Jedním z několika studentů liberecké Technické univerzity, kteří se zúčastnili nedávno skončené letní světové univerziády v thajském Bangkoku, byl fotbalista Jiří Šisler.

Odchovanec Slovanu Liberec, kterému bude letos 23 let, studuje na TUL sportovní management. Fotbal ale hraje v Praze. Je v druhé lize úspěšným středopolařem mužstva Bohemians Praha, za které v minulém kole doma proti Fulneku vstřelil úvodní gól nováčka soutěže při výhře 3:0.

Bylo to jen krátce po vašem návratu z letní univerziády v Bangkoku. Cítil jste aklimatizační problémy?

Vůbec ne. Já už jsem odehrál část zápasu v předchozím kole, den po návratu z Thajska. S tímhle jsem problémy vůbec neměl.

Kdy jste se dozvěděl, že můžete být nominován do univerziádního výběru?

Nějaké náznaky už tam byly dva roky. Po předchozí univerziádě v Turecku. Nominace se teď tvořila po Českých akademických hrách, které se letos konaly v Liberci a já jsem tam hrál za mužstvo Technické univerzity. Po tomto turnaji mě trenér Buzek nominoval, absolvovali jsme dvě soustředění v Blšanech a v Nymburce. Tam jsme hráli i modelované utkání proti Slovanu Liberec.

Kdo tvořil český akademický výběr?

Z druhé ligy jsme tam byli tři. Já a dva kluci z Krče. Jinak to byli hráči z nižších soutěží. Každopádně se tam utvořila ohromná parta, pořád se vymýšlely nějaké srandičky. Jak to Češi umí…

Hrál jste už někdy tak daleko od domova?

To ne, byla to má první cesta do takové dálky. V Asii jsem byl poprvé.

Jak na vás zapůsobila atmosféra celé akce?

Byl to jednoznačně nádherný zážitek, na který budu vzpomínat v nejlepším. Všichni sportovci bydleli v komplexu, který byl asi něco jako olympijská vesnice. Většinu času jsme trávili tam, absolvovali jsme tam i regeneraci, jen občas jsme si vyjeli do města. Byli jsme v nákupním středisku. Pořídil jsem tam něco na sebe a nějaké dárky. Po prvním zápase s Irskem nám vedení výpravy zařídilo večeři v centru Bangkoku. Ve volnějších dnech jsme měli také dva výlety mimo Bangkok.

Co jste říkali stravě, počasí a dopravě?

Ve vesnici byla obrovská jídelna, kde toho bylo na výběr hodně. Myslím, že každý si mohl přijít na své. Okusili jsme i lehčí thajská jídla. Pokud jde o počasí, bylo většinou zataženo, občas sprchlo. Slunečno bylo asi tři nebo čtyři dny z těch patnácti, co jsme tam strávili. Dobře, že jeden z nich vyšel zrovna při našem výletu k moři, tam bylo nádherně. A doprava? Organizátoři dělali, co mohli, ale sportoviště byla rozstrkaná po celém Bangkoku, což je obrovské město. Takže nebylo výjimkou, že jsme třeba na trénink nebo k zápasu jeli přes hodinu.

Jaká byla návštěvnost na sportovištích?

Na zápasech s Irskem a Kazachstánem bylo lidí málo. Nebo nám to alespoň tak připadalo, protože se hrálo na velkých stadionech. Proti Kanadě a Malajsii jsme hráli na univerzitních hřištích, kde zhruba 500 diváků vytvořilo zajímavou kulisu. No a nejvíc lidí přišlo samozřejmě, když jsme hráli s domácím Thajskem – asi dva tisíce. Atmosféra byla výborá, a i když jsme Thajce porazili, vyprovázeli nás potleskem.

Můžete zrekapitulovat vaše výsledky?

S umístěním, tedy jedenáctým místem mezi šestnácti účastníky, samozřejmě nemůžeme být spokojení. Nejdřív jsme remizovali s Irskem 0:0, potom jsme prohráli s Kanadou 0:1 a v posledním utkání skupiny porazili Thajsko 2:1. Ve skupině jsme skončili třetí. S tou Kanadou to byla podle mě velká smůla. Celý zápas jsme tlačili a v 88. minutě dostali gól…

Dostali jste se tedy v závěrečných zápasech o umístění do skupiny o deváté až šestnácté místo…

Ano, potom ve spodním pavouku už trochu chyběla motivace, přesto jsme porazili Kazachstán 2:1. Pak jsme prohráli s Brazílií 1:5 a nakonec porazili Malajsii 4:0.

Jak jste si vedl vy osobně?

Podařilo se mi dát gól Brazílii a kromě toho jsem měl v turnaji dvě asistence.

Po návratu jste se hned zapojil do druholigového dění v Bohemians Praha. Jak vám vyhovuje působení v tomto klubu?

Já jsem velice spokojen. Jsem tam už dva a půl roku. Vyhráli jsme třetí ligu, mančaft považuju za výborný a určitě máme na to, abychom hráli v druhé lize minimálně v klidném středu tabulky.

Jak se vám daří skloubit fotbal se studiem na Technické univerzitě?

Na škole jsem ve třeťáku a mám rozložený studijní plán, abych mohl zároveň hrát fotbal.

Váš mladší bratr Jan, který je rovněž odchovancem Slovanu Liberec, už má v Jablonci za sebou prvoligový start. Láká vás také vrcholový fotbal?

Jasně, chtěl bych to také někam dotáhnout.