V roce 1984 se vrátil na skok do Liberce, kde na pozvání svého kamaráda Václava Zemana vystoupil v ruprechtickém domu kultury spolu s Ladislavem Přádou u příležitosti postupu Sokola Ruprechtic do krajského přeboru. Ježek se v Liberci představil i jako čerstvý mistr republiky se Spartou Praha, s níž se z triumfu radoval po 17 letech (naposledy v roce 1967). 

Své strategické schopnosti uplatnil Ježek v dalších angažmá ve Spartě zisky šesti titulů, ale hlavně v reprezentaci, s níž roku 1976 dosáhl na evropskou metu nejvyšší - stali se mistry Evropy. Trénoval také čtyři sezony holandský Feyenoord a dva roky švýcarský FC Curych.

Lukáš Krenželok už nebude oblékat dres s tygrem na prsou.
Útočník Lukáš Krenželok opouští Bílé Tygry!

Po jeho hráčském příchodu do Liberce v něm prvně zajiskřila myšlenka trénovat. "Na Tatranu jsem viděl několik talentovaných žáků, kteří však neměli trenéra. Talent měli, to potvrdili zejména Prášil, Pták nebo Myslivec, kteří později hráli první ligu. Tehdy jim bylo kolem třinácti a bylo mi jich líto, proto jsem se jich ujal," vzpomínal Ježek na své první liberecké angažmá.

K trénování ale Ježek přičichl v roce 1948 v Trutnově, kde bydlel, v místním Slavoji. Trénoval ho dvakrát týdně, ale jen krátce, protože byl stabilním hráčem Úpice a nemohl Slavoj vést v zápasech. Na vojně ve Vojenské technické akademii - VTA Brno se stal zakladatelem týmu, hráčem, kapitánem a trenérem v jedné osobě. "Tam jsem si asi prvně uvědomil, že mě trénovat baví. Chodil jsem v Brně do trenérského kursu a v Liberci pokračoval," podotkl Ježek.

SMUTEK. Hráči Bílých Tygrů smutní po prohraném čtvrtém finále na půdě Komety Brno.
Pohled do historie: patnáctá sezona Bílých Tygrů v extralize

V Liberci mu to s trénováním šlo, protože dotáhl kluky Tatranu Liberec (Altman, Bílek, Pavlenko, Prášil, Pták) k vicemistrům republiky dorostu za tehdy báječné Ratíškovice. Začal studovat na trenérské škole a v roce 1960 získal titul trenér I. třídy. Ale to již působil jako šéftrenér mládeže v Dukle Praha.

"Byl to člověk s velice slušným chováním. Já si ho pamatuji, jak osobně psal hráčům domácí úkoly na papírek. Co měli ve volném čase dělat s míčem, v čem se zlepšovat, hlavně s míčem, protože tenkrát ještě byly plácky, kam se chodívalo. Vždy se usmíval, nešel z něho strach, spíše respekt," vzpomínal jeho tehdy mladý svěřenec Jaromír Pasecký.

Volejbalová legenda Vlastimír Lenert (vlevo).
FOTO: Vlastimír Lenert je liberecká volejbalová legenda

"Měl mě rád, oba jsme měli stejně velký zájem o fotbal a osobně jsem si takového přátelství vážil. Tehdy mu zřejmě pomohlo, že se rozvedl a tím pádem se fotbalu mohl věnovat naplno," říká letos 82letý Pasecký.

A jaké měl Václav Ježek krédo? Trenér by měl být otevřený a pravdomluvný, jednat čestně. I když otevřenost někdy přináší i problémy. Pak musí trenér umět udržet nervy na uzdě. Nebyl nikdy zastáncem diplomatického jednání s hráči a tuto metodu nikomu nedoporučoval.

JE TO TAM! MISTŘI! Bílí Tygři právě vítězí v šestém finále na Spartě 2:1 ve druhém prodloužení a získávají první titul. Vítězný zásah zaznamenal Martin Bakoš.
Pohled do historie: čtrnáctá sezona Bílých Tygrů v extralize

"V sedmapadesátém jsem vedl dorost Jiskry Liberec a na podzim mě funkcionáři pověřili vedením druholigového družstva dospělých. Považoval jsem to za vyznamenání, ale ten začátek! Hned v prvním zápase došlo z naší strany k inzultaci sudího, za což jsme přišli o čtyři body a až do konce soutěže nám uzavřeli hřiště. Nakonec jsme se zachránili, takže jsem očekával, že mně jako konečně předloží smlouvu, protože jsem žádnou neměl a byl amatér.

Jenže Liberec získal hrajícího trenéra Josefa Bicana a mně nabídli místo asistenta. Jenže byl jsem ješitný a odešel jsem raději trénovat děti do pionýrského domu. Za čtyři měsíce se Jiskra ozvala i se smlouvou na plat 800 Kčs. K tomu ještě stovku za vyhraný zápas, takže jsem se stal poloprofesionálem. Po podzimu jsme skončili čtvrtí a já chtěl výš - do první ligy. Proč ne? Vždyť v Liberci se rok hrála liga ve Slavoji a rok v Jiskře. Tak proč to nezkusit potřetí?

