Podobně jako Slovan Liberec, i bruselský prezident sází na mládí. Tým je druhým věkově nejmladším v lize, přestože mu průměr kazí právě Culek a 38letý gólman. „Máme tři mladé belgické reprezentanty do 21 let a dva Afričany, ale to jsou gazely, a ne jako ve Slovanu Parks,“ hodnotí.
Jak hodnotíte skončenou sezonu?
Celkem dobře. Odehrál jsem ze 34 zápasů 31, chyběl jsem jen pro žluté karty. A vstřelil jsem dva góly. Navíc jsme se s ligou rozloučili domácí výhrou nad Gentem 3:1. Byl jsem kapitánem, což je ve francouzsky mluvícím klubu pikantní, protože já francouzsky moc neumím. V prvním roce chtěl náš prezident záchranu, loni jsme skončili osmí a letos třináctí. Ale protože rozprodal tým a dal šanci mladým, tak to bylo pro něj slušné umístění. Ale pozor. Není nikdy spokojený.
V Belgii padá hodně gólů. Čím to je?
To je pravda. Nejde hrát na 0:0, protože většina mužstev hraje ofenzivní 4 - 3 - 3 a hráči jsou ve hře jeden na jednoho kvalitní. Útočná síla je velká a tlak nemůžete ustát. Také diváci vás vybičují k útočnému pojetí. K tomu ještě v každém mužstvu hraje řada černých fotbalistů, a ti směrem dozadu nejsou aktivní. Proto padá tolik branek.
Jak se sezona v Bruselu vyvíjela?
Začátek jsme měli výborný, pak se přestalo dařit a mladí hráči byli psychicky dost dole, jsou ještě nervově labilní. V březnu jsme dokonce hráli o sestup, ale nakonec to dotáhli do středu tabulky.
Prohráli jste na Anderlechtu 0:6.
Hrozný zápas. 30 000 lidí a v 5. minutě gól brankáři mezi nohama. Za deset minut další chyba brankáře, třetí gól penalta, čtvrtý gól vlastní, pátý gól penalta a šestý opět chyba brankáře. To byl kolotoč a po 60 minutách jsme byli na ručník. A šli jsme domů. Dva - tři hráči dělali chyby a my to museli skousnout.
FC Brusels je v několika věcech podobným týmem jako Slovan. Je to tak?
Rozpočet máme kolem 5 milionů eur, Liberec do 100 milionů korun. Stadion má kapacitu 11 tisíc, Liberec deset. Teď se podařilo získat dobré sponzory a hlavně na nás chodí diváci. Oba týmy sází na mládí a podaří se jim získávat občas kvalitní hráče. My nyní máme obránce Deflandreho, Slovan Petrouše. Viděl jsem v Čechách dva zápasy. S Teplicemi hrál Slovan velmi dobře, ale v Boleslavi bylo vidět, že nemá za hráče, kteří odešli nebo byli zraněni, náhradu. Měl úzký kádr, a na to doplatil.
Kam byste Liberec v belgické lize zařadil?
Co jsem mohl vidět, tak určitě do 5. místa. Ale nehrál by o titul.To by musel mít širší kádr s kvalitní lavičkou.
Zmínil jste návštěvy. Co Liberec?
Byl jsem překvapený. Stadion pro deset tisíc, a nebyl vyprodaný. Přitom hrál mistr a navíc o další titul. Přitom je zde takové nízké vstupné. V Čechách se zřejmě stále chodí jen na soupeře. V Belgii je to jiné. Tam se chodí zejména na svůj klub. Takže naše zápasy v průměru vidí 8 tisíc lidí, i když nehraje ten nejlepší fotbal. A když přijede Anderlecht nebo Standard, je plno. Venku bývá na Anderlecht třicet tisíc. Fotbal je v Belgii útočnější a rychlejší. Pro diváky to je zábavnější. V Čechách je fotbal svázaný taktikou, hráči hrají více zodpovědně, zejména dozadu.
Co rodina, bydlíte v Bruselu?
S manželkou Monikou, osmiletým Kubou a tříletým Ondrou stále bydlíme v Lomellu, takže jezdím každý den do Bruselu, což je tam a zpátky 260 km. Kuba chytá za žáky v Lommelu, navštěvuje školy v Lomelu a tady v Barvířské.
Kdy jste začali přípravu?
Od 26. června v domácím prostředí, protože v Bruselu máme vše potřebné pro trénování. Budeme mít víkendová soustředění, spíše taková utužovací.
