Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Do Slovanu přišel mladý útočník s vizitkou nejlepšího jarního střelce juniorky Slavie. Ve Slovanu oblékl dres s číslem 31. Prý se mu dokonce tato číslice líbí.

Údajně jste byl nejlepším střelcem soutěže?

Ne, ne. Do nejlepšího střelce třetí ligy mi pár gólů scházelo. Byl jsem střelcem slávistické juniorky. Na jaře jsem dal osm gólů, předtím jsem měl jisté problémy, protože jsem nepodepsal smlouvu a vlastně jsem na podzim toho moc neodehrál. Ke konci podzimu jsem začal hrát a dařilo se mi pak na zimním turnaji, kde jsem byl v konkurenci druholigových týmů nejlepší střelec. Od té doby se začalo dařit, až si mě všiml Liberec.

Jak jste se do Liberce vůbec dostal?

Bylo to prostřednictvím pana Jinocha a Nečase. Pan Nečas mi zavolal, že je zájem ze strany Liberce a jestli bych byl schopen o nabídce uvažovat. Pro mne to byla nabídka hodně zajímavá, protože Liberec je top klub v České republice. Když jsem se dohodl jak s Libercem, tak i s lidmi, co mi volali, nebyl pak žádný problém odejít do Liberce hrát fotbal.

Zmínil jste Jinocha a Nečase.

Oba mě trénovali v dorostu pražské Slavie.

Přišel jste do Liberce a hned premiéra proti Kostanaj.

Asi si každý hráč představuje svoji premiéru líp než co jsme odehráli proti Tobolu. Bohužel se stalo. Měl jsem šanci v úvodu, kdy jsem dostal přihrávku do vápna. Jenže to bylo složité. Přihrávka mi šla do protipohybu a já jsem to chtěl nějak akrobaticky srovnat, jenže míč jsem jen trochu škrtl. To bylo málo.

Vy jste rodilý Slávista?

Ne. V dorosteneckém věku jsem přišel do B dorostu Slavie z Jablonce a brácha taky (bratr Radek - je také ve Slovanu). Zatím jsme vždy odcházeli spolu. Ze Slavie, předtím z Jablonce a ještě předtím jako žáčci z Vrchlabí.

Jaké máte cíle ve Slovanu?

Hlavně abych cítil, že jsem pro tým potřebný. Samozřejmě bych rád zůstal v áčku a prosadil se tam. Když se prosadím do základu, budu jen velmi rád. Cítit důvěru a splácet ji kvalitními výkony.