Jeho branky nejen že přispěly Pěnčínským k 1. místu v tabulce, ale zároveň znamenají, že populární „Pišta“ je nejlepším kanonýrem Liberecka napříč všemi fotbalovými soutěžemi dospělých, od 1. ligy až po ty nejnižší.

Kdy a kde jste s fotbalem začínal? Dělal jste i jiné sporty? Proč jste si vybral právě fotbal?
S fotbalem jsem začal u nás na vesnici, v Janově nad Nisou. Od 5 let… Strašně mě tenkrát mrzelo, že jsem nemohl hrát mistrovské zápasy, to šlo až od šesti! Dva roky jsem závodně běhal na lyžích a zkoušel jsem i stolní tenis, fotbal ale byl a je ale volbou číslo jedna.

Můžete stručně zrekapitulovat svou kariéru?
Dosáhl jsem vlastně všech cílů, které jsem si dokázal představit, jen ale v nižších soutěžích. Mým snem bylo hrát jednou dorosteneckou ligu, profiligu, být v reprezentaci a dostat se do zahraničí – to vše se splnilo. Dorosteneckou ligu jsem hrál v Liberci ve Slovanu, ligu na Žižkově a v Jablonci (jen ale 13 startů), v reprezentaci jsem působil v U16, U17, U18 a v Českomoravské U20, no a v zahraničí jsem byl 18 let v nižších soutěžích v klubech OFC Neugersdorf, Budissa Bautzen, FSV Oppach a FSV Neusalza-Spremberg.

Proč jste ještě vlastně v dorosteneckém věku přestoupil z Liberce do Jablonce?
Přestup do Jablonce byl vyústěním snahy Mirka Pelty a trenéra Dočkala udělat v Jablonci profesionální tým a já tam přestoupil jako třetí profesionál po Pavlu Pěničkovi a Slávku Galbavém.

Dáváte mraky branek…
V Německu jsem dal v týmu Neusalza-Spremberg v postupové sezóně do A třídy před 4 roky 55 gólů a nakonec z toho byl a stále ještě je, rekord soutěže… Nejsem žádný velký fotbalista, mou doménou je a byl vždy pohyb a výběr místa v pokutovém území a na krásné góly tím pádem nehraji.

Dal jste někdy sedm gólů jako proti Vratislavicím?
V mužích jsem vlastně zopakoval svůj rekord, když jsem se také v Německu prosadil sedmkrát v zápase Neusalza-Spremberg – Obercunnersdorf 8:0. V žácích jsem proti Radčicím vstřelil 14 gólů, skončilo to 15:1.