V dresu klubu ČFL Bohemians Praha (nikoli vršovické „Bohemky“, ale bývalého Střížkova) má jisté místo v základní sestavě a s tímto týmem o minulém víkendu oslavil postup do druhé ligy.

Co říká otec obou úspěšných mladých fotbalistů Petr Šisler, bývalá opora obrany v druholigové éře Slovanu Liberec tomu, že synové nehrají za mateřský klub? Není mu to líto?

„Jestli líto nebo ne, o tom nemá cenu mluvit. Já jsem hlavně rád, že kluci hrají v solidních klubech a že se chytili. Proti způsobu, jakým Slovan skládá kádr, nelze nic namítat, když trvale hraje o titul, o evropské poháry. Takže to zřejmě dělají dobře. Navíc je to bohatý klub, takže je jasné, že manažeři, kteří nabízejí hráče z celého světa, je nabídnou tam, kde se dá čekat víc peněz.“

Petr Šisler má ještě nejmladšího syna Michala, který hraje v žákovském družstvu. Ale i Michal bude svůj fotbalový talent rozvíjet jinde, než v libereckém Slovanu. „V létě přejde jinam, nejspíš taky do Jablonce.“ Proč? O tom Petr Šisler nechce mluvit.

Že to ve Slovanu odchovanci nemají jednoduché, se ví už delší dobu. V současném kádru A–mužstva je jen jediný, obránce Jan Polák. Útočník Jan Blažek, který přišel do Liberce z východních Čech ve velmi mladém věku, se dá považovat za „poloodchovance“.

Jinak sází vedení klubu na nákupy odjinud. Jsou odůvodněné tím, že realizační tým si z nabídek vyhledávačů talentů vybírá podle typologie, aby se dal složit kádr podle představ. Trenéři už jsou zvyklí, že z klubu se semtam někdo prodá (čas od času třeba šest hráčů najednou…), tak v předstihu shánějí náhradu.

Tato politika zatím až neuvěřitelně už několik let vychází, klubový boss Ludvík Karl má určitě radost z levných nákupů a lukrativních prodejů.

Mnozí trenéři mládeže na Liberecku však skřípou zuby. Své hráče nevychovávají pro Slovan, největší klub v okolí. Fotbalisté, kteří procházejí dorostem a béčkem Slovanu, zpravidla končí v okolních klubech (Varnsdorf, Hlavice, Nový Bor), případně v ještě nižších soutěžích či v podřadnějších, ale eury placených ligách v Sasku. A nebo se občas dostanou do české první ligy úplně jinde než v Liberci. Z poslední doby třeba Zábojník, Pilař a teď Jan Šisler.

Jak dlouho taková přestupová politika, jakou předvádí Slovan, může vydržet, je otázka. Například exotičtí cizinci v letošní sezoně nepřesvědčili. Kostarický útočník Parks měl loni v srpnu efektní nástup, stačilo mu pár minut a zdálo se, že se stane miláčkem diváků. Jenže po sérii tří zranění není v takové formě, jakou by si asi fanoušci i vedení klubu představovali.

Přesto má solidní fotbalové momenty, bojuje a třeba jeho přihrávka na Blažkův gól v Plzni byla velmi, velmi důležitá. Zato hodnocení výkonů obou Brazilců, Salese a Ricka za A–mužstvo, je mírně řečeno rozpačité. Stačí si projít chat fanoušků na webových stránkách…

A do toho Slovan oznámí, že od nové sezony přicházejí další dva Brazilci. Nic proti nim, nikdo neví, co předvedou. Úplně však „vygumovat“ fotbalisty z domácí líhně se mnohým expertům ani laikům nezdá jako ideální perspektiva.

Navíc momentálně je tu nebezpečí, které v euforii boje o titul nebo alespoň o druhé místo áčka málokdo vnímá. Starší dorostenci Slovanu Liberec jsou po prohrách doma s Motorletem, v Teplicích s tamním béčkem (!) a včera doma s Mladou Boleslaví (0:1) na hraně sestupu z české ligy, tedy druhé nejvyšší soutěže! Pokud by spadli do divize, mohla by se nad budoucností mládežnického fotbalu v Liberci na několik let zavřít voda…