Celý fotbalový život je věrný klubu v Doksech. S malou německou přestávkou. K fotbalu se dostal přes kamaráda, začínal jako brankář, ale neměl potřebnou výšku, takže se přesunul do útoku.

Martin Zoubek (34) přiznává, že je v Doksech spokojený, fotbal hraje pro radost a věří, že mu to ještě pár let vydrží. „Nabídka odjinud? Nejsem si vědom, že by o mě někdo stál,“ přiznává s úsměvem v rozhovoru pro Deník.

Martine, v říjnu se zastavil letošní ročník nižších soutěžích, v květnu se rozhodlo, že už se nerozjede. Fotbal už asi hodně chybí, co?
Fotbal a všechno kolem něj už mi moc chybí. Bohužel, situace je stále nepříznivá. Musíme se s tím smířit a doufat, že se vše vrátí do starých kolejích co možná nejdříve.

Začali jste v Doksech už trénovat?
A tým v Doksech ještě nezačal trénovat. Část B týmu si chodí dvakrát týdně zahrát alespoň ten fotbálek.

Pojďme k vám. Jak jste se dostal k fotbalu?
Na první trénink mě přivedl kamarád, chodil jsem do třetí třídy, bylo mi devět let. Do té doby jsem se sportu nevěnoval. Neměl jsem co dělat, tak jsem to šel zkusit. Začalo mě to bavit a dodnes mě to nepřešlo. Co si pamatuji, tak jsem v prvním zápase nastoupil v brance. S mou tehdejší výškou jsem ale jako brankář moc šancí neměl (smích). V útoku mi to šlo o dost lépe.

Martin Zoubek a jeho zlomenina klíční kosti.Martin Zoubek a jeho zlomenina klíční kosti.Zdroj: soukromý archivFotbalově jste věrný Doksům, kromě německé zkušenosti. Kde jste přesně hrával?
Bylo to v Žitavě. Byla to krátká štace, pro mě to ale tehdy byla výborná zkušenost. Skvělá parta, zázemí, fotbalová úroveň.

Jistě jste na trávníku zažil několik kuriózních momentů. Vzpomenete si na něco?
Těch momentů je fakt hodně. Nejvíce kuriózní byla asi situace, kdy jsem si v Železném Brodě zlomil klíční kost. Úplně sám (smích). Zapřel jsem se do prázdna, následný pád na tvrdý povrch moje kost prostě nevydržela. Se slovy „zastavte hru, mám zlomenou klíční kost“ jsem se dočkal vystřídání.

Vybral byste nejhezčí gól, který jste kdy vstřelil?
Pár jsem jich určitě dal. Za nejhezčí považuji ten v Dubnici. Tehdy jsem prošel od půlky hřiště až před branku. Přešel jsem přes čtyři protihráče a brankáře, který se mě následně ve své frustraci pokusil sestřelit.

Za celou dobu jste neměl možnost přejít do jiného týmu v okolí?
Nejsem si vědom, že by o mě někdo stál (smích). Jsem teď spokojený ve Starých Splavech, respektive v Doksech. Je tady skvělá parta lidí v čele s panem Beránkem.

Jak jste vůbec zvládal ten těžký rok, kdy nás dusil koronavirus?
Za ten rok se toho hodně změnilo. Člověk musel upustit od svých zvyků a zájmů. Popravdě jsem dost zlenivěl. I proto doufám, že se situace co nejdříve zlepší.

Prozradíte čtenářům čím se živíte a co vás ještě baví?
Hraji ještě futsal za tým FT Jokers. Baví mě většina týmových sportů. Zahraji si cokoliv od beach volejbalu po ping pong. Jezdím na bruslích, na kole. Mám rád filmy – komedie, horory, sci-fi. Pak taky komiksy, deskové hry, ale konzolové hraní. Nejvíce času teď věnuji přítelkyni. Pracuji pro firmu IPMA ve Škoda Auto jako specialista kvality.

Fandíte Spartě nebo Slavii?
V naší lize nikomu zvlášť nefandím. Fandím českým týmům hlavně v evropských pohárech.

Co vy a fotbalová budoucnost?
Fotbalem se chci jenom bavit a mít dobrý pocit ze hry. Pokud zdraví dovolí, snad to bude ještě pár let. Potom bych chtěl u fotbalu zůstat, časem se ukáže v jaké to bude roli.