Vyhrál. Zhruba třicet lístků s dojemným vzkazem maminku obměkčilo. Přála si totiž, aby syn vystudoval medicínu. ,,Zpočátku to těžce nesla. Ale pak se s tím smířila. Musel jsem to spojit se střední školou a dokončit ji. Šlo o podmínku. Přesto jsem byl strašně šťastný a vážil si toho,“ popisuje nevšední osud čtyřiadvacetiletý útočník.

Pořádně jste začal s fotbalem až ve dvanácti. Trochu pozdě ne?
No, mohl ze mě být taky doktor. (směje se) Kluci šli ven, já ne. Vše se točilo kolem studia.

Na střední jste to dohnal…
Je pravda, že jsem byl často strašně unavený. Trénovalo se dopoledne, potom se šlo do školy. Do toho zápasy mezi univerzitami. Obrovská chuť do fotbalu však převážila.

Prý jste vášnivým fanouškem Tottenhamu?
To sedí.

Je důvodem, že za Kohouty nastupuje váš slavný krajan, fotbalová hvězda Son Heung-Min?
V podstatě to tak je, ale taky tam hraje Harry Kane. Bombarďák jak se patří.

O Sonovi se v zemi musí mluvit pořád dokola, že? Vždyť působí v Evropě od nějakých sedmnácti…
Je u nás braný za top hvězdu. Když si pustíte televizi, je tam skoro pořád. Idol mladých hráčů, u veřejnosti obrovsky populární.

Byl i pro vás jeho příběh inspirativní?
Určitě ano. Vždyť hrál velmi brzy Bundesligu, žil v jiné zemi. Já jsem to měl ale trochu jinak. Vzhlížel jsem hlavně k Park Či-songovi, který byl slavnější a válel za Manchester United. Son tehdy ještě takovou hvězdou nebyl.

V Čechách jste už pátým rokem. Na doporučení agenta jste se při své první štaci objevil ve Slovácku. Bylo vám dvacet. Začátky v jiné zemi musely být těžké?
Je to tak. Čekal jsem to jednodušší. Už na prvním tréninku jsem zjistil, že se tady hraje jinak.

Co se přihodilo?
Protihráč, který nebyl ani moc vysoký, do mě při jednom ze soubojů vrazil. Pak mě odstavil jakoby nic. Nebyl to faul. Vše proběhlo tvrdě, ale čistě. Hned mi blesklo, že potřebuju zesílit, pozměnit myšlení, zvyknout si na jiné metody. To nešlo ze dne na den.

Musel jste i přibrat, že?
Osm kilo.

Takže maso a knedlíky…
(směje se) Knedlíky moc ne. I když si je někdy taky dám. Mám rád hlavně kuřecí na různé způsoby. Do toho jsem zvyšoval dávky v posilovně. Makám na sobě.

To je o vás známo. Trenéři si váš přístup a správnou motivaci se prosadit pochvalují. Už ve Slovácku vás však přibrzdilo nepříjemné zranění zánártních kůstek…
Bohužel. Byl jsem z toho tehdy velmi smutný a trochu zlomený. Šlo o první vážnější zranění v kariéře. Ale jak se říká: všechno zlé je pro něco dobré. Od té doby jsem se mnohem více začal starat o své tělo. Najel na lepší životosprávu. Hodně teď dám na prevenci.

Do Chrudimi jste byl zapůjčen z Liberce. Na kontě máte zatím tři prvoligové starty (jeden za Slovácko, dva za Liberec – pozn. red.). Jakou důležitost přikládáte současnému angažmá ve F:NL?
Mé plány jsou jednoduché. Musím hrát co nejlépe a zaujmout. Cílem je první liga. Je jedno kde. Třeba v Chrudimi, to by bylo nejlepší. (směje se)

Nedávno jste se v přípravném duelu proti Hradci Králové blýskl dvěma góly. Ten první byl ukázkou skvělého výběru místa, zpracování a pohotovosti v zakončení. Chválil vás trenér?
Rozebírali jsme video. Byly to pěkné akce.

Vzrostlo sebevědomí?
Každý gól je pro útočníka důležitý. Tuhle sezonu si přidávám. Kromě tréninků s mužstvem mám i individuální program. Pokud tedy nejsou dvě fáze. Doufám, že tuhle dřinu na hřišti zúročím.

Jak nejlépe relaxujete?
Sleduji fotbalové přenosy, poslouchám hudbu. A samozřejmě odpočívám.

Korejskou?
Ano, ale tu modernější.

Zpět k fotbalu. Do Chrudimi jste přišel v průběhu podzimní části. Zvykl jste si rychle na nové spoluhráče?
Snažil jsem se. V průběhu rozehrané soutěže je to vždy těžší. Byl tam chvíli jistý ostych. Teď už si při tréninku dovolím i nějaký ten žertík. Cítím se tu fajn.

Při jednom z prvních startů za Chrudim, v MOL Cupu proti Mladé Boleslavi, jste si hned troufl na penaltu. Prý jste na ni ale nebyl určený…
Hlavně, že jsem ji dal. Byl jsem tu krátkou dobu. Bral jsem to jako šanci vstřelit rychle branku a lépe si tak získat pozici v týmu. Zkrátka se nastartovat.

Cítíte z mužstva sílu? V přípravě dosahujete dobrých výsledků…
Ano. Jaro by klidně mohlo být ještě lepší než podzim. Doufám v to.