Jak jste se ocitl v České republice?
Klasickou cestou, kdy si mě vyhlédl klub a spojil se s mým agentem. Ptal jsem se některých hráčů, kteří působili v České republice a znají zdejší kluby a trenéry. Po rozhovorech s nimi a agentem jsme se rozhodli, že Česká republika a konkrétně Slovan Liberec pro mě bude nejlepší rozhodnutí, abych otestoval sebe, udělal další krok ve své kariéře a možná si připravil odrazový můstek k možná ještě většímu angožmá.

Bylo pro vás těžké adaptovat se v nové zemi?
V Liberci jsem byl na testech už loňskou zimu, takže jsem si trochu zvykl na město, lidi i chladné počasí. Přestup v létě tedy nebyl žádným velkým výstupem z mé komfortní zóny. Navíc jsem se narodil v Kanadě, kde je zima. Poté se stěhoval do Bosny, žil jsem na Slovensku nebo v Chorvatsku, v různých městech s odlišnou kulturou. Přizpůsobit se tedy životu a kultuře v České republice pro mě nebyla velká výzva. Velkou výhodou je, že umím anglicky. Navíc čeština je slovanský jazyk, stejně jako chorvatština nebo srbština a je tam jistá podobnost.

Umíte tedy trochu česky?
Myslím si, že docela rozumím, trochu také mluvím. Zatím se učím sám, časem bych si chtěl najít učitele češtiny. První půlrok jsem se ale chtěl soustředit hlavně na fotbal. Dost slov člověk pochytí v kabině, navíc kluci jsou super a pomáhají my, abych mohl vést jednodušší konverzace.

V Liberci právě začala zima. Jste Chorvat, ale narodil jste se v Kanadě. Počasí pro vás tedy nejspíš není problém, že?
Přesně tak. Počasí je velmi podobné jako v Torontu, kde jsem vyrůstal. Dokonce je tam chladněji a delší zima, takže jsem zvyklý na studený vítr a podobně. V Bosně jsem samozřejmě posledních pár let takové počasí nezažil, ale jsem zvyklý na tréninky v mrazu. Navíc nejste venku celý den, ale maximálně dvě hodiny během tréninku nebo zápasu. Ve finále dělám, co miluji. Hraji fotbal, ale mnoho lidí má horší práce.

Jaký máte názor na českou kuchyni? Už jste stihl ochutnat některá typická jídla?
Ano, česká kuchyně mě baví. Některá jídla jsou podobná jako v Bosně. Je to takové domácí jídlo. Ne vždy úplně nejzdravější, ale ve volný den, kdy si to člověk může dovolit, si občas rád dám.

Máte nějaké oblíbené české jídlo?
To úplně ne. Jak jsem říkal, není to úplně nejdravější a jako sportovci si nemůžeme dovolit jíst často taková jídla. Rozhodně jsem ještě nevyzkoušel vše, takže oblíbené jídlo zatím nemám.

A co české pivo? Chutná vám?
Samozřejmě, komu by nechutnalo? (smích)

Líbí se vám české ženy?
Ano, líbí. Hlavně se mi ale líbí česká povaha. Nejen u žen, ale i u mužů. Jste mnohem otevřenější a uvolněnější, co se týče socializace a tak podobně. Nechci generalizovat, ale v Bosně, kde jsem žil, zůstávají lidé spíše ve svých skupinách a nevychází z komfortní zóny. Jdou společně třeba na kafe nebo na oběd, ale to je všechno. V České republice spolu podnikají daleko více aktivit, a to se mi líbí.

Jak často se vracíte domů a kde je vlastně váš domov? V Kanadě nebo v Bosně?
Rodiče mám v Kanadě, kam obvykle létám každou zimu během přestávky. Mám v plánu za nimi letět po našem posledním zápase s Pardubicemi, ale zůstanu jen na nějakých deset dní. Častěji se vracím do Bosny, konkrétně do Banja Luky, protože je to blíže a doprava je samozřejmě rychlejší a jednodušší. Mám tam další část mé rodiny a všechny přátele.