Ladislav Škorpil, který nedávno oslavil jubilejní 75. narozeniny, zůstává stále v srdcích libereckých fanoušků. Ti vzpomínají nejen na jeho výsledky a především mistrovský titul z roku 2002, ale i na pozitivní atmosféru, kterou kolem klubu v tehdejší době šířil.

Na počátku první dekády nového milénia se stal jednou z nejvýraznějších a nejcharismatičtějších osobností českého fotbalu. Liberecké dovedl až do čtvrtfinále poháru UEFA, přičemž vítězné bitvy proti Mallorce, Celtě Vigo nebo Lyonu přinesly U Nisy výbuchy nezapomenutelné euforie.

V téže sezoně v trenérské dvojici s Josefem Csaplárem výrazně pomohl získat pro Slovan historicky první mistrovský titul.

V klubu se stal nesmrtelnou legendou a co víc, bylo s ním hodně veselo. Média ho milovala, protože na rozdíl od mnoha jiných trenérů či fotbalistů jeho odpovědi nikdy ani náznakem nebyly nudné, vyhýbavé, předvídatelné, opakující se, nebo plné fotbalových klišé. Na tiskových konferencích často zněly hromové salvy smíchu. Vysloužil si přezdívku “fotbalový filosof“. Nebo “Plzák fotbalu“, protože jeho bonmoty často zahrnovaly lechtivá témata.

„Je to jako souložit s manželkou a milenkou najednou,“ prohlásil později, když jako manažer Hradce Králové poprvé nastoupil proti milovanému Liberci.

Rozhodně nebyl jen čistě pozitivní postavou, provázely ho i jisté kontroverze. Třeba když se provalilo, že se jednoho ze svěřenců v Hradci, mladého záložníka Davida Bredu, pokusil počastovat fackou.

„Bylo mi devatenáct. Hrál se zápas, já zůstal na lavičce a půjčil jsem kopačky spoluhráči. Škorpila to naštvalo, ohnal se, já uhnul a on trefil náhradního brankáře,“ vyprávěl po letech Breda.

Zkušený trenér s odstupem uznal, že se v tomto ohledu musel změnit, přizpůsobit se nové době. „To bylo dávno. Zkušenosti říkají, že výchovný proces Frištenského už se nevyučuje, zatímco Komenského stále ano. Věkem jsem to pochopil.“

Pozitivní přístup k životu si Škorpil udržuje i nadále. Nedávno v rozhovoru pro Krkonošský deník vysvětloval, proč nemá strach z koronaviru.

„Božena Němcová napsala, že zdraví si člověk váží, až když jej ztratí. Takže obavy by měl mít každý. Ne však strach. Deprese jsou spouštěčem emocí, ne brzdou. S obavami umím pracovat, neboť mě provázely celý trenérský život. Měl jsem je při každém útoku soupeře. Obavy je nutno přeměnit ve víru, že to dobře dopadne,“ vysvětlil Škorpil.

„A smích léčí,“ dodal příhodně. Právě s ním si totiž fotbaloví fanoušci smíchu užili dosyta.

Nejslavnější výroky Ladislava Škorpila: 

Já jsem každý rok říkal, že můj cíl je získat za sezonu devadesát bodů. Jenže hráči mi to vždycky dojebali už ve druhém kole.

Vždy jsem měl nejjednodušší a nejstručnější odpověď, když se mě Ludvík Karl před sezonou ptal na cíle. Říkal jsem mu, že chci vyhrát ligu, vyhrát domácí pohár a vyhrát Pohár UEFA. A on říkal, že takhle je to správně.

Největší smůlu má trenér, který má hráče, kteří mají smůlu. A ještě větší smůlu má majitel, který si takového trenéra přivede.

Únavu připodobňuji k sexuálnímu styku. Kdo ho měl v sobotu, je nadrženější než ten, kdo ho měl v pondělí. Nějaká výhoda to pro Teplice byla.

Jděte do toho naplno. Já, když koučuju, koučuju naplno. Když souložím, souložím naplno.

Nejhorší je, že už mi Pepa Cspalár leze i do rodiny. Když ho moje žena tuhle viděla v televizi,  povídá mi, von je i chytrej. Mě jen mate, co je před tím i. 

Co budu dělat, až skončím v Liberci? Trénovat Klapzubovu jedenáctku.

Ti naši umělci se prokombinovali buď k soupeři, nebo do autu. Byly tam ale objektivní důvody, protože hráčům svítilo slunce do očí. Podívali se do slunce a neviděli bránu, spoluhráče. Nevěděli, kam mají běžet, protože byli oslnění.

Česky uměl dvě věci: říct si o peníze a Bolí, bolí, když během zápasu přiběhl k lavičce. Já mu na to říkal: Nebolí, nebolí, mazej zpátky.

Nemám nic jinýho, než že se osobně domnívám, že dneska byly erupce na Slunci a na Měsíci. Nemám jiné vysvětlení pro tenhle guláš, co jsme měli možnost zhlédnout.

Znám případy, kdy se mi usínalo lépe. Zítra musíme porazit Italy. Musíme se překonat. Jako třeba dělníci na Sibiři, kde stavěli širokorozchodnou železnici. Oni se překonávali každý den. Nemáme střelce. Bican uměl dávat góly, ale už nežije. A Nehoda je po operaci kloubů.

Nevím, zda jste ateista nebo nábožensky založený. Takový dotaz bych od Práva nečekal. Kdybyste byl z Katolických listů, řekl bych vám to jinak, ale protože předpokládám, že v Právu ještě jsou nějací materialisté, tak odpovídám, že vysoce zasloužené! Nadřeli jsme se na ně jako pivovarští koně. Ten vůz jsme sice pomalu, ale dovezli do cíle.

Mým životním snem je zemřít v devadesáti letech při pohlavním styku.

Aleš Vávra