Tvořivý záložník a slovenský juniorský reprezentant oslavil v lednu teprve sedmnácté narozeniny.

Do Liberce zamířil v zimě ze slovenské prvoligové Dubnice, zatím však pomáhal jen dorostu či libereckému „béčku“.

Ve svém dresu zazářil například proti Dobrovici, když geniální přihrávkou přes půl hřiště našel přesně spoluhráče a zařídil gól.

Bylo jen otázkou času, kdy dostane šanci i v první lize. Jeho chvíle nadešla v tom zatím nejdůležitějším zápase sezony, v přímém souboji o titul mezi Libercem a Spartou.

V prvním poločase se zranil klíčový hráč Liberce Ivan Hodúr. Právě jeho chvíli před poločasovou přestávkou Ján Vlasko vystřídal.

"Jeho schopnosti jsou velké a svoji šanci chytil správně právě na Spartě, kde sám v žákovském věku působil," řekl trenér Liberce Vítězslav Lavička s tím, že Vlasko ve dvanácti letech hrál půl roku za letenské žáky.

„Už před zápasem mi trenér Vítězslav Lavička říkal, abych se co nejlépe připravil. A jelikož jsem předtím nehrál za béčko v Hlavici, trochu jsem tušil, že bych si proti Spartě mohl na chvíli zahrát,“ uvedl Ján Vlasko.

Nakonec jste odehrál více než polovinu utkání. To je premiéra jako hrom…

Určitě. Je to krása a dobrá premiéra. Mám z toho příjemný pocit. Jen je škoda, že jsme nevyhráli, ale i bod je nakonec dobrý.

Co vám běželo hlavou, když jste chvíli před přestávkou střídal Ivana Hodúra?

Bylo to poměrně rychlé. Už když se Ivan Hodúr zranil, tak jsem se rozcvičoval. Trochu jsem měl ze začátku trému, ale kluci i trenér mě povzbudili. O přestávce jsem šel s nimi na chvíli do kabiny, ale zbytek pauzy jsem se rozcvičoval na hřišti. Hlavně jsem chtěl co nejlépe zastoupit Ivana Hodúra a podat co nejlepší výkon.

Co vám spoluhráči říkali?

Povbuzovali mě. Hlavně, abych hrál svou hru a nebyl zbytečně nervózní.

Nervozita z vás asi rychle spadla. Krátce po přestávce jste si málem připsal gólovou asistenci, když jste přihrál Danielu Pudilovi…

Chtěl jsem už vystřelit, ale pak jsem uviděl lépe postaveného Daniela, který krásně vystřelil. Škoda, že z toho nebyl gól. Je pravda, že od tohoto okamžiku ze mě tréma spadla.

Druhý hvězdný moment jste zažil v závěru, kdy jste se prodíral skrz sparťanskou obranu. Rozhodčí pískl, ale k překvapení libereckých fanoušků jste uviděl žlutou kartu za simulaci… Co se stalo?

Nevím. Na záznam jsem se ještě nedíval, ale podle mě to faul byl. Kdyby to bylo na druhé straně, možná by to rozhodčí pískl…