Zhruba tři měsíce poté je informace ze Slovenska o sto procent příznivější. Jonáš byl před několika týdny propuštěn z nemocnice, je v domácím léčení v Senici a rehabilituje. O jeho návratu na fotbalový trávník je zatím předčasné spekulovat, ale to hlavní se podařilo. Jonáš vyhrál svůj první a nejdůležitější boj – boj o život.

Co se vlastně v nešťastný pátek 23. listopadu přihodilo?

Slovenský fotbalový reprezentant do 21 let měl v onen pátek v libereckém klubu volno. Cestou za nejbližšími do rodné Senice dostal za hraničním přechodem v Hodoníně smyk. Jeho vůz vyjel do protisměru a narazil do stromu.

Jonáš utrpěl vnitřní krvácení do mozku, oboustranné pohmoždění plic a zlomeninu klíční kosti. Lékaři v bratislavském Ružinově jej uvedli do umělého spánku.

V něm jej udržovali několik dnů, potom jej počátkem prosince několik dnů probouzeli.

Nebylo jasné, zda se pacient probere. Pozitivní roli ale sehrál fakt, že se jedná o trénovaný organismus.

V liberecké kabině svému spoluhráči pochopitelně drželi palce. „Občas jsem mu vynadal, když v kabině nechal nepořádek. Ani nevíte, jak rád bych ten nepořádek zase viděl,“ řekl tehdy útočník Jan Nezmar, jenž sedělv šatně vedle slovenského obránce.

V polovině prosince již Jonáš otevřel oči, jeho tělo mohlo fungovat bez přístrojů a úspěšně se podrobil operaci zlomené klíční kosti.

V lednu udělal sám několik kroků a také již přijímal návštěvy. Hlavně rodiče, ale i liberecké spoluhráče Hodúra a Šinglára. „Teď je zbytečné mluvit o tom, zda bude ještě někdy hrát fotbal. Čeká ho ještě jedna náročná operace a pro nás je ze všeho nejdůležitější, aby se vrátil zdravý domů,“ přál si Jonášův otec po návštěvě syna v nemocnici.

Po další operaci zůstal Michal Jonáš pár dní v nemocnici a poté absolvoval pobyt v regeneračním centru Kováčová.

Další nové informace o jeho zdravotním stavu se neobjevovaly, o to větší překvapení čekalo liberecké fotbalisty i příznivce při nedávném utkání ve Zlíně. Michal Jonáš přišel pozdravit libereckou výpravu do hotelu, kde tým Slovanu bydlel, potom se vydal na zápas a o jeho přestávce zavítal do „kotle“ libereckých fanoušků, kteří při každém utkání po jeho havárii vyvěšovali transparent s textem „Bojuj, Michal!“ a s jeho číslem 24.

„Přišel mezi nás a pídil se, kdo ten transparent vymyslel,“ popisuje Tomáš Čarnogurský z FanClubu Slovanu. „My jsme ho zpočátku ani nepoznali, protože je ostříhaný, mysleli jsme, že je to nějaký jeho příbuzný. Když jsme zjistili, že je to fakt on, propukli jsme v jásot.“

Michala Jonáše jsme telefonicky zastihli doma v Senici a jeho hlas zněl optimisticky: „Cítím se dobře, jsem už čtvrtý týden doma z nemocnice a docházím na rehabilitace. Jak to bude dál, to zatím nevím, ale už jsem si zkusil „soukromě“ i kopnout do balonu. Moc děkuji libereckému klubu a fanouškům za podporu.“