Přes koronavirovou pandemii se oženil a stal se otcem. Díky narození syna mění fotbalové působiště. Radek Torba opouští českolipskou Lokomotivu a I.B třídu, od nové sezony bude nastupovat v dresu Slavoje Dubá, tamní fotbalový celek bojuje v okresním přeboru.

„Pandemie mi vzala skoro rok a půl fotbalového života, člověk je teď líný, kila přibývají. Narodil se mi syn, takže nějaké ambice už jdou stranou. Rozhodl jsem od léta vrátit do Dubé, kde bydlíme s manželkou,“ prozradil 30-letý Torba.

Radku, v říjnu se zastavily nižší fotbalové soutěže, letošní sezona se už nerozjela. Pro fotbalistu neskutečně dlouhá pauza…
Fotbal a celkově sport mi hodně chybí. Na druhou stranu už asi nemělo smysl rozjíždět soutěže kvůli pár zápasům. Abych byl upřímný, tak jsem od začátku roku ani nepočítal, že by se mělo hrát. Právě pro Lokomotivu je to hodně smutné, druhým rokem bojovala o postup do I.A třídy a dvakrát o tuhle možnost přišla.

Věříte, že další fotbalový ročník už pojede v normálním režimu?
Doufám, že další ročník už bude bez problémů a kompletně se dohraje. Bohužel, v dnešní době člověk nemůže ničemu věřit.

Pojďme k vám. Kde a kdy jste se poprvé seznámil s fotbalem?
Na základní škola. Neustále jsme kopali do tenisáku před školou. Většina spolužáků už tehdy kopala na Lokomotivě, takže jsem s nimi šel na trénink a už tam zůstal.

Vzpomínáte si ještě na první tréninky?
Upřímně, na ty první tréninky si moc nevzpomínám. Vím, že se mi od začátku dařilo a moc mě to bavilo. V deseti letech jsem přemluvil mamku, aby mě přihlásila na hokej. Miloval jsem hokejové brankáře. Začal jsem ale jako hráč, nakonec jsem u ledu vydržel jenom jeden rok.

Holany, Arsenal Česká Lípa, Dubá, Junior Děčín. Tady jste kdysi hrával, jaké to byly fotbalové štace?
Začnu Arsenalem, kam jsem ještě v dorostu přestoupil z Lokomotivy. Chtěl jsem si zkusit zahrát divizní soutěž. Poznal jsem tam spoustu kamarádů, bylo to super. Na Holany vzpomínám asi nejraději. První rok se postoupili do I.B třídy, druhý rok přetahovaná s výborně hrajícími Přepeřemi o postup do I.A třídy. Bohužel to nevyšlo. Děčín? To byla krátká štace kvůli stěhování do Prahy. Po návratu z Prahy ještě sezona v Dubé, odkud pochází manželka.

Naposledy jste kopal v českolipské Lokomotivě. Jak na to vzpomínáte?
Lokomotiva se konečně vrátila na své útulné hřiště u nádraží. Určitě by si zasloužila hrát I.A třídu, fotbalová kvalita tam určitě je. Jediným problémem může být nedostatek lidí, ale to je asi všude v okrese a kraji.

Prozradil jste mi, že přestupujete do Slavoje Dubá, který hraje okresní přebor. Proč?
Pandemie mi vzala skoro rok a půl fotbalového života. Člověk je teď líný, kila přibývají. Narodil se mi syn, takže nějaké ambice už jdou stranou. Proto jsem se od léta rozhodl vrátit se do Dubé, kde s manželkou bydlíme.

S fotbalem jste jistě zažil řadu kuriózních momentů. Podělíte se o nějaký?
Napadá mě situace z mladšího dorostu. Hráli jsme ve Varnsdorfu přátelské utkání, brankář dostal červenou kartu. Jelikož jsme neměli druhého, šel jsem do brány. O minutu později jsem z první střely na bránu dostal gól. Vzápětí rozhodčí radši zrušil červenou a brankář šel zpět. (smích).

Co třeba nejhezčí gól, který jste vstřelil?
Ten nejhezčí byl asi taky nejdůležitější. Bylo to v dorostu za Arsenal, hráli jsme proti Viktorii Žižkov. Potřebovali jsme remízu, na konci jsem vyrovnával na 2:2, divize byla zachráněna.

Jak jste vůbec zvládl ten rok od vypuknutí pandemie koronaviru?
Po osobní stránce to bylo super období. Oženil jsem se, narodil se nám syn. Jinak ta omezení jsou velká, hlavně je to všechno strašně dlouhé. Doufám, že letos se všechno vrátí k normálnímu životu.

Fandíte Spartě nebo Slavii?
Jasně Slavie! Moc si teď užívám tu naší spanilou jízdu. (smích).

Na závěr osobnější otázka. Čím se živíte a co vás ještě baví?
Pracuji v Mladé Boleslavi, kde jezdím na vysokozdvižným vozíku. Velkým koníčkem je sledování hokejové NHL. Baví mě cestovat s manželkou, ať už v zahraničí nebo díky aktuální době po České republice.