Dvacet let od prvního titulu Slovanu. Nevěděli jsme, jak slavit, říká bývalý bek

Osobnost Deníku

Zahrál si proti Štajnerovi či Váchovi. Teď Severýn válí ve III. třídě za Vísku

Ladislav Severýn si o víkendu připsal skvělý počin, když v domácím utkání proti Horní…

Přečíst článek >

„Měli jsme vyvážený tým, skvělou partu a dva výborné trenéry, což bylo v té době obrovskou raritou,“ vzpomíná Miroslav Holeňák, bývalý obránce Liberce, který aktuálně trénuje druholigový Varnsdorf.

Je to 20 let od nečekaného titulu pro Liberec. Jak na něj vzpomínáte?
Hrozně rád, byla to neskutečná euforie. Po fotbalové stránce to byl můj první úspěch. Stále na to moc rád vzpomínám. Akorát jsem se vyděsil, že to je už 20 let. Přitom se mi zdá, že to bylo nedávno.

Vy jste tehdy měli skvělou jarní část, ovšem na konci jste přestali vyhrávat a nakonec jste ten titul urvali s náskokem jediného bodu. Co se stalo?
Asi na nás dolehla tíha okamžiku. Taky se nám tak trochu, kvůli zraněním, rozpadla sestava. Já byl taky zraněný, Jirka Štajner měl něco s rukou. Vypadalo to, že to máme jisté a poslední čtyři kola se nám absolutně nepodařila. Dostalo se to do takové fáze, že jsme poslední zápas proti Bohemce prohráli a nakonec museli děkovat na dálku za pomoc Slavii.

Pamatuji si, že vaše utkání v Ďolíčku skončilo dříve, než duel na Strahově mezi Slavii a Žižkovem, kterému stačilo k titulu bod. To musely být neskutečné nervy, ne?
No, to byly (smích). Hned po zápase jsme čekali na to, jak to na Slavii dopadne. Po dvou minutách jsme věděli, že je titul náš.

Vyhrát gólem v poslední minutě je nejhezčí pocit, říká kanonýr Jan Janků

Jaké tehdy byly oslavy titulu? Muselo to být velké.
Velké to bylo, samozřejmě. Tak nějak jsme nevěděli, jak to vlastně máme slavit. Bylo to hodně spontánní, moc jsme si to tehdy užili.

Ve Varnsdorfu je vaším asistentem Petr Papoušek, který má s Libercem hned dva tituly. Bavíte se o tom?
Papén má i tituly se Spartou. V tomhle je prostě lepší. Kam se na něj hrabu (smích). Ale dobrý, neposmívá se mi, ani nemachruje (smích).

Co tehdy vlastně zdobilo Liberec v cestě za titulem?
Strašně dobře jsme se sešli věkově. Bylo to vyvážené, bylo hodně hráčů ve věku 25, 26 let. Pak tam byli zkušení kluci, jako Pilný, Janů nebo Neumann. Měli jsme k sobě hrozně blízko, bylo to všechno propojené. Každý byl svým způsobem výjimečný. Ať už to byl Venca Koloušek, Jirka Štajner, nebo třeba Péťa Papoušek. Hlavně tady byla výborná parta, to bylo hlavní.

Tehdy vás trénovalo duo Josef Csaplár Ladislav Škorpil. Velká rarita, že tým vedli dva trenéři. Evidentně to klapalo.
Teď už je to běžné, ale před dvaceti lety to byla fakt velká rarita. Oni dva se hrozně doplňovali. Pan Škorpil byl klidnější, byl nad věcí, nedělal z toho velkou vědu. Pan Csaplár to zase dokázal správně vyhecovat a zblbnout. Vzešlo z toho pak to, že jsme vyhráli titul.

Scházíte se někdy s bývalými spoluhráči?
Hodně málo. Je pravda, že nedávno jsme se sešli v Doubí, kde tamní klub slavil výročí svého založení. Vždy, když to klapne, je to strašně super. Já bych byl moc rád, kdyby to bylo častější.

Aby to tady nezapadlo. Vy jste v titulové sezoně došli senzačně do čtvrtfinále poháru UEFA, kde jste nestačili na Dortmund. Taky parádní vizitka, ne?
No jasně, tohle jsme si neskutečně užívali. Byla to ta pověstná třešnička na výborné sezoně.

Jak vidíte aktuální sílu libereckého Slovanu. Přeci jen nezažívá v poslední době tak zářné období.
No, není to tak dávno, co hrál základní skupinu Evropské ligy. Ale určitě by to chtělo, aby se vrátil tam, kde byl. Není to tak lehké, hrát pravidelně evropské poháry. Slovan teď prožívá období útlumu, ale to je přirozený vývoj. Nebude to dlouho trvat a věřím, že zase bude prohánět ty nejlepší. Na druhou stranu hraje stále v lize důstojnou roli, dokáže zatápět favoritům a nemusí hrát o záchranu.