Kliknutím zvětšíte
Z týmu tak odchází kvalitní obránce, srdcař a velký bojovník, který byl přínosem také pro kabinu coby šoumen a kluk, co nezkazí žádnou srandu. Klub v Jablonci i díky němu dosáhl takových výsledků, které se zapsaly do historie fotbalu na Střelnici.
„Když to vezmu takhle od začátku, tak jsem s touhle myšlenkou začal koketovat hned po posledním ligovém zápase v Boleslavi. Jen pár slov jsme prohodili s panem Peltou a zběžně mi řekl, že už se mnou v další sezoně v Jablonci nepočítá, ač mám ještě platný roční kontrakt. Tak jsem s tím začal koketovat a honilo se mi to hlavou," řekl Deníku odchovanec libereckého Slovanu.
Nicméně letní přípravu ještě s A-týmem Jablonce začal, ale postupem času viděl, že jeho rozhodnutí je nevyhnutelné. „Začal jsem s áčkem normálně přípravu, a tam už to bylo evidentní. Něco mi oznámil trenér Kotal, řekl mi, že musí respektovat rozhodnutí vedení, že když se vedení rozhodne, že se mnou nebude počítat, tak to musí respektovat. Říkal, že on s tím problém nemá, že platnou smlouvu tady mám, a když budu mít výkonnost, tak s tím problém nemá. Ale když se tak vedení rozhodne, tak proti tomu se nedá nic dělat," uvědomuje si Zábojník.
„Už bylo jasný, že se tady se mnou nepočítá, s tím, že bych měl odejít někam na roční hostování. Bylo tam pár adeptů z druhé ligy, ale tam jsem o tom začal přemýšlet daleko víc a rozhodl jsem se takhle. Stejně si myslím, že co se týče mého kolene, tak by tohle byla poslední sezona a vlastně tímhle, když to tak řeknu, mi pan Pelta vzal poslední motivaci kousat to nějak dál, protože ta bolest byla permanentní, když to tak řeknu, tak rok a půl. Když jsem měl pocit, že se se mnou počítá, měl okolo sebe tým lidí, kteří vědí, o co jde a přistupovali tak ke mně, tak jsem pořád měl ještě ten tahák jít dál a něco vydržet," dodal zkušený obránce, který má na kontě sedm ligových branek ve 139 zápasech.
Hostování nechtěl
Nicméně ani hostování by Zábojníkovi moc nepomohlo, protože by si musel opět zvykat na nové prostředí a nové lidi okolo sebe. Vzhledem k tomu, že chtěl mít další sezonu jako svou poslední, bylo by to hodně složité. „Kdybych šel kamkoliv na hostování, i kdyby to bylo třeba do týmu, kde jsou trenéři, s kterými se de facto znám dobře, tak furt je to nové prostředí a tak, a už nemám psychickou sílu v tom na nejvyšší úrovni pokračovat. S tím kolenem jsou spojený další věci, člověk tomu ulehčí a je s tím spojené přetížení těla někde jinde. Na to konto jsem se takhle rozhodl. Mluvili jsme o tom s panem Peltou, který mě ještě zkusil přemluvit, jestli bych ten rok ještě vydržel, ale já říkal, že už ne. Předběžně jsme se domluvili, ještě spolu máme mít schůzku, kde to dořešíme, že bych zůstal pracovat v klubu. Pak samozřejmě bude záležet, čeho se to bude týkat. Tak okrajově by to bylo tak, že bych pracoval pod technickým ředitelem Láďou Kavanem a plus bych ještě dělal mládež, že bych se vrhnul na tuhle cestu. Samozřejmě na nějaké dohrání bych hledal nějakou nižší soutěž, co se s tím ještě dá zvládnout. Stejně bych to jednou musel řešit a já jsem se rozhodl teď," naznačuje své další plány.
