Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Utrpěl kromě jiných zranění těžký otřes mozku, kdy mu lékaři z něj odsávali krev. Tři měsíce ležel v umělém spánku, byl komplet ochrnutý na levou stranu a také mu odešla paměť. Z 80 kg zhubl na šedesát. Následovala dlouhodobá rehabilitace.

Po čtyřech letech se objevil v Liberci s tím, že by chtěl hrát fotbal. Pochopitelně na nižší úrovni, protože jeho výkony na hřišti budou limitované titanovými destičkami v hlavě, takže nemůže hlavičkovat. Zatím se připravuje s družstvem Doubí, i když ho oslovily Česká Lípa, Český Dub, Hlavice a další. Takže Michal, který byl na zkouškách v Dynamu Kyjev, 1. FC Kaiserslautern a Amkar Perm zřejmě zakotví v krajské soutěži libereckého týmu.

Liberecký deník je na Facebooku. Přidejte se

„Bylo to hodně těžké. Třeba po několika měsících mi v nemocnici otec ukazoval fotku mého havarovaného auta. Tak mu říkám, ty jsi boural s mým autem? A on na to – proč si myslíš, že jseš v nemocnici? Vůbec nic jsem si nepamatoval. 

Uměl jsem v klidu anglicky, ale pak jsem měl problémy. Když jsem byl v nemocnici, nemohl jsem kvůli všelijakým trubičkám mluvit, takže jsem psal vzkazy na ceduličky. Ale všechno se pomalu vracelo zpět a vracel se mi i humor. Měl jsem však obrovské štěstí. Doktoři říkali, že jsem byl jeden ze sta tisíc, který takovou havárii přežil. Pomohlo mi určitě, že jsem sportovec a byl jsem trénovaný,“ říká Michal.

Když jste tak ležel upoutaný na lůžko, honilo se vám v hlavě, jestli budete někdy sportovat?
Chtěl jsem. Ale když se člověk dozví, co všechno se mu stalo a navíc má titan v hlavě, tak jsem si říkal, že to asi nepůjde hrát. Na profi úrovni stoprocentně. Musím se zmínit o krásném přístupu FC Slovan Liberec, který mi rok po havárii ještě doplatil peníze ze smlouvy. 
  
Jak dlouho trvalo, než jste zase mohl fungovat, chodit, běhat?
Byl jsem v řadě rehabilitačních zařízení, například v Kováčové. Ale jak dlouho to trvalo, to si fakt nepamatuji, protože krátkodobá paměť tolik nefunguje. Mám to takové zkreslené.

Na Liberec jste ale nezapomněl a jste opět tady…
Před nehodou jsem v Liberci chodil s přítelkyní Gitou. Pak jsme si psali a nakonec jsem se rozhodl za ní sem přijet. No a čtyři měsíce spolu bydlíme v garsonce. Snažím se získat nějakou práci, protože vím, že fotbalem se živit nemůžu. Ale rád bych do budoucna v Liberci zůstal.

Ale fotbal byste také rád hrál…
Doktor mi řekl, že na profi úrovni určitě ne, ale na té nižší úrovni jak uznám za vhodné. Mám se vyhýbat hlavičkovým soubojům, záleží na mě. Zkrátka v mezích mého stavu, dávat na sebe zkrátka bacha. Přes zimu jsem chodil trénovat do Doubí, takže třeba budu hrát tam. Byly nabídky z vyšších soutěží, ale nechce se mi riskovat, zdraví je pro mě nejpřednější.

Sledoval jste liberecký Slovan, kde jste stále veden jako jeho hráč?
Byl jsem za Slovanem ve Zlíně, v Brně, několikrát tady U Nisy. Kontakt jsem stále měl, jak s realizačním týmem, vedením, ředitelem Kleiblem i hráči. S těmi staršími Štajnerem, Holeňákem, Hauzrem, Nezmarem, Liškou a znám se i s celým nynějším kádrem. Ve Slovanu mě berou a já jim moc přeji, aby se jim podařilo vyhrát ligu.