František Pačes začal jako desetiletý kluk hrát za žactvo Meteoru Vyšehrad a v 15 letech (roku 1937) již hrál za dospělé Meteoru. Tomuto klubu pak následně pomohl tím, že ho již za rok v šestnácti koupil Slavoj IX, takže jeho odchod zaplnil významným způsobem klubovou pokladnu.

A protože to byl talent a kvalitní záložník, který prošel výběry Prahy, vyhlédla si jej ligová Viktoria Žižkov.

František Pačes

To byl již Protektorát a mladý Franta se učil u Ringhofera klempířem. Hrával s Viktorkou proti Bicanově Slavii, Kolského Spartě a dalším nejlepším týmům, za značného zájmu obecenstva, protože na fotbal chodilo i 40 tisíc čumilů. Fotbal mu šel a také ho nakonec zachránil před koncentrákem.

V roce 1944 byla po podzimu kvůli válce ukončena liga a fotbalisti museli do výroby, aby zachránili Říši. Pačes byl díky známostem pražských bafuňářů nasazený a schovaný do továrny v Semilech a v květnových dnech roku 1945 byl také u povstání na Malé Skále. Právě poslední měsíce války hrával fotbal za Malou Skálu s hráči, kteří působili podobně jako on v lize. A na Malé Skále to byla polovina mančaftu.

Ale i nasazení v Semilech Pačesovi něco pozitivního přineslo potkal ve vlaku svoji osudovou ženu Aničku, kterou si pak vzal… Po skončení války se dostal již se svojí ženou do Jablonce, kde byl u zrodu fotbalového Jablonce po německém DFC Gablonz. Jablonecký fotbal tehdy vedl Max Adamíra, Felix Langer a spolu s esy Pfefrem a Čulíkem začali od nejnižší třídy. Památeční byla derby s Libercem, které v roce 1946 navštívilo 3000 fanoušků obou měst.

Františku Pačesovi v upomínku

Po válce se chodilo na fotbal ve velkém počtu diváků, za které by byli dnešní ligisti Slovanu Liberec a Baumitu Jablonec vděční. Například v I. třídě Pelikánovy župy Slavia Liberec podlehla Jablonci 0:3 před šesti tisíci diváky.

Tisk vyzdvihl jedinečný výkon Pačese v záloze. Narvaný byl stadion v Jablonci i při přátelském duelu Jablonce a ligových Českých Budějovic (3:2) a opět tisk psal o Pačesovi, který exceloval a předvedl hru, jakou už Jablonec dlouho neviděl.

Jablonečtí fotbalisti se velmi dobře znali s libereckými, když v jabloneckém týmu hrával pozdější trenér československých olympioniků Havránek.

Čulík odešel trénovat do Liberce a po něm se stal trenérem Jablonce polsko-český kouč Dembický z Legie Varšava, považovaný za nejlepšího trenéra severu Čech. Jablonec několikrát usiloval o postup do nejvyšší soutěže, ale Liberec byl vždy v konfrontaci lepší. Všichni pamětníci tvrdí, že to bylo hlavně díky funkcionářům.

Bolestně se Pačese dotkl únor 1948, protože měl zrovna v tu dobu nabídku do Olympiku Marseille. Režim ho tam prostě nepustil, i když byla ruka v rukávě. Těsně před únorem se do ciziny se dostal jen Pačesův kamarád Míla Luka (nyní více než devadesátiletý žijící v Curychu), protihráč Pačese a Bicanův švagr, který hrál za Atletico Madrid.

Jeho spoluhráče Miroslava Vrátila dokonce StB vytáhla z vlaku a měl po fotbale. Pačes měl parametry vynikajícího halva a v červenci 1948 byl v mužstvu lvíčat ČSR. A tisk jeho výkonům věnoval patřičnou pozornost. Pačes prošel s Jabloncem také různými změnami v názvu od ČSK, přes SK, Sokol, Sokol Preciosa, Jiskra až po LIAZ. Kopal v Jablonci dlouho a dobře, takže dotáhl počet utkání na tisícovku. A to ještě jako hrající trenér v divizi. A další pak ještě ve svých 38 letech přidal v Aston Ville Mladá Boleslav.

S aktivním fotbalem se loučil ve Velkých Hamrech jako hrající trenér.

Liberec poráží Mladou Boleslav

František Pačes se narodil 20. prosince 1922 a zemřel 8. listopadu 1997. Hrával ligu za Viktorii Žižkov v Praze a od roku 1945 hájil barvy Jablonce, kde v roce 1954 zaznamenal 700. start. Nakonec to nejlepší poválečný střední záložník historie Jablonce dotáhl do tisícovky.