Nemusel být žádný – kdyby se střídající liberecký dlouhán Smetana zblízka trefil hlavou přesně.

A mohly být i tři – kdyby se také náhradník Blaha v jasné šanci v poslední minutě neukvapil a zpracoval si míč namísto rány z voleje.

„Myslím, že v bláznivém utkání jsou oba rádi za bod,“ glosoval výsledek liberecký kouč Ladislav Škorpil. „Chtěli jsme potvrdit dobré jaro, ale soupeř hrál velmi dobře,“ ocenil žižkovské zkušený liberecký bek Miroslav Holeňák. „Bránili jsme jako jeden muž a tu sílu dopředu, tu máme,“ dodal žižkovský záložník Luděk Stracený.

Už v 8. minutě Švancara skvěle vyslal Kušníra do otevřené domácí obrany – 0:1. Pak žižkovští koncentrovanou a disciplinovanou defenzívou čelili libereckým nájezdníkům.

Až po půli přišlo vyrovnání Dorta ze sporného pokutového kopu, za vysokou nohu. Stracený odkopl míč snášející k Papouškovi, který skláněl hlavu, a pak ho zasáhl. „A on zařval… Strašně mě to zamrzelo vůči klukům,“ vysvětloval žižkovský kapitán, proč okamžitě padl ve zmaru na trávník a dlouho nevstával.

V 73. přišla nejkrásnější akce zápasu. Janů sebral míč a rychle vysunul Papouška. Ten vysprintoval po levé lajně podél celé plky hřiště a poslal perfektní míč za obránce na dobíhajícího Keriće. Chorvatský kanonýr nezaváhal – čtvrtý zápas, třetí gól! „Jindy nám to soupeř nedovolil,“ opáčil Škorpil na to, proč podobný úder nepřišel častěji.

Hosté však sebraly poslední zbytky sil a vydali se na zteč. Dlouhý nákop kamerunského beka Zengueho škrtl hlavou střídající Blaha a další náhradník Demjan vyrovnal.

„Jen jsem to dorazil,“ usmíval se útočník, který se vrátil do hry po únavové zlomenině kotníku.

Podobný „zabijácký“ instinkt při střídání ukázal kouč Stanislav Griga už na podzim. S Olomoucí za stavu 0:0 poslal na trávník Procházku a ten za sedm minut otevřel skóre.

Prémie za dobytí svého bývalého působiště neslíbil. I když – po zápase změnil názor: „Dám klukům dva dny volna a ten dárkový koš, co mi tu dali před zápasem,“ smál se.

Takže rybičky, kompot a uheráček…

Švancara strašil obránce ke zběsilým přihrávkám

Zajímavá poklonu pro útočníka. Ale o to cennější. „Když se dal po pohybu, vystrašil celou naši obranu ke zběsilým přihrávkám,“ řekl o něm liberecký trenér Ladislav Škorpil. A on se jen spokojeně smál. „Jsem rád, že působím v tomhle týmu, co si na nic nehraje a kde všichni táhneme za jeden provaz,“ povídal Petr Švancara.

Mrzí vás, že jste nedotáhli zápas až k vítězství?

Přijeli jsme pro bod, tři by byly něco navíc. Ale lidé museli odcházet spokojeni. Čtyři branky a plno šancí – já sám měl ještě dvě!

Vylepšili jste hlavně defenzívu. Jak?

Ponaučili jsme se ze Sparty, kdy jsme dali soupeřovým hráčům strašně moc prostoru. Teď ne. Nezmar ho dostal málo pro zakončení. Zaměřili jsme se na zadek, já zůstal sám vepředu. Ale nebyla to jen bráněná, do brejků jsme se dostávali. 2:2 je super, ale kdybychom měli trošku štěstíčka, mohli jsme vyhrát.

Jenže přece jen – zase jste inkasovali dva góly, v závěru mohl přijít třetí.

Jsem zklamaný z penalty, takovouhle vysokou nohu, nevím, nevím… Ale Slovan to otočil, klobouk dolů. My když chceme, i s naším relativně neznámýma hráčema dokážeme hrát dobrý zápasy. Dopředu nám to jde, jen bohužel ta defenzíva. Asi se nedá pořád říkat: Kdo se vrací, nevěří gólmanovi… Konstruktivní rozehrávka se nedařila, pak jsme ztráceli síly. Někdy aut, někdy soupeři, čekal jsem marně.

A pak vám vyšlo střídání. Radil jste trenéru Grigovi?

On se sám rozhodne, měl cit přesně, koho tam dát. To dělá velikost kouče. Jsem rád, že to funguje. Cesta, co nás vede k záchraně. Doma máme Budějky, je povinnost potvrdit bod zvenku výhrou doma. Strašně nás nakopla ta Bohemka, všichni museli slyšet tu ránu, jak to z nás spadlo. Na 2:1 ten gól…

Modrá… je dobrá. Gólová

Chorvatský snajpr v libereckém dresu Andrej Kerić začal ve žlutých kopačkách. Jako by se zastřeloval. Ve 12. minutě si prasklou pravačku vyměnil za – modrou botu. Jako by vylepšil odraz… Až po půli si vzal obě boty modré – a dal gól! „Zase ho věnuju tátovi, který mě jako kluka pět let vedl,“ říkal. „Asi nějakou formu mám, ale dobře hraje celý mančaft. Škoda, že to teď nestačilo na výhru.“

Demján – to je střelec prvního dotyku

Slovenský útočník Róbert Demján dostal od žižkovského kouče, krajana Stanislava Grigy, jediný úkol: „Dej gól.“ Vlítl na hřiště a na první dotyk s míčem tak učinil. Přiťukl mu ho další náhradník Blaha. „Jednou už jsem takový gól dal. „V Trnavě jsme díky němu vyhráli 1:0,“ zavzpomínal Demján, který přišel z Púchova. Podobně jako kdysi Jozef Chovanec…

První trefa Žižkova? Nefungovalo nic

Vedoucí gól hostí zaskočil celý stadion U Nisy. V tu chvíli na něm – z pohledu libereckého klubu – nefungovalo vůbec nic. I přetáčecí reklamní stojany se zastavily a svítila z nich jen bílá plocha. „Dělali jsme nevynucené chyby, soupeř nás nepustil do naší hry,“ uznal domácí kouč Ladislav Škorpil.

Argentinec přispěl k bodu ze severu

Poprvé naskočil do základní sestavy Žižkovských 26letý argentinský stoper Aldo Andrés Mores. Takhle severně možná ještě nehrál. Ač světoběžník – působil už Malajsii, Indonésii, Bolívii nebo Peru. „Už jsme nebyli děraví,“ pochválil obranu kouč Stanislav Griga. „Jeden gól padl z penalty, druhý po brejku.“ Jenže to právě Mores ztratil daleko vpředu míč…