V těchto dnech se pohyboval ve společnosti trenéra Josefa Petříka, který s ním absolvuje rehabilitační kúru.

Ale v úterý dopoledne se již zapojil do normálního tréninku s mužstvem.

Všichni věříme, že se po operaci dostane opět do své formy a pomůže Slovanu v boji o nejvyšší příčky. Na jaře totiž citelně jeho přítomnost na hřišti chyběla.

Tomáš v ligovém dresu Slovanu odehrál zatím 13 zápasů a vstřelil dva góly.

Koleno si „udělal“ na kyperském soustředění 27. února, v utkání s lotyšskou Liepajou (2:2). To musel odstoupit po 15 minutách hry.

A hned 30. března absolvoval operaci předního křížového vazu pravého kolena.

Jak jste na tom momentálně po zdravotní stránce?

V pondělí jsem vpodvečer s panem Petříkem začal běhat a v úterý se zapojil do tréninku s týmem. Snad to bude jen lepší, ale zatím do míče moc kopat nemohu. Jen tak lehké přihrávky. Počítám, že to bude úplně dobré tak do dvou měsíců. Ale také to u někoho může trvat klidně sedm měsíců.

Jaké to bylo po operaci v březnu?

Sice to vypadalo, že by se to mohlo samo zacelit, ale nakonec jsem u doktora Hospodára v Praze absolvoval jak operaci předního křížového vazu, tak i menisku. Vše na pravé noze.

Pak jsem byl tři týdny bez pohybu a další tři týdny v Praze na rehabilitaci, kde mě pomáhala hlavně voda a cvičení v ní. Teď jsem se vrátil z Regensburgu, kde jsem byl na klinice další tři týdny. Tam měli přístroje na koleno, jaké u nás nejsou a také se mně věnovala osobní trenérka, pod jejímž vedení jsem každý den cvičil.

Cítím se dobře, hodně mi tam pomohli. Začínám pomalu trénovat. Uvidím, jestli mně koleno po zátěži nenateče.

Přišel jste o ligové boje a také o mistrovství Evropy 21, kde se hrálo o olympiádu.

Mrzí mě to hodně, ale co se dá dělat. K titulu jsme měli blízko. Teď hlavně aby to bylo již s nohou v pořádku a mohl jsem konečně hrát.