Matěj Hybš pózoval vedle Adolfa Šádka, generálního manažera Viktorie Plzeň, s dresem číslo 11.
Potvrzeno, podepsáno! Plzeň posílí od nové sezony liberecký obránce Hybš!

Prostředí i zájem veřejnosti byly. Jenže starší hráči se na to koukali jinak: Když postoupíme, uděláme pár bodů a nebudou prémie. Rozuměl jsem tomu: ne se rvát o ligu, ale nahnat co nejdřív body a pak je pouštět těm, kteří to potřebují. To mě šokovalo. V zimní přestávce jsme hráli Křišťálový pohár, v němž jsme porazili ligové Spartu, Slavii, Bohemians a měli čáku ho vyhrát.

Jenže před posledním zápasem s Hradcem Králové jsem zjistil, že polovina hráčů si vsadila na naší prohru. Varoval jsem proto celé mužstvo, varování dostalo i od výboru. Prohráli jsme 0:3. Polovina týmu bojovala na doraz, ale druhá polovina tak, aby to měl Hradec co nejjednodušší. Křišťálový pohár nám utekl a mně se rozsvítilo: vždyť i ta naše vítězství byla podivná.

HLAVNÍ HRDINOVÉ. Kevin Durant (vpravo) s fanouškem Brianem.
S Libereckým deníkem za sportovním filmem: Blesk z čistého nebe

Jenže všichni provinilci v sázkové aféře se proti mně spikli a poslední přípravné zápasy dopadli katastrofálně. Výbor ztratil klid a najednou mě žádal, abych se viníkům omluvil. Situace se přiostřila a na členské schůzi jsem byl vypískán. Dostal jsem dovolenou na neurčitou dobu, tedy prakticky vyhazov. Jiskra sice začala jaro skvěle a rozdrtila Karlovy Vary 8:1, ale pak se dostavila série zápasů, kdy se nedařilo.

Kromě Jiskry hrál druhou ligu i další liberecký celek, Slavoj. Nestál si sice dobře, ale udělal několik překvapivých výsledků a pozici si vylepšil. Zato Jiskře začal hrozit sestup. A taky to tak dopadlo: ne Slavoj, ale Jiskra sestoupila! Následoval zásah příslušných libereckých orgánů, především tělovýchovných, a Jiskra se Slavojem se sloučily, a tím vznikl Slovan Liberec. A já odešel do České Lípy," vyprávěl Ježek.

Obránce B-týmu Slovanu Miroslav Dvořák.
Talent Dvořák: Současnost může být noční můra

Rodák ze slovenského Zvolena (1. října 1923) se po přestěhování do Banské Bystrice v jedenácti letech přihlásil do fotbalového klubu místní Slavie, kde začal hrát. Po vyhlášení Slovenského štátu se rodina, protože otec byl Čech, odešla do Protektorátu.

Mladý Václav pracoval u firmy Baťa v Brně, rodiče byli v Jaroměři, kam se po pár měsících odloučení přestěhoval. Začal studovat obchodní akademii a pokračoval ve fotbale v Jaroměři. Postupně hrával druhou nejvyšší soutěž za Dvůr Králové, Úpici, kde hrával ještě po vojenské službě, která mu skončila v červnu 1947. Z Úpice přešel do SK Škoda Hradec Králové, kde pracoval v účtárně Škodových závodů.

Diskař Piotr Malachowski vyhrál Memoriálu Ludvíka Daňka.
Šéfka AC Turnov Svobodová: Peníze budeme vracet

V roce 1950 přišla nabídka z Liberce. "Tou dobou jsem už byl ženatý, ale neměli jsme byt. Proto jsem přivítal libereckou nabídku. Navíc funkcionáři Slavie Liberec předtím získali mého spoluhráče Miloše Valtera. Liberec pro mne znamenal i bližší kontakt s trenérskou prací," vzpomínal.

Jenže přišel povolávací rozkaz na vojnu s dobou neurčitou. Jako podporučík v záloze narukoval do Milovic a za Slavii Liberec hrát nesměl. A protože v Milovicích fotbalový tým rozpouštěli, byl převelen do Brna. A tam mu Liberečtí vyjednali trénování ve Zbrojovce.

Trenér Liberce Zdeněk Skružný (vlevo).
Doufám, že naše domácí zápasy bavily, věří trenér Zdeněk Skružný

Vytvořil ve školním vojenském pluku mužstvo, které nad ostatními fakultami přesvědčivě vyhrávalo a dokonce v roce 1952 se stali mistry republiky v přeboru učilišť a vysokých škol. Na armádní spartakiádě pak dokonce obsadili třetí místo.

V Brně Ježek sloužil tři roky a na opušťácích si zahrál se spoluhráči přátelský fotbal a dokonce v roce 1951 proti Hvězdě Trnovany. Tehdy Trnovany překvapivě porazily Liberec 4:1 a tři góly vstřelil Ladislav Přáda, který po zápase přišel za Libereckými se slovy: "Kluci, rád bych si s vámi zahrál." Zahrál. A patřil k nejlepším několik let.

