Jestřebí se nakonec odhodlalo k postup do krajské I.B třídy. Jeho střelec ale moc nadšený není. „Já osobně hrát nechtěl, vedení mi říkalo, že má stejný pohled. Ale nakonec ten postup vzalo. Zůstávám v týmu, nemám už na výběr,“ otevřeně přiznal v rozhovoru pro Deník.

Dane, začneme vaší střeleckou bilancí z posledního ročníku. Dát 50 branek v sezoně je docela slušná práce. Překonal jste svůj osobní rekord?
Myslím si, že ano. Svůj rekord jsem překonal. Pokud se nepletu, tak jsem v mojí nejlepší sezoně nastřílel 48 branek.

Souhlasíte, že jste okresní přebor vyhráli zaslouženě a bez větších obtíží?
No, mě to zase tak jasné nepřipadalo. Po porážce s výborně hrající Dubicí jsme se pak báli o výsledky i proti sestupujícím Bukovanům. Kdybychom tenhle zápas nezvládli, mohlo to všechno dopadnout úplně jinak. Historie už se na to nezeptá. Takže já jsem vlastně spokojený.

Jaká byla podle vás úroveň posledního ročníku okresního přeboru?
Co si tak pamatuji, tak dřív byl ten okres lepší a těžší. Do téhle soutěže jsem se vrátil po dlouhých letech. Skoro každý tým má problémy s hráči. Kdo může, využívá dorostence, žáky. Je to pak složité, když se mančaft nesejde v kompletním složení.

Staré gardy vzpomínaly na kamaráda Memoriálem Zdeňka Nádeníka.
PODÍVEJTE SE: Staré gardy vzpomínaly na kamaráda Zdeňka Nádeníka. Vyhrál Slovan

Jestřebí nakonec postoupilo do krajské I.B třídy. Ale ne všichni hráči s tím souhlasili. Jak to bylo u vás?
Já jsem hlasoval pro okresní přeboru. Od začátku jsem říkal, že někam výš nechci. Jak kvůli času, tak kvůli práci. Mrzí mě, že kvůli tomu někteří kluci odešli. Ale zase přijde někdo nový. Uvidíme, jak si to sedne.

Jaké byly oslavy vítězství v okresním přeboru?
Každá rozlučka se sezonou má svoje kouzlo. Kord, když celou soutěže vyhrajete. Oslava se hodně povedla, nic tomu nechybělo.

Pojďme zavzpomínat na vaše první fotbalové momenty. Kdy jste vůbec začal?
Já nikdy nehrál v mládežnických soutěžích. Začal jsem až někdy v 17 letech v Sosnové. Pak jsem odešel do Jestřebí, do kterého jsem se po letech vrátil. Mezitím jsem hrál v Doksech, Skalici, Arsenalu nebo ve Cvikově.

Počkejte. Vy jste opravdu začal tak pozdě? Jakto?
Ani nevím. Otec hrál fotbal, starší bratr ho ještě hraje. Mě k tomu asi nic nevedlo. Jasný, předtím jsem si kopal někde na hřišti, ale nebyl jsem nikde registrován.

Jak jste se poprvé dostal do Jestřebí?
V Sosnové se hrála nějaká nižší soutěž. Já jsem hrál v obraně a dával dost gólů. Nějak se o mě dozvěděl prezident Jestřebí. Přijel za mnou a nabídl mi vyšší soutěž. Plácli jsme si.

Někteří soupeři si myslí, že jste v Jestřebí placeni. Je to pravda?
Na to řeknu jenom jediné – fotbal jedině za pivo a klobásu.

Jiří Štajner.
Volné přestupní okno: Třesk v Jestřebí a v Jablonném. Kam odešel Štajner?

Hádám, že o vás po takové sezoně musel být zájem. Ozvaly se nějaké kluby?
Jasný, že ano. Když dáte tolik branek, tak je zájem ostatních týmů veliký. Ale jak už jsem řekl, další sezonu budu hrát ještě v Jestřebí.

Máte ještě nějaké fotbalové sny a cíle?
Dříve, jako každý fotbalista, jsem se chtěl zlepšovat a hrát tu nejvyšší soutěž. Teď už mi jde spíše o zábavu s dobrou partou kolem sebe. Nechce se mi s fotbalem někam daleko cestovat. Fotbal už tolik neřeším. Pro mě je důležitá přítelkyně a život mimo fotbal.

Každý kanonýr také dokáže spalovat velké šance. Jak je to u vás?
(smích). U mě to není těžké, já každý zápas něco spálím. Největší perla byla asi v Horní Polici, kde jsem bodlem přestřelil i síť za bránou (smích). Sklidil jsem potlesk a všichni jsme se tomu zasmáli.

Jaká je podle vás budoucnost amatérského fotbalu?
Je to hodně těžké pro lidi, co se o to starají a věnují tomu hromadu času. Fotbalistů ubývá, zájem je minimální, některé týmy kvůli tom zanikly. Uvidíme, jak to bude vypadat za pět, deset let. Sám jsem na to zvědavý.

Teď od kopané odbočíme. Prozradíte, co vás ještě baví a kde pracujete?
Já jsem hodně společenský typ. Mám rád zábavu a přátelé. Pracuji ve firmě Vafr Fofr, kde se zabýváme výrobou oken nebo dveří.