S fotbalem začínal Vanilla v šesti letech v rodném Frýdlantě, prošel jako dorostenec druholigovým Jabloncem a po vojně v Liberci hrál také za Slovan Liberec B, který tenkrát v roce 1994 hrával divizi. „Na vojně jsem byl rok a půl v Liberci a mohl hrát za Frýdlant, s nímž jsem vyhrál I. A třídu. V té době došlo k tomu, že ve Frýdlantě hrálo béčko Slovanu divizi a já si ji mohl sezonu zahrát. Tehdy se mnou hrávali Drobný, Šorm, Folda, Šindelář, Krotil, Gittler. Já se střídal v útoku s Chadrabou.

Pak následovaly Frýdlant, Hejnice, Raspenava, Jindřichovice a na závěr Chelsea Pertoltice, kde jsem spolu s bráchou Michalem kmenovými hráči. Teď jsem druhou sezonu na hostování v Bulovce, z níž mě oslovilo vedení. Takže děkuji Ottovi Pulcovi a Rudymu Polákovi z Pertoltic, že mě na stará kolena umožnili hrát výš. Už jsem ani po roce působení ve III. třídě nepočítal s tím, že si někdy zahraji přebor. Chtěl jsem to ještě zkusit,“ říká střelec. V Bulovce tedy hostují z Chelsea Pertoltice oba bratři Hýblové.

Letos to Milanovi, který měl v mládí vzor ve van Bastenovi, na podzim střílí: 12 gólů ze dvaadvaceti celkových Bulovky. „Ale žádný střelecký tahoun nejsem. Bodů jsme mohli mít víc, ale sestava je pokaždé jiná, v útoku s Ondrou Smolným jsme hráli jen párkrát. Stále se to střídá, protože kluci chodí do práce i v sobotu, někdo je nemocný. Proto asi těch gólů není tolik. Měli bychom mít na víc. Trénuje se dvakrát týdně, v závěru jednou. Chodilo nás tak od osmi do dvanácti, ale třeba přišli někdy jen dva. V tom by to chtělo zlepšit. Jenže mladí kluci nechtějí, asi mají jiné zájmy,“ přibližuje Vanilla.

Podle něho je okresní přebor stále v průměru. „Jen Dětřichov a Bílá, které mají zkušené kluky, by měly na vyšší soutěž. Ostatní jsou průměrné týmy. Také je rozdíl mezi III. třídou a okresem. Ne moc velký, ale je,“ tvrdí zkušený hráč, který moc času na trénování nemá. Jezdí s firmou dělat sádrokartony, takže většinou se dostane domů k šesté odpolední, mnohdy bývá celý týden pryč.

Nijak se sportovně neudržuji. Jen tím, že chodím do práce, proto tréninky nestíhám. Taky nejsem ten typ, že bych si šel sám zaběhat. Spíše se projedu na kole. Teď se věnuji rodině, když se mi 1. listopadu narodila k 11leté Kláře další dcera Adélka. Dokud to fotbalově jde, tak se snažím. Ale po každém fotbale to bolí,“ uzavírá Milan Hýbl.