Není to tragédie
Podle Zábojníka to však není žádná tragédie, ale jen holý fakt. „Každý to má někde napsaný, takhle to má být a člověk s tím nic neudělá. Člověk si musí uvědomit a srovnat v hlavě to, kde jsou jeho hranice. Já jsem si za poslední rok posunul práh bolesti do úplně jiné dimenze, už teď nemám kam, dál to přes to nejde. Co se týče do budoucna, tak to bylo správné rozhodnutí, mám před sebou ještě dvě třetiny života, mám zdravou rodinu, o kterou se musím postarat. Aby mě pak někde moje žena vozila na vozíku, tak o to fakt nestojím," míní Zábojník.
I přes zdravotní potíže však může zkušený bek vzpomínat na pestrou kariéru. Podíval se několikrát do evropských pohárů, zahrál si o titul a dvakrát bojoval o triumf v domácím poháru. Nicméně nejvíce si cení toho, že dostal šanci na ligový fotbal právě v Jablonci. „Já jsem končil v Neratovicích, kde jsem byl z Liberce na ročním hostování, tam jsem pak skončil a potřeboval jsem někde trénovat, protože jsem pak měl odjet na zkoušku do ligových týmů. Tam byl prostor tří týdnů, kdy tam byla pauza. V Liberci mi to neumožnili, když jsem to tam zkoušel domluvit, tak mi to pak Zdenek Schovánek domluvil v Jablonci ještě za trenéra Paličky, takže to bylo takový to první, kdy jsem tady byl. Pak jsem šel do Starého Města, teď to je Slovácko, tam už to bylo na spadnutí, ale těsně před koncem přípravy odešel trenér do Bratislavy a přišel tam nový trenér, a tím to všechno padlo. Ten mi oznámil, že mě nezná a bude mít práci s tím, aby poznal mančaft, co je tam. Že nikoho nového chtít nebude. Už jsem tam chtěl zůstat, tak mi mezitím padly ty ligové týmy, protože jsem je odřekl, když jsem tam byl celou přípravu. Pak jsem šel do Mostu, kde jsem byl tři roky. Ten třetí rok, co jsem tam byl, tak jsme postoupili do ligy a já pak hned odešel do Slavie. Ve Slavii jsem byl vlastně jen půl sezony a na konci zimní přípravy mě vyměnili do Jablonce za Dosoudila, který šel do Slavie. Až v Jablonci za trenéra Rady jsem dostal tu šanci hrát pravidelně ligu, on měl tu trpělivost na začátku. Všichni sice říkají, že jsem byl ve Slavii, ale já říkám, že to byla taková epizoda, i když jsme tam hráli předkolo Ligy mistrů, Pohár UEFA, ale bylo to všechno pořád takový, že jsem tam nebyl ten stabilní kámen. Bylo to takové přičuchnutí k tomu všemu. Až v Jablonci jsem tu šanci dostal a jsem rád, že jsem ji nějak chytil a zůstal jsem tady od zimy 2006 až doteď," vzpomíná Zábojník.
Vzpomínky budou převážně dobré
V Jablonci strávil Petr Zábojník šest let, na které bude podle svých slov vzpomínat v dobrém. „Za tu dobu jsem tady poznal spoustu lidí a kamarádů. Jak co se týče v řadách hráčů, tak realizačního týmu a vedení. I když jsem odchovanec Liberce, tak jsem tam odehrál jeden ligový start, to bylo všechno a dál jsem hrál za béčko. Tam mi pak řekli, že už se mnou taky nepočítají. Tady jsem si k tomu vybudoval nějaký vztah a myslím si, že další spolupráce bude v pořádku," uvedl Zábojník.
„Určitě mě bude mrzet, že za to mé působení v Jablonci jsme byli dvakrát ve finále poháru a bojovali jsme o titul, no a skončili jsme prostě třikrát druhý. To je to jediné, co mě mrzí, že jsme neudělali alespoň jeden trochu větší úspěch. Ale když to vezmu celkově, tak až na pár věcí tady, na to budu určitě vzpomínat v dobrém," říká Zábojník, který v posledních dnech udržoval kondičku na tréninku s juniorkou Jablonce.
„Chtěl bych poděkovat masérům a doktorům, že udělali všechno pro to, abych mohl hrát. Poděkování taky patří spoluhráčům a v neposlední řadě také celé rodině, která pro mě byla v těžkých chvílích podporou a hnacím motorem," dodal Zábojník.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
