„Tady jsme udělali chybu. Přesto si myslím, že na naše poměry, máme dost mladých fotbalistů. Věřím, že do budoucna to bude ještě více,“ má jasno Jaroslav Albrecht.

Pojďme nejprve na vaši mládež. Jak velkou základnou disponuje váš klub?
Aktuálně máme deset mládežnických kategorií od dorostu až po nejmenší školičky. Celkem to čítá okolo 135 aktivních mládežníků. Myslím si, že na naše poměry je to pěkné číslo. Věřím, že do budoucna nebude konečné. Ovšem máme tady jeden menší problém.

Jaký?
Velkou rezervu vidím v ročnících 2004, 2005 a 2006. Tam jsme v minulosti udělali chybu. V dorosteneckém cestu se ti i přes velkou snahu opravdu těžko dohání.

Amatérský sport kvůli koronavirou dlouhou dobu pauzíroval. Na návrat dětí jste se jistě všichni těšili, viďte?
Po nucené pauze se k našim trenérům jednotlivých kategorií vrátili všichni hráči. Až na dvě, tři výjimky. Určitě se na nich projevila pauza. Po dlouhé době byla opravdu radost vidět děti hrát fotbal. Všichni se mohli setkat se svými kamarády na trénincích a fotbalových zápasech.

V jakém stavu se děti vrátily?
Čím starší děti, tím to bylo viditelnější, prostě katastrofa. Přes naordinované individuální plány a on-line tréninky děti hodně zaostávaly jak po fyzické stránce, tak i po všech individuálních herních činnostech. Všichni věříme, že se to opakovat nebude a společně zvládneme čelit všem novým mutacím.

V průběhu května se postupně rozvolnily podmínky pro amatérský sport. Zúčastnily se vaše mládežnické týmy nějakých turnajů?
Přestože se podmínky pro sport rozvolnily, soutěže se bohužel dohrát nepodařilo. Kluby si musely hledat turnaje a domlouvat přátelská utkání, takže i naše děti napříč klubem o fotbalovou radost ze hry také nepřišly.

Pokud se nemýlím, tak samotná Lokomotiva pořádala několik akcí pro nejmenší fotbalisty, je to tak?
Máte pravdu. Letos to byl jubilejní 20. ročník našich turnajů pro mládež. Nedávno úspěšně proběhl v letním areálu 5. května LOKO CUP pro čtyři věkové kategorie. Pokud to situace dovolí, mohou se kluci těšit na zimní halové turnaje, které pravidelně pořádáme v České Lípě, Zákupech nebo Kamenickém Šenově.

Pořádáte přes léto konkrétní nábory, nebo berete děti po celou sezonu?
Přes léto nábory neděláme, tam je dominantou soustředění a příměstské kempy i pro děti, které nejsou registrované pod našim oddílem. Nábory pak máme v plánu v září. V minulých letech se osvědčily výběry na základních školách. Ještě uvidíme, jak to letos uchopíme. Jinak určitě není problém zařadit nově příchozího hráče nebo hráčku během rozehrané sezóny k dané kategorii. 

Jaké další cíle máte v Lokomotivě s fotbalovou mládeží?
Cíle jsou velké. Cesta vede jedině přes mládež, je potřeba vychovávat rozdílové hráče pro budoucnost fotbalu. To oceňují nejen naši muži, ale i okolní okresní nebo krajské kluby, které nemají takovou základnu nebo si nedokáží vychovat své vlastní odchovance. Ty „top“ nejlepší mládežníky ocení dokonce v ligových klubech. Našim úkolem bude opět posunout klub zase o kousek dál. Proto se snažíme vytvářet co nejlepší podmínky pro trénink a sportovní vyžití. Malinko vidíme do budoucnosti našich soutěží a cítíme, že náš klub krůček po krůčku roste. Vnímáme to nejen my, ale i veřejnost a naši soupeři. 

Současná práce s dětmi je asi náročnější, než tomu bylo v minulosti. Jak to vidíte?
Práce s dětmi je tak trochu trenérská, učitelská, psychologická a otcovská. Dnes na děti určitě musíte působit jinak, než v minulosti. Kdysi nebylo tolik lákadel, teď je doba moderní elektroniky, k dispozici je spousta jiných sportovní aktivit. Stejně tak, jako ostatní kluby potřebují udržet počty hráčů v jednotlivých družstvech, tak i my jsme na tom stejně. Někdy je to bohužel na úkor kvality. Proto nikoho hned neodsuzujeme, ale snažíme se dát všem dětem svůj prostor a oni jsou za to vděční. Někteří nám to postupem času oplácí a dělají jméno Lokomotivě. Když jsme v oddíle měli tři mládežnické kategorie bylo to určitě jednoduší. Dnes je to kolikrát více o papírování, než o samotném trénování.

Na závěr otázka přímo na vás. Jak dlouhou jste vůbec v Lokomotivě?
Na Lokomotivě jsem začínal jako žák. Tuším, že jsem tady zhruba od roku 1991. Mládeži se tu věnuji od roku 1999. Šéftrenérem mládeže jsem šest let. Musím hlavně poděkovat našemu předsedovi Honzovi Kubištovi a všem trenérům a vedoucím za pomoc, protože to zabere hodně volného času. Myslím, že kdyby nebylo té pomoci, tak by to bylo na další pracovní úvazek. (smích)