Slovan brzo prohrával. Po přestávce srovnal Pešek a pak hosté přežili spornou penaltu, kterou Hrubý napálil do břevna. V 94. minutě přistál míč na hlavě Romana Potočného a ten už si věděl rady. Liberecký hrdina rozhodl o výhře 2:1. „Cítili jsme hodně velkou křivdu. Zasloužili jsme si takhle krásně vyhrát,“ radoval se Potočný.

Asi není lepší pocit než dát vítězný gól v poslední minutě zápasu, co?

Jo, ale byla to stejně zásluha celého týmu. Zůstal tady skvělý kolektiv, jsme jako rodina. Zasloužili jsme si takhle krásně vyhrát.

Hodně vám nahrála zahozená penalta Baníku…

Já si hlavně myslím, že to penalta nebyla. Každý obránce chce chránit gólmana, aby se mu nic nestalo. Pan rozhodčí to ale písknul a my jsme s tím nemohli nic dělat. Jen jsme se tam trošku postrkali.

Cítili jste po sporné penaltě velkou křivdu?

Hodně velkou. Jsem rádi, že jsme nakonec vyhráli.

Nastoupil jste po dlouhé době v útoku. Je to pod novým trenérem Hoftychem jedna z variant?

To byla kamufláž (smích). Peša (Pešek) měl hrát v útoku, abychom je zmátli. Proti ostravským stoperům to měl hodně těžké, takže jsme se vyměnili a dopředu jsem šel já.

Nechybí vám typický hroťák?

Máme Honzíka Pázlera. Na tréninku dá ze všeho gól, ale teď mu chybí trošku štěstíčko.

Jaký jste předvedli výkon?

Tříbodový (smích). Příprava byla krátká… Nový trenér na nás má jiné nároky než jeho předchůdce. Pan Hoftych umí udělat i dobrou partu, i když tady to není potřeba.

Co chybělo k tomu, abyste dnes hrál za Baník? V létě se prý jednalo o vašem přestupu do Ostravy…

O tom fakt nic nevím. Přišel jsem na to v novinách, mě nikdo nekontaktoval. Myslím, že ani nesmí, když mám v Liberci ještě rok smlouvu (úsměv). Jsem v Liberci se svými kamarády. Neříkám, že bych se v osmadvaceti nebránil nějaké změně, ale v Liberci jsem rád. Když zůstanu, tak zůstanu. Když ne, tak ne.