Marios Purzitidis debutoval za Slovan v přípravném zápase proti Dukle ani ne před měsícem, klub na zkoušce oslovil, díky čemuž si vysloužil smlouvu. Během těžkého období, kdy bylo ve Slovanu hned 15 hráčů pozitivně testováno na koronavirus, ho lavička povolala k zápasu Evropské ligy. Liberecká cesta mladého beka tak začala dost netradičně…

Komu se něco podobného poštěstí? Purzitidis strávil pod Ještědem necelý měsíc a povedlo se mu nakouknout do sestavy pro Evropskou ligu. Co na tom, že trenéru Pavlu Hoftychovi chybělo 15 hráčů základní sestavy, zkušenosti už řeckému obránci nikdo neodpáře. „Neuvěřitelný zážitek, něco podobného jsem si vůbec nepředstavoval. Fotbal je ale zkrátka takový, nikdy pořádně nevíte, co přijde,“ komentoval teprve 21letý Řek plynulou češtinou.

Občas sice pátrá v paměti po výrazech, jinak ale mluví výborně. „Mamka se narodila v Česku, táta odsud také pochází a dokonce hrál za mládežnické výběry olomoucké Sigmy. Já měl sice ve škole už řečtinu, ale doma mě rodiče učili také česky,“ vysvětloval. Právě znalost jazyka hrála dost zásadní roli v tom, proč nakonec skončil ve střední Evropě. A v Liberci.

PREMIÉRA V EVROPĚ

V březnu mu skončilo angažmá ve druhé řecké lize, kde hrál za Platanias. „Doma není fotbalová budoucnost a je vždycky lepší, když jdete někam, kde umíte jazyk. Hodně to pomáhá,“ uvědomoval si Purzitidis. Při jeho velké premiéře sice Slovan inkasoval od Hoffenheimu hned pět branek, hlavního trenéra však výkon mladého stopera zaskakujícího na kraji i tak potěšil. „Fotbal hrál naposledy asi před půl rokem a přesto ukázal dobré parametry.“

„Zaujal na testech, má dobré fyzické parametry i solidní práci s míčem. Má všechny předpoklady být pro nás do budoucna platným hráčem,“ všiml si o levonohém stoperovi přitom Hoftych už před čtvrtečním kláním. Styl, který obránci sedí, je jasný: Souboje, bojovnost, skluzy… „Za jeden z nich jsem tedy dostal žlutou kartu, neměl jsem ho dělat. Vím to a kouč mi to říkal také, takovou chybu už příště neudělám,“ litoval talent, zatím v Liberci bydlí na hotelu. Jak to bude možné, přesune se do vlastního bytu. Zároveň si už dal výšlap na Ještěd, který je podle něho nejhezčím místem ve městě.

A jak zvládá teplotní rozdíl mezi svou domovinou a krušným severočeským krajem? „Na počasí už jsem si trochu zvyknul, vysvitne občas i slunko, tak sedím na verandě a nechávám paprsky dopadat na tvář, což je příjemné. Už dlouho jsem je necítil, ale jinak jsem se už adaptoval.“

V Liberci se zařadil po bok dalších talentů, kteří čekají na šanci od A-týmu. Během minulé sezony si vysloužil přestup do pražské Slavie Michal Beran, jenž se vrátil na sever Čech v rámci hostování. I Purzitidis by se chtěl ukázat pro větší kluby. „Třeba v budoucnu… Teď bych chtěl hrát nejlíp, jak můžu,“ uzavřel.
Po koronavirové anabázi bude začínat v B-týmu, hned zkraje angažmá ale dostal zkušenosti, na něž musejí jiní trpělivě čekat řadu let. A třeba nebyly v sezoně poslední…

Kryštof Rossmann