Milan Fukal je jablonecký rodák, bývalý ligový fotbalista a český reprezentant. Fotbaloví fanoušci pamatují jabloneckého odchovance jako důrazného pravého krajního obránce nebo záložníka. Ligovou kariéru zahájil v dresu FK Jablonec, odkud přestoupil do pražské Sparty.

Několik sezón hrál v zahraničí

Z Letné pak pokračoval do bundesligového Hamburku. A v jeho dresu hrál čtyři roky. Pak následovalo angažmá v Borussii Mönchengladbach, za její barvy nastupoval dva roky. Ze zahraničního angažmá se vrátil zpět do Jablonce, kde odehrál dvě sezóny a přestoupil do rakouského Kapfenberger SV. Z něho pak putoval do Hradce Králové. Tam také svoji českou ligovou kariéru zakončil. Nenastupoval však jen na klubové scéně – na svém kontě má i starty v dresu reprezentace.

V „jednadvacítce“ odehrál sedm utkání, za A tým reprezentace nastoupil do devatenácti zápasů, ve kterých vstřelil i dva góly. Milan Fukal je majitelem hřiště v Kokoníně u Jablonce nad Nisou. Má s ním velké plány. „Vzhledem k situaci není aktuálně nic nového kolem hřiště. Ale stále platí, že je to moje priorita. Ovšem současná koronavirová doba je špatná pro realizaci sportovišť. Jsem ve fázi, kdy veškeré možnosti sponzoringu a podobných podpor jsou vniveč. Stojím před otázkou, zda to vše realizovat za vlastní peníze, a před rozhodnutím, jakým způsobem hřiště zrekonstruovat…“

Takže Kokonín se dočká nového hřiště?
Jako pro sportovce je to pro mne priorita, nechci hřiště prodat nějakému developerovi na bytové domy nebo obchodní centrum. Chci z toho udělat sportoviště. Ale jak říkám, jsem ve fázi, kdy se všichni obrátili. Doufám ale, že to nějakým způsobem i přesto zrealizuji a příští rok zprovozním.

Od kdy byste chtěl uvést hřiště do provozu?
Mám v plánu s tím letos pohnout. Chtěl bych tak příští rok někdy v létě hřiště otevřít. Samozřejmě teď nemůžu vědět, co všechno to přinese. Děláme vše svépomocí a vypadá to, že u toho zůstaneme, protože si nemůžeme dovolit investovat to jako dodávku na klíč.

Je problém sehnat teď sponzory do sportu?
Ano. I relativně zdravé firmy se odvrátily, to jsem nečekal. V tomhle oboru je to prostě žalostný, veškerá ta jednání, která probíhala roky před tím, jsou pryč. Musím popřemýšlet, jakým způsobem záměr zrealizuji. Myslím si, že sportovní veřejnost si to zaslouží a věřím tomu, že, i proto, že to relativně není daleko od centra Jablonce, by to v Kokoníně mohlo fungovat. Ale jak říkám, jsem v tom teď sám.

Už začaly na hřišti nějaké práce a úpravy?
Začali jsme dělat drenáže, ty jsme zrealizovali loni na první polovině hřiště, na druhou zatím nedošlo. A oplotili jsme celý areál. Také jsme vysadili stromy jako náhradu za staré aleje. Rostou na stejném místě, to jsme chtěli zachovat. Aktuálně máme v plánu dodělat drenáže na druhé polovině hřiště směrem k autocvičišti. A udělat „kufr“ (základ) k tomu hřišti. Také jsem konečně dostal povolení od Povodí Labe na čerpání vody z potoka. Legislativa je u nás nesmírně zdlouhavá. Ale jedná se o věc, bez které se neobejdu. Abych mohl mít hřiště, tak musím mít taky vodu. Proto jsem uvítal, když po tak dlouhé době přišlo konečně rozhodnutí. Teď jednám okolo retenčních nádrží, potřebuji zavlažovacího systém. To vše se aktuálně řeší.

Můžete pro svůj záměr využít nějaký dotační program nebo jinou formu podpory?
Oddíly, sportovní kluby a subjekty, které řeší podobné záměry, ale z dotačních peněz, mají velké možnosti právě díky takovým penězům. Já jsem soukromá osoba, hřiště je soukromé, tak jsem nikdy žádné dotační peníze nečerpal a ani nemůžu.

Financujete tedy všechno sám?
Každá koruna je vlastní a je o to složitější provozovat takový areál. Musím se hodně rozmyslet, co mám zaplatit. Hřiště je vlastně zbytná věc. Ale před dvaceti lety jsem to kupoval proto, aby tady takový areál vyrostl. Bohužel neovlivním, že se to zaseklo.

Milana Fukala nic nezastaví!

Dotační peníze využít, jako soukromý majitel, nemůže. Hradí vše z vlastního. Počítá s ročními náklady na provoz sportoviště až 200 000 korun. Jeho přání? Chce svůj plán zrealizovat!