Osobnost Deníku
Přečíst článek >

S B týmem Slovanu vévodí tabulce B ligy dorostu do 17 let. „Od začátku sezóny jsme mířili na nejvyšší příčky, měli jsme velké ambice. A to se nám povedlo, myslím, že jsme ukázali kvalitu celého kádru,“ říká sebevědomě střelec. Přesto je zatím raději opatrný. „Ve fotbale si nikdy ničím jistí být nemůžete, ale je to v našich rukách a věříme, že to dotáhneme do konce,“ dodává.

K fotbalu ho přivedl v šesti letech táta, dodnes aktivní hráč Cvikova. V Liberci hraje Novotný dva roky. „Do Slovanu jsem se dostal přes trenéra z Varnsdorfu. Jeho syn dojížděl do Liberce a doporučil mě trenérovi. Začal jsem tam jezdit nejdřív na zkoušku. To bylo v květnu, nejdřív jsem jezdil jednou, dvakrát týdně na trénink. V srpnu jsem s nimi jel na soustředění a definitivně jsme se dohodli, že nastoupím do akademie,“ popisuje mladý útočník stručně, ale vzpomíná, že to tehdy nebylo vůbec jednoduché rozhodnutí. „Nejdřív jsme totiž vůbec internát nezvažovali, nakonec se ukázalo, že to bude lepší, ale to rozhodnutí padlo ze dne na den.“ A tak se Ondřej musel přestěhovat z rodného Cvikova do Liberce.

Klasický týden vypadá asi takhle: „V neděli večer se vracím na internát, od pondělí do pátku chodím do školy. K tomu máme trénink každý den, kromě středy. A o víkendech máme zápas. Když hrajeme třeba v sobotu někde dál, tak ani v pátek domů nejedu, ale v sobotu večer se vždycky vracím domů,“ vypráví harcovník. I když by za nic neměnil, vidí na první pohled spíš nevýhody života na internátu. „Jsou tam přísnější pravidla, musí se dodržovat nějaký řád. Máme večerku, vycházky. Je to úplně jiný život než doma. Na intru máme snídaně a večeře, obědy ve škole. Moc dobře ale nevaří, s domácí kuchyní se to srovnat nedá,“ krčí rameny Novotný.

Všechno to jsou ale nepříjemnosti, které mu stojí za to podstoupit. Dobře ví, že přínos členství v akademii je významnější. „Výhoda je to, že musí být člověk mnohem dřív soběstačný a je to dobrá škola života,“ jmenuje Ondřej. Kromě toho by se fotbalem rád živil. „Je to jedna z možností, která by se mi teď líbila nejvíc, a dávám do toho všechno,“ přiznává.

Se školou nikdy problém neměl, celých devět let základní docházky absolvoval s vyznamenáním a je přijatý na obchodní akademii v Liberci. Na velké město si už zvykl a má ho rád. „Líbí se mi, na jaké úrovni je tu sport i kultura. Když mám čas, tak nejčastěji chodím do přírody. Třeba na přehradu nebo na Ještěd,“ říká Novotný. Příroda ale není to jediné, co se mu v Liberci líbí. „Veškerý volný čas věnuju přítelkyni, která je odtud,“ usmívá se fotbalová naděje.

Úspěch přeje anglickému klubu Chelsea, v české lize je mu nejbližší Slávie. Ale mezi velké fanoušky se nepočítá. „My máme od Slovanu i permici na domácí zápasy, takže bych na velký fotbal chodit mohl, ale já jsem většinou rád, když se o víkendu dostanu domů, to za koukání na fotbal nestojí,“ má jasno Novotný. V podobném duchu se ponesou i jeho prázdniny. „ Jedenáctého července nám začíná příprava, takže mi moc volna nezbývá. Ale chci si ho užít a chci být doma, žádnou větší dovolenou neplánuju,“ dodává Ondřej. U Novotných doma už jsou na rozlítané děti zvyklí. „Mám dva sourozence. Sestra teď odlétá do Kanady a bratr žije v Ostravě,“ směje se úspěšný střelec.