SVĚTOVÝ REKORDMAN. Miloslav Bělonožník zanechal v historii skoků na lyžích skutečně velkou nesmazatelnou stopu.
Bělonožník byl skokanským světovým rekordmanem

Ježek se z vojny vrátil v roce 1953 do civilu. Měl za sebou trenérský kurs a s dorostenci Tatranu získal na přeboru dorostu Československa 2. místo. Jako hráč pokračoval v mužstvu, které spadlo do krajského přeboru, ale hned ho vykopalo. "Ale můj největší sen, hrát ligu, se mi nikdy nevyplnil.

Od svých 14 let jsem si zapisoval každé své utkání, každý gól. Bylo jich 999 a gólů 300. Dočkal jsme se svého tisícího utkání v roce 1967 již jako trenér Sparty v Anglii. V charitativním utkání při zájezdě se Spartou, v němž jsem nastoupil spolu se staršími hráči Manchesteru, Newcastlu a národního mužstva Anglie," připomněl. 

Hokejový brankář Lukáš Pařík.
Nemohl jsem uvěřit, že jsem dal gól, říká brankář Lukáš Pařík

Ježek byl na základě hlasování 141 trenérů vyhlášen nejlepším českým fotbalovým trenérem dvacátého století. Ježkův podíl na cestě ke zlatým medailím na ME v Bělehradě a na šesti mistrovských titulech se Spartou v rozpětí téměř tří desetiletí je nepopiratelný. Vybudoval dvě silné generace Sparty, nejprve "Kvašňákovu" a později kolem Chovance, Haška a Skuhravého.

Dokonalý znalec světového fotbalu, mistr taktiky i velký psycholog, střídající ve vztahu ke svým svěřencům "cukr a bič". "Byl to opravdový profesionál a velmi zásadový člověk, který si uměl najít individuální přístup ke každému hráči. Bylo mi ctí, že jsem s ním mohl pracovat," řekl předseda Evropské unie fotbalových trenérů a Ježkův dlouholetý spolupracovník Jozef Vengloš.

Kustod Slovanu Liberec Petr Ulihrach.
Servis nemůže být jako normálně, lituje kustod Slovanu Petr Ulihrach

Velmi vzdělaný odborník, který trenérské práci zasvětil život. Byl nesmírně pracovitý, důkladný, ctižádostivý, náročný sám k sobě. Náročnost a disciplínu vždy vyžadoval u hráčů. V kritice hráčů byl neúprosný, ale sám dokázal kritiku přijímat. Dovedl hráče v kabině hlasitě seřvat, když nehráli to, co měli.

Ovšem nebyla mu vůbec cizí metoda cukru. Věděl, kdy má hráče pochválit anebo povzbudit. A když měli nějaký malér, uměl jim pomoci v tíživé situaci. Bylo to zjevné zejména v případu Jana Bergra, kterému po protialkoholní léčbě pomáhal vrátit se do velkého fotbalu. Udělal pro to víc, než musel.

Diskař Piotr Malachowski vyhrál Memoriálu Ludvíka Daňka.
Memoriál Ludvíka Daňka se letos konat nebude, organizátoři mítink zrušili

Citlivě dokázal do sestavy zabudovat mladé hráče, v nejednom případě ještě dorostence. Třeba Josefa Boušku, Bohumila Veselého a Tomáše Skuhravého. Zejména v září 1983. V odvetě Poháru UEFA v Madridu proti Realu poslal Ježek v průběhu druhého poločasu na hřiště 18letého Skuhravého, který hlavou vyrovnal na 1:1. Tento gól zajistil Spartě postup do dalšího kola, neboť první zápas na Letné vyhrála 3:2. Trenér Realu, slavný di Stéfano se tenkrát nestačil divit, co sparťané s jeho týmem provedli.

Václav Ježek (1. října 1923, Zvolen – 27. srpna 1995, Praha) byl československý fotbalový trenér a hráč. Trenérskou kariéru zahájil jako mládežnický trenér v Jaroměři a Liberci, odkud se přesunul do Lokomotivy Česká Lípa, se kterou během dvou let postoupil z kraje až do divize. V roce 1964 však odstartovala jeho úspěšná trenérská klubová kariéra ve Spartě, kromě které působil v československé lize také na lavičce Dukly.

PRVNÍ TRÉNINK. Liberecký záložník Tomáš Malinský (vlevo) poslouchá pokyny asistenta trenéra Miroslava Holeňáka.
Máme čas se kvalitně připravit, říká liberecký záložník Martin Zeman

Na úspěchy však navázal i v zahraničí, a sice v Nizozemsku (ADO Den Haag a Feyenoord Rotterdam) i ve Švýcarsku (FC Curych). Vedl také československou reprezentaci, kterou dovedl k triumfu na Mistrovství Evropy 1976 v Bělehradě. I tento úspěch pomohl Ježkovi k vítězství v anketě o nejlepšího českého fotbalového trenéra 20. století.

Ježkovo jméno nese i fotbalový turnaj – Memoriál Václava Ježka – pořádaný od roku 1994 pro mládežnické reprezentační výběry.