Své o tom ví Andrej Hanzlík. Zkušený brankář v posledních letech hájí barvy Langburkersdorfu, hrajícího devátou nejvyšší německou soutěž, kde je jeho spoluhráčem mimo jiné i hrající legenda Pišta Mihálik.

„Pohrávám si s myšlenkou, že už se tam vracet nebudu,“ říká liberecký patriot a voják z povolání v rozhovoru pro Deník. Odhaluje v něm i konkrétní příklady korupčního jednání za éry kontroverzního místopředsedy FAČR Romana Berbra.

Jak moc vám momentálně chybí fotbal? Vidíte teď konečně nějaké světlo na konci tunelu, nebo jaké z toho máte pocity?
Upřímně řečeno spíš mi chybí fotbal v té pasivní formě, než v té aktivní. Zajít si na fotbal, ať už na ligu, nebo na nižší soutěže, to mi chybí fakt hodně. A troufám si tvrdit, že fotbalu všeobecně chybí diváci. Co si budeme povídat, koukat na Ligu mistrů s prázdnými tribunami opravdu není to pravé ořechové.

Chytáte v Německu, jaké jsou poslední zprávy o tamní situaci a o případném restartu soutěží?
Nic konkrétního, situace u našich sousedů je dosti podobná. Bohužel tohle není jen lokální problém, ale celosvětový fenomén. Mám zajímavý poznatek, vzhledem k tomu, že za náš tým nastupuje šest Čechů. Během jednoho z posledních zápasů, který jsem byl za hranicemi odehrát, nám němečtí soupeři nadávali, jak nezvládáme covid situaci, což bylo, řekněme, lehce bizarní.

Jste s týmem v kontaktu? Máte nějaké osobní tréninkové plány nebo něco takového?
Máme týmový whatsapp, ale nejvíc se tam asi řeší narozeniny spoluhráčů. Není to moc příjemné být ve čtyřecitičlenné skupině v den něčích narozenin. To je telefon doslova v jednom ohni. Nic jako tréninkový plán nemáme. Je to relativně nízká soutěž. Malý náznak iniciativy byla klubová běžecká výzva, kdy si každý individuálně měřil naběhané kilometry a dával to do společné aplikace.

Velký stesk po fotbale z vás cítit není. Bude se vám vůbec ještě chtít se vracet?
Člověk si zvykne na volné víkendy, přece jen máte rodinu, navíc dojíždíte 80 km na tréninky, na zápasy… Přemýšlíte takhle, nebo vůbec? Už jsem to malinko nakousl v první otázce. Ta pauza už je strašně dlouhá a já osobně už jsem si úplně odvykl na nějaký fotbalový režim. Takže ano, pohrávám si s myšlenkou, že se vracet už nebudu. Vede mě k tomu hned několik důvodů.

Jaké konkrétně?
Především je to čas navíc. Hlavně o víkendu. Když jsme hráli venku, byl celý den zabitý cestou a zápasem. A správně jsi zmínil rodinu. Kvůli ní je ten čas navíc obzvlášť drahocenný. Teď v dubnu mi bude 36 a přeci jenom ta chuť se za něčím honit už není taková. A nalijme si čistého vína. Poslední dobou šla moje výkonnost dolů. Trénuje se jednou týdně, ale kolikrát jsem nejezdil buď kvůli práci, nebo kvůli rodině, a já nepatřím k těm, kteří v téhle nízké soutěži nepotřebují trénovat. A pokud cítím, že ani v téhle soutěži nejsem prospěšný týmu, musím být soudný a minimálně se zamyslet, zdá má cenu pokračovat. Ale rozhodně neříkám poslední slovo. Uvidíme, jaká bude „pocovidová“ situace. Ale už uvažuji jen nad jedním českým klubem, kde mám plno známých. Nic jiného už nepřipadá v úvahu.

Prozradíte, o jaký klub jde?
Ano, FK Krásná Studánka.

Máte dva malé syny, dělají už také nějaký sport? Jak vnímáte současnou situaci a její důsledky právě pro děti?
S klukama mám samozřejmě spoustu plánů a přání, ale rozhodně se nesnažím je do něčeho nutit. Navíc je ještě brzo je tlačit do něčeho naplno. Je jim 3,5 roku, takže si myslím, že mají ještě dost času na rozkoukání se a zjištění, co by je bavilo a dělali to pak třeba závodně. Každopádně tahle doba rozhodně nejvíc škodí právě dětem, a já se jen modlím, aby to nemělo nějaké brutální následky. Chybí školky, školy, kroužky, sportování pro děti. Je to nesmírně těžké pro rodiče. Myslím, že tohle téma je na samostatné povídání, které by vyšlo na dlouhý rozhovor.

Jak se vám daří udržovat se v kondici? Přibral jste od posledního mistrovského zápasu nějaká kila?
S tím problém nebude. Možná naopak. Měli jsme s kamarády od ledna do konce března běžeckou výzvu, během které se mi podařilo naběhat na mě neskutečných 470 km. Chodil jsem na běžky. Sotva začalo přát počasí, vytáhl jsem kolo. Doufám, že chuť hýbat se mi vydrží, co nejdéle. Navíc v mém zaměstnání se jakási kondička očekává.

V českém fotbale jste toho zažil hodně, co říkáte na současnou snahu očistit po loňském zatčení Romana Berbra český fotbal?
Tohle téma je také na dlouhé vyprávění. Samozřejmě, že dění v českém fotbale sleduji. A docela mě překvapilo, že se to takto hnulo, neboť pan Berbr mi přišel nedotknutelný.

Měl jste v minulosti v nějakých zápasech pocit nebo podezření, že jsou ovlivněné?
Ano, a kromě spousty zápasů v podezření jsem zažil i dvě konkrétní situace s důkazy. Jednou, když jsem byl mladý, tak si tři zkušení spoluhráči ve sprše přerozdělovali vydělané peníze za evidentně prodaný zápas. Podruhé mě samotného kontaktoval budoucí prvoligový rozhodčí, toho času funkcionář jednoho našeho soupeře v krajském přeboru, Jarda Bílek. Sešel se se mnou ve čtvrtek před vzájemným zápasem, a nabízel mi „litr do ručníku ve sprše“, kdyby se mi ten zápas náhodou nevyvedl. Bylo mi to podezřelé, nahrál jsem to na telefon a předal kapitánovi. Došlo to až k samotnému Peltovi. Ten řekl, ať to stáhneme, že se nám od teď začne dařit. Hráli jsme tenkrát o záchranu a najednou jsme vyhráli snad 9 zápasů v řadě. Takže tolik asi k čistotě. Musel bych být hodně naivní, abych si myslel, že fotbal, a vlastně nejen fotbal, ale i ostatní sporty, jsou čisté. Bohužel. I přesto, že to vím, nikdy nepřestanu sport milovat a vždy to budu sledovat.

Věříte, že se český fotbal může očistit?
Vůbec bych se nebál přirovnání k aktuální politické situaci. Nějakým způsobem to tady nikdy nebylo čisté, ale s touhle vládnoucí garniturou to došlo do úplného extrému. Ve fotbale to byl Berbr, v politice je to hlavně Babiš se Zemanem. Takže to řeknu tak trochu politicky. Nevěřím, že bude fotbal někdy křišťálově čistý, ale čistší být rozhodně může. Až nám nikde nebudou vládnout aroganti toužící pouze po moci, neohlížejíc se na ostatní, bude to rozhodně lepší. Nějak si totiž myslím, že ani ve fotbale, ani v politice, to horší být nemůže. Ve fotbale se to začalo trochu hýbat. Teď je na řadě ta politika.

Aleš Vávra