Přestože se narodil v Litomyšli, hned se s rodiči přestěhoval do Liberce, kde žije celý život. Lustikovou životní láskou je sport a hokej s fotbalem především. V letech 1956 do 1962 hrál obojí, jako žák a dorostenec za Lokomotivu a Stadion. A protože bydlel v Dělnické ulici vedle Šlikovy, měl možnost být každý den na hřišti vedle hospody. Právě proto ze „Šlikovky" a okolí vyrostla spousta talentů pro hokej i fotbal.

Hokej nakonec zvítězil a Vlastík hájil branku Stadionu. Jako 17letý byl přeřazen do druholigového áčka, kde hájil liberecké barvy až do vojny. V té době byl nadějný gólman sledován lanaři z ligového Litvínova, zejména známým Gustou Bubníkem, který jednal jen s Vlastou a po získání podpisu jej odvezl do Litvínova. Dobový tisk tehdy přinesl dokonce zprávu o jeho únosu do Litvínova.

„Sice jsem podepsal lístky, ale bylo mi sedmnáct, takže jsem nebyl ani plnoletý a učil jsem se navíc ještě v Totexu, proto neplatily. Trenér Bubník byl potom ještě u nás doma, lákal jak mohl, ale nešlo to. Nakonec jsem v Liberci zůstal," vzpomíná oslavenec, který v době aféry (1962) byl členem juniorské reprezentace ve společnosti budoucích reprezentantů např. Suchého a Fardy.

Ve Stadionu nastupoval s Vozákem, Trafinou, Hönigem, Blížencem, Nedvědem, Matúšem a Roudným. Na vojnu narukoval do prvoligového týmu Dukly Košice, následovala pak Dukla Litoměřice a vojnu dokroutil ve druholigové Dukle Nitra. „S Litoměřicemi jsme hráli dokonce kvalifikaci o první ligu. V roce 1966 jsem se vrátil domů, do Stadionu Liberec, kde jsem hrával se Smržem, Vozkou a Kasíkem," připomíná. Následoval Jablonec, který tehdy neměl led, proto hrával pozápasy na městském stadionu v Liberci. „Lidi tenkrát na nás v dost velkém počtu zůstávali, to se to hrávalo…," zasnil se.

A právě zápas Jablonec Hlinsko se mu stal osudným. „Vlítl do mě útočník a převálcoval mě. Něco bylo utrženého, kyčel zlomená a další zranění. Takže z toho všeho byl desetiletý invalidní důchod a pochopitelně konec se sportem," říká bývalý gólman, který nastupoval s Jaroslavem Nedvědem st. a také rád připomíná, že si zahrál proti Jaroslavu Jágrovi (i když proti otci).

Spolu s bratry dokázal bavit společnost muzikou a před lety provozoval pro přátele a známé v Kateřinkách proslulou hospodu Špeluňku.