Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ladislav Přáda se narodil 4. dubna 1932. Fotbalově začínal v týmu Hvězda Trnovany, odkud se později přesunul do ČSSZ Liberec (krátce poté Slavoj Liberec), a poté se v roce 1954 se stěhoval do ATK (posléze ÚDA a Dukla) Praha.

Fanoušky Liberce může potěšit to, že se Ladislav Přáda dostal do reprezentace už když hrál za Liberec. Z Dukly Praha se v roce 1956 pakoval do Brna a hned další sezonu do Spartaku Hradec Králové, zde vydržel také pouze jednu sezonu a stěhoval se do Příbrami, kde ukončil svou fotbalovou kariéru.

Citace ze serveru EuroFotbal.cz: „O málokterém hráči se vyprávěly hotové legendy už za jeho aktivní kariéry. O Přádovi ano. Nejslavnější je ta z roku 1953, kdy měl v Moskvě projít jako nůž máslem celou obranou Dynama, položit si na zem i Jašina, přiběhnout k brance, zaklepat na tyč a zeptat se, jestli je někdo doma a pak laxně posunout míč podrážkou za čáru. On sám tuto historku živil, jindy ji zase popřel, dokonce i někteří spoluhráči potvrzovali její věrohodnost. Nic to však nemění na faktu, že vypovídá více než zřetelně o Přádových schopnostech.“

Při svém prvním startu za reprezentaci dal Jugoslávcům dva góly, a ČSR vyhrála 2:1.

„Byl skvělý driblér a dokázal s míčem dělat zázraky. Přitom sám do poslední chvíle nevěděl, co s ním udělá. Jeho přeskakovačky byly až neuvěřitelné. Kdysi jsem mu řekl, že si jednou nohy zaplete jako vánočku. A on na to, že se není čeho bát, protože on má nohy ohebné. Takže se mu zase vrátí zpátky,“ vzpomíná na webu Dukly Josef Masopust.

Jenže hráč Dukly byl v reprezentaci pouze tři roky: v jedenácti zápasech dal pět gólů. Kariéru a brzy nato i život utopil v alkoholu.

„Nebyl pro něj absolutně žádný problém vyžahnout flašku vodky a hned se sháněl po další,“ vzpomínali na něj spoluhráči.

„Mohl vystoupat na fotbalový Mount Everest,“ pokračuje EuroFotbal.cz. „Avšak celou dobu jej brzdila jedna skutečnost alkohol. Pakliže jako fotbalista hrál ligu, tak jako pijan by v pohodě zvládl Ligu mistrů. Muselo tam u něj být nějaké rodové zatížení spojené s traumaty z dětství, muselo tam být něco démonického, co ho spoutalo touto závislostí. Vyrůstal u babičky, protože rodiče s ním nechtěli mít co do činění. Prý se o nich vždy vyjadřoval dost nedobře, a nepramenilo to patrně jen z onoho odstavení, asi si v tom raném dětství, dokud ještě byl u nich, prožil své. Vlastní otec se k němu začal znát, až když kopal ligu a stával se slavným. Dokonce ani tím pokrývačem se nevyučil. Jistě, je řada lidí, co měla podobné, či dokonce horší dětství, ale na něm se to asi podepsalo tímto způsobem.

Nešlo ho udržet, hlídali ho spoluhráči, trenér, domlouvali mu všichni, kdo to s ním mysleli dobře, do pozoru si ho postavil dokonce i Gottwaldův zeť a ministr obrany Čepička marně, pořád pil jak jalůvka. Neměl problém propít se svými kumpány celou výplatu. Trenérský ras Karel Kolský s ním měl až nebetyčnou trpělivost, snažil se, seč mohl, aby tak mimořádně talentovaného útočníka pro československý fotbal uchoval.

Nechal mu žold ukládat na knížku a dávat mu jen kapesné, přesto se však stávalo, že Přáda přetahoval večerku, vrátil se o den později, jindy i o tři. Kolský své svěřence požádal, aby nad labilním Přádou drželi patronát, každý z jeho spoluhráčů na něj měl vždy jeden den dohlížet. Pár dnů sekal Láďa dobrotu, ale záhy už jej ráno museli vytahovat z baru, aby totálně našrot nastoupil. Někdy hrál hrozně, ale jindy fantasticky a diváci skandovali jeho jméno. Pak šel slavit, lhostejno, zda se vyhrálo, nebo prohrálo. Společnost bavil skvělou hrou na harmoniku a prý moc pěkným zpěvem, kolikrát to zatáhl za celou hospodu. Když neměl čím zaplatit, klidně zastavil i svou brigadýrku nebo vojenskou knížku.

A když jednou začal v dosti podroušeném stavu na štvanickém zimním stadionu kontrolovat v důstojnické uniformě krejčovským metrem bruslaře, zdali jejich brusle odpovídají požadovaným normám, došla Kolskému trpělivost a Přáda v Dukle skončil.“

V roce 1984 Přádu pozval na besedu do Liberce tehdejší trenér Sokola Ruprechtice Václav Zeman, zároveň přijel i Zemanův přítel Václav Ježek, jenž tehdy jako trenér Sparty získal pro letenský klub po mnohaletém půstu mistrovský titul.

Sál kulturáku v Ruprechticích praskal ve švech a všichni přítomní se bavili historkami, které Přáda vyprávěl ze své kariéry. I když na něm bylo vidět, jak „náročný“ život absolvuje, nevyprchala z něj vitalita, smysl pro humor a dobrá nálada.

Životní pouť Ladislava Přády skončila 19. prosince 1995. Zemřel na rakovinu, nebylo v čem ho ani pohřbít. Proto se jeho bývalí spoluhráči složili jak na pohřeb, tak na černý oblek, aby aspoň pohřeb hráče, který by za normálních okolností atakoval nejvyšší příčky jedenáctky století, nabyl důstojnějšího rázu. Měl 63 let.

Ladislav Přáda

Narozen: 4. dubna 1932. Zemřel:19. prosince 1995.

Bývalý československý reprezentant,hráč mimo jiné Trnovan, ČSSZ Liberec, Slavoje Liberec, ATK Praha, ÚDA Praha, Dukly Praha, Rudé hvězdy Brno.

Za československou reprezentaci odehrál v letech 1953-1956 jedenáct utkání, v nichž vstřelil pět branek. V letech 1954 - 1956 hrál za Duklu Praha, získal s ní mistrovský titul v roce 1956, jeho kariéru však zničil alkohol. Z Dukly byl vyloučen tehdy, když v opilosti a armádní uniformě začal na zimním stadionu na Štvanici legitimovat bruslaře. Chvilku hrál ještě ligu za RH Brno, pak už ho byli ochotni zařadit do týmu jen v nižších soutěžích. Vstřelil 41 ligových branek.

Český sportovní novinář a historik Zdeněk Šálek o něm v encyklopedii Slavné nohy napsal: „Jeden z nejtalentovanějších útočníků poválečné éry. Technicky vyspělý hráč, žonglér s míčem, jemnou sérii nevyzpytatelných kliček zakončoval překvapivou tvrdou střelou. Se špičkovou kopanou se musel ke škodě své i naší kopané rozloučit předčasně pro nespolehlivost a špatnou životosprávu. Skončil v zapomnění.“