Na co se v tréninku se svěřenkyněmi zaměřuje? A co rozdíly mezi ženským a mužským brankářským tréninkem?

Práce na aspektech moderního gólmana. Pod Ještědem se do přípravy brankářů s brankářkami snaží vepsat trendy i nejnovější poznatky z branže. „Hra nohama, vysoké postavení, celkové vykrývání úhlů, postavení při standardkách, organizace obrany,“ vyjmenovává Miroslav Samoel typické aspekty přípravy dnešní doby.

V liberecké akademii pracuje s gólmany kategorií U14, U15 i ženským A-týmem, kde má shodou okolností rovněž hráčky mladších ročníků. Existují vůbec odchylky mezi tréninky chlapců a dívek? „Z hlediska samotného chytání rozdíly nevidím, kvalitou kategorie vlastně odpovídají. Odlišnosti panují maximálně mentálního rázu v nastavení hlavy,“ přemítá kouč Slovanu.

To stejné obecně platí i pro samotná cvičení, trenéři se zkrátka zabývají totožnou problematikou. „Určitě výrazně neřešíme jiné věci. Plus minus jde o to stejné: postavení, situační pozici při standardkách i hře jako takové,“ popisuje Samoel dál. Jiná je logicky fyziologická vybavenost. „Kluci jsou na tom možná lépe silově, dynamičtěji, ale nemyslím, že by holky ztrácely na výdrži. Parametry jsou obdobné, jen ta dynamická úroveň, která vychází ze silového aparátu.“

„Třeba v tréninkovém nasazení určitě problém není, holky jsou nastavené dobře. Všechny fotbal hodně baví, trénují rády a chtějí se zlepšovat,“ pokračuje člen rozsáhlého libereckého realizačního štábu připravující se s brankáři i brankářkami. Sám je přitom odchovancem klubu, aktivní kariéru zakončil v dresu Varnsdorfu. Přípravu všech kategorií momentálně komplikuje situace okolo koronaviru, která ztěžuje dojíždění na tréninky.

„Aktuálně je trochu složitější doba, tým tvoříme a snažíme se ho zlepšovat. Hodně hráček vypadává nemocemi, vlivy zranění a základna ještě není taková, abychom jich měli dostatečné množství,“ mluví Samoel o ženském A-týmu. Ten minulou sezonu skončil na třetí příčce, cíl do budoucna je jasný. Pohybovat se v lize za trojicí Sparta, Slavia, Slovácko. „Tyto celky mají kvalitní kádry. Za ně bychom se chtěli pasovat, tlačit na ně a posouvat se dál.“

A jak se sám trenér gólmanů rozhodl pro práci pod Ještědem? „Po konci kariéry se ozval Jiří Liška, že by chtěl zdejší akademii zkvalitnit. Dát jí tvář. Obrátil se na mě, jestli bych mu nepomohl,“ prozrazuje Samoel. Velkou výhodu má v osobních zkušenostech, ví, jak se kluci i holky s rukavicemi, kteří se vrhli na dráhu mezi třemi tyčemi, cítí během jednotlivých období.

A právě to může výchově mladých nadějí ve Slovanu hodně pomoci. Koneckonců akademií prošel v minulosti například Ondřej Kolář, jenž nyní předvádí se Slavií na evropské scéně vynikající výkony. Úkolem realizačních štábů i po letech zůstává talenty objevit a připravit je na velký fotbal.

UBÝVÁ DĚTÍ S POHYBEM?

Jde o velmi aktuální téma. Kluby napříč všemi odvětvími řeší během posledních let problém s úbytky sportovců v základnách, mnozí odborníci upozorňují na skutečnost, že přirozeného pohybu dětí ubývá dokonce v obecné rovině. Tenčí se počet kroků i aktivit vykonávaných v rámci kolektivu. Důvody? Technologie, ale i dostupnost služeb a jednoduchá doprava.

Nejde o tajemství a žádné překotné zjištění. Na úskalí moderní doby poukazují mnohé studie, shodují se také odborníci v oblasti rozvoje nejmenších sportovců. Pohybu mezi dětmi ubývá, základny tradičních sportů: hokeje s fotbalem se navíc menší, talentovaní sportovci se rozmělňují mezi vícero zaměření.

„V akademii se vše točí pouze okolo otázky počtů. Dřív přicházelo do fotbalu víc hráčů, síto neexistovalo tak velké,“ přemítá Miroslav Samuel s dovětkem, že vychází pouze z osobních pocitů a poznatků. Ty jsou však cenné, jelikož má porovnání s dobami, kdy sám s fotbalem začínal. „Ostatní sporty si nyní také ubírají talenty. Ve fotbalovém prostředí pracujete hlavně s hráči, kteří chtějí pracovat.“

Co to ve výsledku znamená? Konkurence nemusí být tak veliká, na druhou stranu ale hráči v akademiích opravdu chtějí volnočasovou činnost dělat. „Řekl bych, že dřív bývalo sportovců všeobecně víc. Ke sportu – jakožto fyzické aktivitě – to děti táhlo, neexistovalo tolik ostatních vyžití, jako jsou třeba esporty,“ míní liberecký trenér brankářů kategorií U14, U15 a ženského A-týmu.

Podle něj se čísla utlumila. „V minulosti se většina času trávila všeobecným pohybem, který vás rozvíjel. Děti měly základ. Mám pocit, že aktuálně se situace trochu obrátila. Pokud rodiče děti nevedou a nevytvoří jim ke sportu vztah, tráví čas spíš u počítačů a mobilů místo fyzické aktivity.“

Roli v pohybu mladých talentů samozřejmě aktuálně hraje také koronavirová krize, která omezuje trénink. „Každý chybějící rok ve výchově hráčů v jakékoliv věkové kategorii je znát. Kluci nemají zakončený tréninkový mikrocyklus zápasem a po takhle dlouhé době se to na hráčích projeví,“ uvědomuje si Samoel, jenž sám aktivní brankářskou kariéru zakončil teprve minulé léto.

„Za mě je špatně, že se v takové míře nemůže hrát. Rozumím závažnosti situace, ale nemyslím, že by omezení měla být až tak přísná.“

Jestli bude mít na odliv dětí ze sportovního prostředí pandemie vliv, není jisté. Musí se zkrátka čekat na důsledky po ukončení nejtvrdších opatření. Na co tedy cílí dlouhodobá práce akademie Slovanu a i ostatních mládežnických subjektů?

„Pokud se z každé kategorie podaří prosadit pár jedincům do chlapského fotbalu, je to super a ukázka toho, že akademie má smysl. Že cesta někam vede,“ uzavírá Samoel. Vše ale není jen o výsledcích, sportem mládežnicí rozvíjejí pohybové schopnosti těla a předchází potenciálním budoucím zdravotním komplikacím.

Nemělo by se tak hrát jen pro budoucí úspěchy, ale i pro radost z pohybu. Emoční vazba k činnosti je totiž u dětí extrémně důležitá, jen ta trend ubývajících aktivit mimo pohodlí domova může zvrátit.

Kryštof Rossmann