Čtyřicetiletý bývalý útočník Slovanu Liberec, dále mimo jiné Turnova, Jičína, týmu rakouské regionální soutěže Raika Blindennmarkt a naposledy divizní Hlavice prožil rušné jaro.

V roli hrajícího manažera bojoval za udržení Hlavice v divizi a zároveň byl povolán jako trenér zachraňujícího se staršího dorostu Slovanu Liberec, kterému akutně hrozil pád z druhé nejvyšší soutěže, české ligy, až do dorostenecké divize. Už předtím totiž Bulíř vedl úspěšný liberecký mladší dorost, a tak jej vedení Slovanu oslovilo, aby v posledních šesti utkáních spolu s asistentem Miroslavem Ševčíkem pomohli spasit dorostenecké áčko.

„Byl jsem rozpolcený“

Obě mise zvládl Petr Bulíř na jedničku, i když u slovaňáckého dorostu to bylo, jak on říká, „ne za pět minut dvanáct, ale za minutu dvanáct“.

Navzdory tomu je v této chvíli bez angažmá. V Hlavici vzhledem k vytížení u libereckého dorostu nemohl pracovat v takovém rozsahu jako dříve, a tak se prezident klubu Vilém Němec rozhodl nahradit ho na manažerském postu jinou osobou.

Ve Slovanu měl Bulíř přislíbeno, že bude s A–dorostem pokračovat i v další sezoně, jenže změnilo se vedení klubu a představa nového sportovního manažera o obsazení trenérských postů mládeže je jiná. Petr Bulíř je tedy v této chvíli bez práce.

Podle informací Deníku bude novým manažerem Hlavice Michal Dyml z Pěnčína u Jablonce a novým trenérem A–dorostu Slovanu Liberec Jiří Štol, někdejší asistent (z Petrželovy éry) a poté hlavní trenér prvoligového A–mužstva Slovanu Liberec, posléze Viktorie Žižkov, který v poslední době pracoval na okresním fotbalovém svazu.

„Nemám v úmyslu nad něčím hořekovat, to je prostě fotbal a v něm ke změnám dochází,“ říká Bulíř.

„Poslední dva měsíce jsem pracoval pod velkým tlakem, byl jsem rozpolcený na dva úkoly. Velmi jsem toužil, aby se v Hlavici zachránila divize, což se naštěstí podařilo vcelku s předstihem a bez nervů, a zároveň jsem věděl, že z dorostenecké ligy Slovan prostě nesmí spadnout. To by byla ne jenom potupa pro tak velký klub, ale přímo sportovní tragédie pro liberecký mládežnický fotbal. Nakonec se nám to s kolegou Ševčíkem povedlo, ovšem byly to nervy opravdu do poslední chvíle.

Teď je mi samozřejmě líto, že místo pohody z nesporně úspěšných výsledků zažívám úplně opačné pocity… Nikomu ale nic nevyčítám. S panem Němcem jsme se v Hlavici rozešli po dohodě, bylo mi jasné, že jsem se v posledních týdnech věnoval spíše dorostu Slovanu. A pokud jde o Slovan, tam prostě došlo ke změnám ve vedení, noví lidé mají nové názory, což já neovlivním a ani mi to nepřísluší.“

Hlavická pětiletka

Do Hlavice Petr Bulíř přišel před pěti lety z Rakouska, kde podle svých slov prožil pět fantastických let. Zlákala ho ale spolupráce s ambiciózním podnikatelem Vilémem Němcem, s kterým vyrůstali jako nejlepší kamarádi v Doubí.

„Začala nová éra hlavického fotbalu,“ vzpomíná Bulíř. „Prvním úkolem bylo zachránit mužstvo v okresním přeboru, což vyšlo, a pak už jsme prakticky každý rok jen postupovali.“

V každém přestupním období přiváděl Petr Bulíř do Hlavice nové lidi a spolu s Vilémem Němcem kompletovali tým, který to postupně dotáhl přes I.A třídu a krajský přebor až do divize. V ní se v loňské sezoně Hlavice jako nováček zachránila a letos už skončila ve středu tabulky, na devátém místě.

