to byla jasná volba. Tam, kde jsem, jsem díky rodičům a vážím si toho, co kvůli mně všechno dělají,“ je vděčný Polyák.

Tomáš se ale nevěnuje pouze fotbalu. „Kromě fotbalu jsem začal hrát i tenis, kterému se věnuji jako hráč i jako trenér dětí v Lomnici nad Popelkou. O pár let později jsem se pustil i do florbalu, kterému se teď věnuji již jen rekreačně,“ prozrazuje.

NIČENÍ KYTEK A OMÍTKY

Na své začátky si liberecký obránce pamatuje velmi dobře. „Se sportem jsem začínal doma. Když jsem rodičům míčem ničil kytky a tenisákem rozbíjel omítku, musel mě táta odvést na stadion v Lomnici nad Popelkou, kde mě učil všem fotbalovým začátkům a zde jsem poté začal hrát za místní fotbalový klub,“ vybavuje si.

„Odtud jsem přešel hrát do Turnova, kde mě trénoval pan Žďárský, kterému vděčím za přestup do Slovanu Liberec a zde si mě převzal trenér Lukáš Plšek,“ nezapomíná Polyák na své první fotbalové trenéry.

Jak se liberecký klub změnil od doby, kdy Tomáš začínal? „Ve Slovanu Liberec už budu osmým rokem. Každým rokem se klub snaží vylepšovat podmínky. Například individuálními tréninky ráno před vyučováním. V poslední době je u nás i mnoho nových kondičních trenérů, kteří se o nás důkladně starají,“ vyzdvihuje pozitiva osmnáctiletý zadák.

KAŽDODENNÍ DOJÍŽDĚNÍ

Na základní škole začaly pro Tomáše nové povinnosti. „Na základní škole bylo spojení s fotbalem asi nejtěžší. Chodil jsem na základní školu v Lomnici nad Popelkou, od 6. třídy po vyučování jsem nasednul do auta, vyrazil směr Liberec, odtrénoval a jel zase domů. Po cestě jsem se v autě nebo večer doma připravoval do školy. Takto jsem jezdil do Liberce a trénoval pětkrát týdně až do ukončení základky,“ vzpomíná na časově složité období Polyák.

„Na základní škole mi nikdy nešly předměty jako třeba výtvarka či pracovní činnosti. Vyloženě oblíbený předmět jsem neměl, ale asi jako každého sportovce, i mě bavil tělocvik,“ vyjmenovává oblíbené i neoblíbené předměty.

S nástupem na střední školu musel Tomáš řešit další starosti. „S příchodem na střední školu se toho pro mě změnilo hodně. Po odchodu do Liberce jsem ze sportů, kterým jsem se věnoval, upřednostnil fotbal. Odpadlo každodenní, časově náročně dojíždění, naučil jsem se být víc samostatný a určovat si časové plány na každý den tak, abych stíhal školu, fotbal a režim na internátu,“ vrací se k středoškolským začátkům.

„Mezi mé oblíbené předměty na střední škole patří suverénně účetnictví. Je to totiž hodina, kde se člověk nikdy nenudí a nedovolí si ani minutu nedávat pozor. Obecně nemusím anglický jazyk.“

Vycházejí Polyákovi učitelé vstříc, co se týče docházky a klasifikace? „Problémy ve škole nemám. Po tréninku se připravuji do školy. Škola je pro mě stále na prvním místě, hlídám si absenci, takže učitelé nikdy neměli problém s tréninky nebo zápasy. Nechávají na mně, jak si to pohlídám,“ říká.

Další studentské Tomášovy kroky povedou na vysokou školu. „Na vysokou školu se chystám, ale nemám zatím vybranou konkrétní školu. Určitě bych chtěl zaměření spojené se sportem a ideálně i s ekonomikou,“ má jasno Polyák o své budoucnosti.