„V Hlavici to byla vždycky ohromná parta, tak nebudu jmenovat nějaké jednotlivce, aby se někdo neurazil,“ podotýká Petr Bulíř. „Ale dvě jména říct musím. Jednak bylo šťastným tahem, že se po prvním postupu podařilo přivést mého dlouholetého spoluhráče a kamaráda Jardu Vodičku jako trenéra. Práce se tím ještě více a viditelně zkvalitnila. A potom chci jmenovat zkušeného brankáře Radka Suchého, který přišel v další sezoně po Vodičkovi a stal se nejen oporou na postu gólmana, ale doslova „tátou“ celé kabiny.“

Za pět let v Hlavici je Petr Bulíř vděčný, považuje si tohoto angažmá. Bylo oboustranně prospěšné, hráč si prodloužil kariéru, nastřílel řadu důležitých gólů a byl na hřišti přirozeným vůdcem. Navíc tým dvakrát vyjel na soustředění do bývalého Bulířova působiště v Rakousku. A také v klubu hráč nasbíral cenné manažerské zkušenosti, které se mu mohou do budoucna hodit, i když momentálně ho láká spíše trenérská práce.

„Hlavickým klukům přeju do budoucna, ať klub šlape tak dobře, jako doposud. Jsem rád, že kádr je stabilizovaný a že se podařilo dosáhnout nejlepšího umístění v historii. Také mě těší, že hráči tam mají zájem na sobě pracovat, momentálně je tam hodně mladých. I když některým končí hostování, ale to už je zálžitost mého nástupce. Poslední věcí, kterou jsem v Hlavici udělal, bylo dotažení hostování Hrušky ze Skalice v přestup.“

Co dál? Trenér, nebo ještě hráč?

Vcelku solidní post v Hlavici Petr Bulíř tak trochu obětoval za vidinu trenérského angažmá.

„Mě prostě trenérská práce ohromně baví, hlavně s mládeží. Mám trenérskou druhou třídu, chtěl bych si v budoucnu udělat jedničku. Když přišla nabídka ze Slovanu, nechtěl jsem odmítnout.“

Zmíněná nabídka ale byla původně jiná, než jak se nakonec situace vyvrbila. Trenéři Bulíř a Ševčík byli osloveni, zda by liberecký starší A–dorost nepřevzali až od léta. Jenže výsledky dorostu dramaticky směřovaly k možnému sestupu do divize, a tak vedení Slovanu chtělo udělat radikální krok.

„Asi čtrnáct dnů potom, co jsme přislíbili, že od léta půjdeme trénovat starší dorost, nám sdělili, že by to bylo potřeba už okamžitě, protože mančaft byl ve srač…,“ rekapituluje Bulíř. „ Tak jsme do toho šli. Na posledních šest kol, nesli jsme doslova kůži na trh. A jak už jsem říkal, povedla se záchrana za minutu dvanáct, až v posledním zápase. No a pár dnů po té záchraně jsem se dozvěděl, že končím…“

Momentálně je tedy Petr Bulíř bez práce, i když smlouva mu dobíhá do 30. června.

„Co bude dál, to teď fakt nevím, je to ještě moc čerstvé. Co mě ale příjemně překvapilo: hned po pondělku, když se objevila ta zpráva, se mi ozvala řada klubů kvůli hráčskému angažmá. Opravdu jich je docela dost, ani se mi tomu nechtělo věřit. Teď si to musím všechno nechat projít hlavou.“

Petr Bulíř tedy může pokračovat v kariéře jako hráč, trenér, nebo manažer. Jak sám říká, nejvíce v této chvíli tíhne k trenérské roli, ale nabídky na prodloužení hráčské kariéry mu vrtají hlavou. Přece jen, je to fotbalista s prvoligovými zkušenostmi, pár gólů v nejvyšší soutěži nastřílel a leckde se takový borec i ve čtyřiceti letech moc hodí. Navíc podle svých slov není opotřebován.

„Mně je sice 40, jenže kvůli problémům se zády jsem toho od 18 do 23 let moc nenahrál, ta kariéra začala vlastně později. Do ligy jsem se dostal až v šestadvaceti. A na podzim jsem v Hlavici odehrál všechny zápasy. Na jaře bych byl schopen je odehrát také, jenže se do toho vložil ten trenérský závazek ve Slovanu. Zdravotně se ale cítím naprosto skvěle!“